Ekonomika Argentiny je dnes k nepoznání od stavu, v němž se nacházela ještě před necelými dvěma roky. Když profesor ekonomie Javier Milei předloni překvapivě vyhrál prezidentské volby, zdědil zemi ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Argentina stagnovala.
V roce 2023 neměla své reálné HDP ani o procento vyšší než o deset let dříve. Inflace setrvale rostla a ještě v lednu 2024, měsíc po Mileiově inauguraci, dosáhla stěží představitelného anualizovaného tempa 626 %. V takovém cenovém chaosu nelze predikovat vývoj relativních cen do budoucna, což podnikatele odrazuje od investic a vede k postupnému rozpadu ekonomiky.
Javier Milei po svém nástupu do úřadu prezidenta jednal jinak než drtivá většina státníků v čele předlužených států. Místo řešení příznaků inflace a recese se zaměřil na jejich prvotní příčiny. Jako znalec ekonomů tzv. rakouské ekonomické školy Ludwiga von Misese a Friedricha Hayeka byl přesvědčen, že za inflací a propadem ekonomiky stojí chronicky nadměrné výdaje státu, které jsou následně financovány vydáváním nových peněz.
Okamžitě po nástupu do funkce začal s programem radikálního omezení role státu v ekonomice. Zrušil polovinu ministerstev a jejich agend, což mělo za následek, že od Mileova nástupu k moci se snížily výdaje centrální vlády Argentiny o celou čtvrtinu. To nemá v moderní ekonomické historii obdoby. Současně s tím vydal balík příkazů nazývaných megadecreto, které zrušily několik set vládních regulací ekonomiky v čele s realitním trhem a trhem práce.
Dosavadní výsledky nelze označit jinak než jako obří úspěch. Milei dostal chronicky deficitní státní rozpočet Argentiny loni do prvního přebytku od roku 2010. Roční tempo inflace za jediný rok kleslo ze stovek procent na tempo okolo 25 %, které se čeká letos. Zatímco mnozí odborníci očekávali implozi, ekonomika Argentiny se rychle odrazila ode dna a v závěru loňského roku rostla podle odhadů o téměř 10 %. A odstranění cenových regulací vedlo k mohutnému oživení realitního trhu.
Milei správně identifikoval vládní výdaje jako příčinu vleklých problémů a nebál se je radikálně snížit. Jeho postup však ukazuje další aspekt věci důležitý pro další země: aby uspěl, jednal okamžitě po nástupu do funkce a dříve, než se proti němu mohly zformovat zájmové skupiny napojené na stát. Nedal na výzvy „odborníků“, kteří jej vyzývali k zachování výdajů a zvýšení daní, ani se nezalekl protestů odborů. Prezidentovi Argentiny se díky tomu podařil bezprecedentní obrat, který zemi známou státními bankroty nasměroval k růstu a obnově důvěry. Javier Milei ještě není ani v půlce svého funkčního období a již nyní je zřejmé, že jeho libertariánský program omezení státu a deregulace vejde do učebnic.