Marie Oktábcová: Lidé chtějí pomáhat, často je ale brzdí strach a nejistota

7-minutové čtení
J&T specialista
j&t logo
sdílení
J&T Redakce



Marie Oktábcová: Lidé chtějí pomáhat, často je ale brzdí strach a nejistota
Nadace J&T

„Pěstounství není jednoduché, ale dává vám jedinečnou možnost být pro jedno konkrétní dítě tím, kdo mu změní život,“ říká Marie Oktábcová, ředitelka Nadace J&T. Za péčí pěstounů je spousta vynaložené energie, proto si zaslouží podporu a poděkování. Příležitost k tomu bude mít veřejnost 31. května během tzv. Bábovkového dne.


Pěstounská péče je dnes hodně diskutované téma. Jak jsme na tom s pěstouny v Čechách? Daří se oslovovat nové zájemce, nebo zájem o pěstounství spíše stagnuje?

Pěstounská péče je v Česku v posledních letech více vidět a daří se o ní víc mluvit, což se promítá i do mírného nárůstu zájmu. Například u pěstounů na přechodnou dobu vidíme, že jejich počty postupně rostou, a také díky kampaním, do kterých se pustila v minulých letech řada krajů, se daří oslovovat nové zájemce. Nicméně počet dostupných pěstounů často nestačí pokrýt potřeby všech dětí, máme jen v řádu desítek volných pěstounů na dobu přechodnou, připravených okamžitě přijmout dítě, zatímco většina kapacit je dlouhodobě obsazena.

U dlouhodobého pěstounství je situace ještě složitější, tam zájem neroste tak výrazně a dlouhodobě se potýkáme s nedostatkem pěstounů, zejména pro starší děti, sourozenecké skupiny nebo děti se specifickými potřebami. Potřeby systému rostou rychleji než počet pěstounů, a proto mluvíme o dlouhodobém nedostatku.


V čem je podle vás největší problém, že stále bojujeme s nedostatkem pěstounů?

Jde o kombinaci několika faktorů. Když to hodně zjednoduším, vidím tam dva hlavní problémy.

Tím prvním jsou představy a obavy lidí. Pěstounství je stále obestřeno řadou mýtů a nejistot – lidé často přesně nevědí, co obnáší, bojí se, jestli to zvládnou, a zároveň si uvědomují, že jde o zásadní rozhodnutí, které ovlivní celou jejich rodinu. A to je legitimní – pěstounství je náročné a vyžaduje dlouhodobý závazek.

Tím druhým, a z dlouhodobého pohledu ještě zásadnějším problémem, je to, že řešíme spíš důsledky než příčiny. V Česku je stále poměrně vysoký počet dětí, které jsou odebírány z rodin. Pokud neposílíme prevenci – tedy včasnou podporu rodin v krizi, dostupné služby a práci s rodiči – budeme neustále „dohánět“ situaci hledáním dalších pěstounů. Přitom část těchto případů by šla řešit jinak, bez nutnosti dítě z rodiny odebírat.

Takže ano, potřebujeme více pěstounů. Ale zároveň potřebujeme, aby do systému přicházelo méně dětí, a to se neobejde bez silné prevence a práce s rodinami včas.


Najít nové pěstouny je asi náročný proces, co se podle vás osvědčuje?

Ukazuje se, že k vyhledávání pěstounů je důležité přistupovat dlouhodobě a promyšleně – nefunguje jedna kampaň, ale spíš kombinace více přístupů.

Osvědčují se hlavně kampaně, které jsou dlouhodobé, cílené a postavené na skutečných příbězích. Autentické zkušenosti pěstounů mají velkou sílu. Pomáhají bourat mýty a přibližují realitu lidem, kteří o pěstounství teprve uvažují. Velmi dobře fungují také online kampaně na sociálních sítích, které dokážou oslovit velké množství lidí Zároveň ale víme, že od prvního oslovení k reálnému podání žádosti vede dlouhá cesta, často i několik let, takže je potřeba s lidmi pracovat kontinuálně.

Důležitým prvkem jsou i komunitní a veřejné akce, třeba kampaně typu Dík náhradním rodinám – Bábovkový den, které zapojují širokou veřejnost, samosprávy i známé osobnosti a pomáhají zvyšovat povědomí o tématu.

A stále víc se ukazuje, že klíčová je i individualizace, tedy možnost mluvit přímo s pěstounem, získat osobní zkušenost nebo využít individuální provázení.


Marie Oktábcová 

Ředitelka Nadace J&T a organizace Hledáme rodiče, o.p.s., a místopředsedkyně Asociace Dítě a rodina. Původním vzděláním je pedagožka. Dlouhodobě se věnuje tématům ohrožených dětí a náhradní rodinné péče a zároveň se zabývá oblastí nadačního sektoru. Působí také jako lektorka terapeutického rodičovství.

Marie Oktábcová, ředitelka Nadace J&T

 

Co dnes lidi nejčastěji odrazuje od toho stát se pěstounem? S jakými obavami a překážkami se setkáváte?

Myslím, že lidi dnes neodradí nezájem pomáhat, ale spíš kombinace obav a nejistot. Často mají strach z toho, jak náročné pěstounství ve skutečnosti je – jestli to zvládnou, dokážou si s dítětem vytvořit vztah, ustát náročné situace a být pro něj stabilní oporou.

Velkou bariérou jsou i mýty a zkreslené představy, například že pěstoun musí být dokonalý nebo odborník. Přitom je důležité říct, že pěstouni na to nejsou sami a nesmí zůstat sami. Po celou dobu mají k dispozici odbornou podporu. Významnou roli hraje také dopad na vlastní rodinu. Lidé řeší, jak pěstounství ovlivní jejich děti, partnerství i každodenní fungování domácnosti, což je zcela legitimní, protože se to týká celé rodiny. A v neposlední řadě je tu nejistota kolem systému, například délka schvalovacího procesu, byrokracie nebo spolupráce s institucemi.


Jak lze právě tyto překážky překonat a jak konkrétně může zájemcům pomoci společnost Hledáme rodiče?

Zaujmout lidi pro pěstounství a zároveň si jejich zájem udržet je vlastně jeden proces. Nejde o to, někoho rychle přesvědčit, ale spíš ho bezpečně provést rozhodováním, které bývá dlouhé a často plné otázek a pochybností.

Na začátku funguje otevření tématu – autentické příběhy, srozumitelné informace a možnost zjistit, co pěstounství opravdu obnáší. Ale klíčové je, co se děje potom. Lidé potřebují čas, prostor ptát se a někoho, kdo s nimi jejich situaci probere individuálně. Právě proto v Hledáme rodiče nabízíme tzv. individuální provázení. Znamená to, že se zájemci pracujeme dlouhodobě od prvního kontaktu, přes orientaci v systému až po rozhodnutí, jestli do pěstounství jít. Každý má jiné obavy, jinou rodinnou situaci a my se snažíme reagovat na to konkrétní, ne dávat obecné odpovědi. Ukazuje se, že právě tenhle osobní a kontinuální přístup je klíčový.


Budoucí pěstoun prochází přípravami. Proč jsou tak důležité a co mají lidem skutečně dát?

Přípravy budoucích náhradních rodičů jsou naprosto klíčovou součástí celého procesu. Jde o prostor, kde si lidé mohou opravdu ověřit, jestli je pro ně náhradní rodičovství ta správná cesta. Otevírají se tam témata jako potřeby dětí s traumatem, vztah s biologickou rodinou, ale i vlastní očekávání a limity. Smyslem není někoho prověřit, ale co nejlépe připravit na realitu, aby pěstounství mohlo dlouhodobě fungovat.

Důležité je říct, že se nepřipravuje jen jednotlivec nebo pár, ale celá rodina. Pokud mají zájemci vlastní děti, jsou do procesu zapojeny také, protože příchod dítěte do pěstounské péče ovlivní všechny. Děti potřebují rozumět tomu, proč do rodiny někdo přichází, co to pro ně bude znamenat a mít prostor o tom mluvit. Právě toto zapojení celé rodiny výrazně zvyšuje šanci, že pěstounská péče bude stabilní a bezpečná pro všechny zúčastněné.


Asi nejtěžší je dnes najít pěstouny pro děti, které vyžadují vyšší nároky na péči, může jít o děti s nějakým zdravotním omezením nebo třeba o velké sourozenecké skupiny. Má to nějaké řešení?

Právě pro tyto děti nám pěstouni moc chybí. A přitom je pro ně rodinné prostředí často úplně zásadní. Řešení existuje, ale není jedno jednoduché. Jednou z cest je větší profesionalizace pěstounské péče. Nemyslíme tím, že by současní pěstouni nebyli „profesionálové“, ale spíš vytvoření specifického typu pěstounství s jinak nastaveným, často smluvním vztahem, vyšší mírou podpory a možností věnovat se péči opravdu naplno. Tento model dává smysl zejména u dětí s vyššími potřebami, tedy u dětí se zdravotním znevýhodněním, vážným onemocněním nebo u větších sourozeneckých skupin.

Zároveň ale platí, že samotná profesionalizace nestačí. Aby taková péče fungovala dlouhodobě, potřebují pěstouni silné zázemí – dostupnou psychologickou a odbornou pomoc, odlehčovací služby a systém, který je nenechá vyčerpat. Důležitá je i změna pohledu. Musíme mluvit o těchto dětech otevřeně, ukazovat, že i pro ně existují dobré a funkční příklady péče, a zároveň být realistický v tom, co taková péče obnáší.


Na podporu pěstounů se letos již počtvrté koná Bábovkový den. O co jde?

Myšlenka Bábovkového dne vznikla před několika lety, kdy jsme se spolu s Ministerstvem práce a sociálních věcí rozhodli dát lidem možnost v jeden den podpořit pěstouny a dát jim najevo, že si jejich práce vážíme a podporujeme je. Samotný Bábovkový den se koná 31. května. V tento den sdílejte fotku bábovky – upečené, namalované, uplácané z písku, označte Hledáme rodiče a dejte #diknahradnimrodinam #babovkovyden.


Kdybyste měla jednou větou přesvědčit člověka, který váhá, proč do pěstounství jít, co byste řekla?

Pěstounství není jednoduché, ale dává vám jedinečnou možnost být pro jedno konkrétní dítě tím, kdo mu změní život, a zároveň se stát důležitou součástí jeho životního příběhu, na kterou bude jednou provždy navazovat.


Bábovkový den 2026: Jak se zapojit

Upozornění

Uvedené informace představují názor J&T Banka, a.s., který vychází z aktuálně dostupných informací v čase jeho zhotovení k výše uvedenému dni. Uvedené informace nepředstavují nabídku, investiční poradenství, investiční doporučení k nákupu či prodeji jakýchkoliv investičních nástrojů ani analýzu investičních příležitostí. Uvedené prognózy nejsou spolehlivým ukazatelem budoucí výkonnosti. J&T Banka, a.s., nenese žádnou odpovědnost, která by mohla vzniknout v důsledku použití informací uvedených v tomto materiálu. O případné vhodnosti investičních nástrojů se poraďte se svým bankéřem, investičním zprostředkovatelem nebo jeho vázaným zástupcem.