Patrik Tkáč: Vztahy jsou budoucnost. Na nich stavíme i J&T Arch II

Právě vystoupení Patrika Tkáče bylo jedním z těch, které na konferenci rezonovalo nejvíc. Nejen kvůli odvážným tezím o budoucnosti práce a univerzálním základním příjmu, ale také proto, že Tkáč dokázal propojit několik témat, která se v českém byznysu často řeší odděleně: nástup umělé inteligence, generační výměnu v podnikatelských rodinách, proměnu vzdělávání i budoucnost investování.

Generace devadesátých let přebírá štafetu

Spoluzakladatel skupiny J&T se během svého vystoupení opakovaně vracel k tématu generační výměny. Podle něj jde o stejně zásadní změnu, jakou dnes představují geopolitické otřesy nebo technologická revoluce. „My, děti devadesátých let, začínáme přemýšlet, co bude dál. A to je vlastně velká výzva právě v době, kdy se dějí všechny události, které dnes svět ovlivňují,“ řekl Tkáč.

Generační obměna podle něj není jen otázkou předání majetku nebo firemního řízení. Jde o mnohem hlubší problém: jak zachovat hodnoty, které podnikatelé během posledních třiceti let vybudovali.

„V byznysu to podle mě znamená, že člověk má předat nějaké hodnoty. Neříkám, že musí za každou cenu přežít konkrétní firma. Ale stěžejní hodnoty, které člověk budoval, by nějakým způsobem přežívat měly,“ vysvětloval.

Podle Tkáče přitom neexistuje univerzální recept. Někteří podnikatelé chtějí děti připravovat jako pokračovatele impéria, jiní plánují majetek rozdat na charitu a další chtějí potomkům ponechat jen omezené prostředky, aby si vše vybudovali sami. „Na konci dne má každý právo zvolit si vlastní cestu,“ uvedl.

AI jako pokračování humanity

Nejsilnější část projevu ale přišla ve chvíli, kdy se Patrik Tkáč pustil do tématu umělé inteligence. Jeho pohled byl výrazně optimističtější než většina veřejné debaty o AI. „Nemám rád, když se říká, že nám roboti nebo AI jdou něco vzít,“ prohlásil. „AI je pokračováním humanity, ne jejím přerušením.“

Podle něj dnes společnost podceňuje rychlost změn, které AI přinese. A za klíčové považuje, aby se s novými technologiemi aktivně seznamovaly nejen technologické firmy, ale celá společnost.

Symbolem této proměny se pro něj staly nástroje typu Claude Code CLI nebo Codex CLI, které umožňují pracovat s AI mnohem pokročilejším způsobem než běžné chatboty. Právě dostupnost podobných nástrojů podle něj zásadně změní vzdělávání i podnikání. A politici by podle něj měli místo složitých strategií jednoduše financovat přístup mladých lidí k AI službám.

„Kdybych byl politikem, rozdával bych všem mladým lidem tokeny,“ prohlásil a dodal: „Vůbec si v době, která přichází, neumím představit nic, co by naši společnost mohlo zachránit víc.“

„Práce šlechtí“ už platit nebude

Pozornost vzbudila i Tkáčova úvaha o budoucnosti práce. Podle něj robotizace a AI během příštích dekád dramaticky sníží potřebu lidské práce. „Dogma ‚práce šlechtí‘ bude překonáno,“ řekl. Práce už podle něj zdaleka nebude tím nejdůležitějším, za co jsme ji po pět tisíc let vyspělé civilizace považovali.

Jeho argument je jednoduchý: štěstí lze definovat jako funkci času a peněz, přičemž AI má lidem primárně dodat právě onen luxus v podobě času. Většina lidí už dnes podle něj nevykonává práci, která by je skutečně naplňovala, a AI a robotizace odstraní velkou část rutinních profesí. V důsledku změny na trhu práce bude celá společnost muset hledat nový model fungování.

Patrik Tkáč proto otevřeně podpořil myšlenku univerzálního základního příjmu (UBI). Podle něj nejde o utopii, ale o přirozené pokračování současného sociálního systému. „My už v podstatě UBI máme. Platíme si zdravotnictví, školství, infrastrukturu nebo bezpečnost. Robotizace jen způsobí, že lidé budou mít prostředky i na základní životní potřeby,“ vysvětloval.

Kdo si bude chtít život užít víc, třeba jít do dobré restaurace nebo cestovat, bude stále motivován pracovat a vydělávat. Lidé tak podle něj zůstanou ambiciózní, protože soutěživost a touha po lepším životě je v nás zakódovaná.

Díky AI a základnímu příjmu ale bude mít společnost více času na vzdělávání, sport, kulturu nebo vlastní rozvoj. „Ne práce šlechtí, vzdělávání šlechtí. Dnes je naše vzdělání velmi často motivované tím, že si musíme vydělat peníze. Představte si ale, že se můžete vzdělávat v čemkoliv chcete, v jakémkoli oboru, a kvalitu svého života určujete jen tím, jestli se vám chce pracovat – ideálně v něčem, co máte rádi,“ prohlásil Tkáč.

Investování do velkých lidských příběhů

Pro byznysové publium byla samozřejmě zajímavá i část věnovaná investování. Patrik Tkáč připomněl legendárního investora Jima Simonse, zakladatele fondu Renaissance Technologies, který desítky let dosahoval mimořádných výnosů díky kombinaci matematiky, dat a zaměstnávání špičkových vědců.

Dnes podle Tkáče AI umožňuje podobnou analytickou sílu i jednotlivcům bez významného kapitálu. „Každý si může vytvořit vlastní ateliér vědomostí,“ řekl. Současně ale odmítl představu, že by AI nahradila nejlepší investory. „Nemyslím si, že v investování někdo brzy nahradí Jiřího Šmejce, Karla Komárka nebo Pavla Tykače,“ poznamenal.

A právě těmito jmény se dostal i k fondu J&T Arch II, který během závěru vystoupení představil jako pokračování filozofie investování do lidí, nikoliv pouze do aktiv. „Arch II není investování do aktiv. My investujeme do lidí,“ zdůraznil.

Vyjmenoval přitom několik známých podnikatelů a investorů, kterým věří. Vedle Daniela Křetínského mezi ně řadí například Petera Korbačku, Dušana Palcra, Jiřího Šmejce nebo Karla Komárka. „My jsme zprostředkovatelem mezi menšími kusy peněz a možností investovat je do těch velkých, rozpoznatelných příběhů,“ vysvětlil.

Nový fond J&T Arch II má podle něj tuto filozofii dále rozvíjet. Nejde přitom jen o klasické investice do energetiky, nemovitostí nebo finančních aktiv, ale o dlouhodobou sázku na konkrétní podnikatele a jejich schopnost vytvářet hodnotu. Zároveň zdůraznil, že ani v době AI nezmizí význam lidských vztahů, intuice a důvěry.

„Budeme se moci mnohem víc soustředit na myšlenky a vztahy s jinými lidmi, kteří budou mít ideje,“ uvedl.