Česká národní banka překvapila a úrokové sazby snížila více, než se předpokládalo. Zároveň ale naznačila, že další snižování již nebude nijak radikální. V ekonomice totiž zdaleka není vše vybojované, a ačkoli celková inflace klesla na přijatelnou úroveň, například ceny ve službách stále rostou mnohem rychleji. „Je to jeden z hlavních proinflačních faktorů dneška,“ upozorňuje hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
Skončilo první pololetí. Jak se podle vašich odhadů dařilo české ekonomice? Už se nadechuje k růstu, jak se očekávalo?
Ekonomika se vrátila k pozvolnému růstu, který táhne oživení spotřeby domácností. Inflace se vrátila na nižší hodnoty směrem do pásma 2 až 3 %. To vedlo k obnově reálného růstu mezd. V tomto ohledu se relativně dobře naplnilo očekávání ze začátku roku. Na druhou stranu řada problémů v ekonomice zůstává, utlumený je vývoj v průmyslu, a proto se nic nemění na tom, že v letošním roce český HDP vzroste přes 1 % a na konci roku se konečně vrátí na předcovidovou úroveň.
Česká národní banka kvůli opětovnému, byť mírnému nárůstu inflace podstatně zpomalila snižování sazeb. Jak podle vás bude tento trend nadále pokračovat?
Zdá se, že předchozí razantnější snižování úrokových sazeb je u konce a dalších pokles úrokových sazeb bude pozvolnější. A do konce roku by sazby měly postupně klesnout k úrovni 4 %, pravděpodobně 4,25 %.
Vy jste několikrát upozorňoval na inflaci ve službách, která je jednak nadále podstatně vyšší než celková inflace, jednak nemá tendenci klesat, spíše naopak. Jaká je situace ve službách nyní?
Situace se bohužel příliš nemění. Jak jsem říkal, celková míra inflace se letos drží v pásmu 2 až 3 %, ale růst cen služeb je stabilní přes 5 %. Inflace ve službách tak představuje jedno z hlavních proinflačních rizik pro další vývoj.
A proč se ceny (ale i mzdy) ve službách nadále drží ve zvýšené hladině? A jsou důvody stejné v ČR, eurozóně i USA?
Ten důvod je v principu stejný v ČR, stejně jako v eurozóně či USA. Jde o jistý „dozvuk“ předchozí velké inflační vlny, kdy ceny služeb dobíhají předchozí růst cen zboží. Druhým faktorem je zvýšený růst mezd, které jsou ve službách hlavní nákladovou položkou. Bez uklidnění mzdového vývoje nemůže nastat trvalé zpomalení inflace na nízké a stabilní úrovni.
Vraťme se zpět k výkonu české ekonomiky. Co ji v současnosti táhne nahoru a co naopak sráží její výkon?
Růst ekonomiky táhne nahoru zvýšení spotřeby domácností. Tedy oživení spotřeby. Brzdou je vývoj v průmyslu a s tím i slabší vývoj investic na začátku roku. Část poklesu investic v letošním roce jde i na vrub loňského dočerpávání fondu EU.
Nyní nás čeká léto. Jak se toto období tradičně podepisuje na české ekonomice?
Z hlediska sezónnosti mají výrobní podniky velmi nízkou výkonnost kvůli letním odstávkám a oborovým dovoleným. Naopak sektor služeb, tedy zejména rekreace, má zvýšenou výkonnost. Například obrat zahraničního obchodu (export+import) je v červenci obvykle nižší o 20 % oproti obvyklému průměru pro další měsíce, právě kvůli zmíněným odstávkám.
A ještě servisně: jaký kurz koruny podle vás lze v létě očekávat?
Pro kurz koruny bylo klíčový faktorem zasedání ČNB na konci června. Čeští centrální bankéři se rozhodli snížit úrokové sazeb opět o půlprocentního bodu a 2T repo sazba klesla na dvouleté minimum 4,75 %. Pokles sazeb byl větší, než se očekávalo, to je v souhrnu špatná zpráva pro korunu.
Už se to na kurzu projevuje?
Koruna postupně oslabila 40 haléřů na 25,1 CZK/EUR, což je nejslabší úroveň od začátku května. Vzhledem k tomuto vývoji čekáme, že koruna se během léta bude obchodovat lehce nad úrovní 25 korun za euro. Na rozdíl od února tentokrát větší oslabení koruny, třeba až k úrovni 25,5 CZK/EUR, nečekáme, protože sice ČNB v červnu překvapila větším snížením sazeb, ale na druhou stranu naznačila, že další pokles sazeb bude již mírnější a na podzim se může i přechodně zastavit.
A dlouhodobější pohled?
Dlouhodobě koruně pomáhá vývoj ekonomiky, jako je letos narůstající přebytek obchodní bilance.