Svěřenské fondy zavedla Česká republika do své legislativy rekodifikací občanského zákoníku účinnou od 1. 1. 2014. Během uplynulých let se svěřenské fondy v Česku postupně etablovaly a dnes jsou stále více využívány jako nástroj ochrany a správy majetku. Poměrně dlouho však ještě bude trvat, než se ukáže, jak budou k této nové oblasti práva přistupovat české soudy. První rozhodnutí už jsou ale k dispozici.
Jsou možné změny statutu?
Dalo by se říct, že stále existují dva tábory odborné veřejnosti ve vztahu k následným změnám statutu po založení svěřenského fondu. Jeden se kloní k názoru, že tyto změny jsou možné, pokud si je zakladatel ve statutu vymíní, a druhý, nutno říci převažující, tuto změnu zapovídá. Poměrně důležité rozhodnutí na téma následné změny statutu vydal Obvodní soud pro Prahu 1 (spis. zn. 33 Nc 1601/2020 ze dne 16. 11. 2020), z něhož vybíráme některé pasáže.
„Soud je v prvé řadě nucen konstatovat, že zmocnění zakladatele ke změně statutu, uvedené v jeho preambuli, není v souladu se zákonem. … Zákon sám počítá s možnými změnami svěřenského fondu, a to zvýšením majetku (§ 1468 občanského zákoníku). … Pokud vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví, nemůže zakladatel, původní vlastník věcí vyčleněných do svěřenského fondu, zasahovat do statutu. Statut zakladatel sice vydává, ale v době, kdy má ještě věci ve svém vlastnictví a jako vlastník určuje, že tyto věci budou vyčleněny, a dále určuje, jakým režimem se bude nadále realizovat vlastnictví k těmto věcem, jaké užitky a kdy a komu z těchto věcí budou plynout a kdo má jaké povinnosti v rámci správy. Zakladatel vznikem svěřenského fondu však vlastnictví pozbude, a proto nemůže již nic měnit na tom, jak bude vykonáváno vlastnické právo k věcem vyčleněným do svěřenského fondu; i zakladatel (původní vlastník) musí sám respektovat, jak vše vymezil ve statutu. …“
Soud tedy celý případ uzavřel s tím, že oprávnění měnit statut svěřenského soudu náleží pouze soudu, a to za určitých striktních podmínek, pokud tak lze dosáhnout účelu svěřenského fondu nebo mu lépe prospět. Podmínkou takového kroku je pouze to, aby byl v souladu s původním úmyslem jeho zakladatele. Původní úmysl zakladatele může být vyjádřen pouze ve statutu, protože statut je projevem vůle zakladatele, jímž svůj majetek vyčleňuje a v němž stanoví podmínky fungování svěřenského fondu.
Paradoxně takovou argumentaci stran nepřípustnosti následných změn statutu zakladatele použil soud v případu, kdy se správkyně a obmyšlená v jedné osobě domáhala právě změny statutu svěřenského fondu ve smyslu zahrnutí dětí zakladatele, které jako obmyšlení ve statutu uvedeny nebyly. Své tvrzení opírala především o preambuli statutu, ve které si zakladatel právo na změnu statutu výslovně vymínil.
„Soud však nakonec rodině zakladatele vyhověl a děti jako obmyšlené fondu umožnil zahrnout. Nicméně to nebylo z důvodu připuštění dodatečných změn, ale díky široce vykládanému účelu fondu a úmyslu zakladatele. Z jakého dokumentu úmysl dovodil, soud neuvádí,“ popisuje Ondřej Popelka, zástupce ředitele a správce majetku J&T Family Office.
Fond nemá sloužit jako volný zdroj prostředků pro správce
Důležité rozhodnutí v této oblasti učinil Městský soud v Praze (č. j. 20 Co 401/2020-137 ze dne 19. 2. 2021). Šlo o rozhodnutí druhoinstančního soudu, které jen potvrdilo a podrobněji vysvětlilo rozhodnutí soudu prvního stupně. Zde není nutné citovat samotné rozhodnutí a odůvodnění, nicméně argumentace soudu směřuje proti zdánlivému odklonění majetku ze strany zakladatele.
„V tomto případě byl zakladatelem současně správce a možná i obmyšlený v jedné osobě. Jelikož vložil majetek do svěřenského fondu, mohl a také vstupoval jako nemajetný a vyžadoval úlevy spojené s tímto statusem. Soud ale tento postup zakladatele neshledal v souladu s principem vyčlenění majetku do svěřenského fondu,“ říká Popelka a doplňuje: „Zakladateli moc neprospěl ani fakt, že prostředky svěřenského fondu poměrně běžně a často užíval ke své soukromé potřebě. Svěřenské fondy by tedy zcela jednoznačně neměly být zneužívány k nekalému odklánění majetku, ať už je důvodem cokoli.“
Výživné ve svěřenském fondu
Jak je patrné ze dvou odlišných judikátů, není zatím ani jednotná praxe soudů v rámci nahlížení na majetek vložený do svěřenského fondu jako alternativu splnění povinnosti výživného. Usnesení Městského soudu v Praze (č. j. 15 Co 69/2021-2609 ze dne 18. 5. 2021) a předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (č. j. 6 P 352/2018-2501 ze dne 16. 9. 2020) zhmotňují názor, že majetek ve svěřenském fondu lze akceptovat jako alternativu vyživovací povinnosti.
Přestože v tomto rozhodnutí se výše výživného řešila spíše okrajově a šlo především o spor rodičů ve věci styku s dětmi, získal pozornost svěřenský fond, který ve prospěch dětí založila matka. Do fondu vyčlenila pozemky, které považovala za své, ale které mohou být součástí dosud nevypořádaného společného jmění rodičů. Klíčové bylo, že sama matka nemá příjmy z těchto pozemků.
Obvodní soud o změně výživného nerozhodl, jelikož vyšel z toho, že příjmy rodičů jsou přibližně stejné. Vyslovil však, že „… matce nemůže jít k tíži, že pozemky, ať již její, či v SJM rodičů, vložila do svěřenského fondu nezl., navíc je též hodlá využívat pro nezl.”
Podle Ondřeje Popelky je toto rozhodnutí zajímavé tím, že je možné povinnosti výživného dostát i formou vložení majetku do svěřenského fondu, z nějž má být plněno dětem.
Nicméně existuje jiné rozhodnutí soudu, viz judikát dále.
Snížení soudem stanoveného výživného
V tomto případě se jedná o rozhodnutí Ústavního soudu – III. ÚS 3382/21 ze dne 20. 5. 2022 ve věci snížení soudem stanoveného výživného z důvodu založení svěřenského fondu ve prospěch syna, kterému mělo být výživné placeno.
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal snížení výživného, které platil za nezletilého syna z důvodu vytvoření svěřenského fondu ve prospěch syna. Okresní soud shrnul, že nemůže jít k tíži nezletilého, že otec se v mezidobí, od posledního rozhodnutí soudu o výživném, zbavil svého majetku a převedl ho do svěřenských fondů, které má ale na druhou stranu možnost on sám jako jediný ovládat a rozhodovat o jejich existenci, cílech a výplatách z jejich majetku.
Stěžovatel spatřuje porušení jeho práva vlastnit majetek v tom, že vyčlenil dostatečné množství prostředků k zajištění synových potřeb v rámci svěřenského fondu a navrhl způsob, jak má být výživné plněno. Stěžovatel dále uvádí, že je „tlačen do toho, aby plnil za hranicí svých možností“, přičemž soudy zároveň ignorovaly, že majetek pro synovu výživu už vyčlenil a je připraven nést povinnost syna hmotně zabezpečit. Ústavní soud však argumentaci stěžovatele neakceptuje, a proto ústavní stížnost výše uvedeným usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
„V tomto rozhodnutí šlo sice o ústavní stížnost, nicméně obecné soudy v předchozích instancích nebraly majetek vložený do svěřenského fondu jako náhradu za povinnost platit výživné, přestože byl syn, o jehož výživné se jednalo, obmyšleným fondu, který otec založil. Tady vidíme v zásadě opačný přístup soudu než v předchozím judikátu, který se ale, nutno podotknout, povinnosti platit výživné věnuje jen okrajově. Obecný soud své tvrzení opírá také o argument, že otec může jako jediný majetek ve svěřenském fondu ovládat a rozhodovat existenci výplat majetku směrem k synovi,“ konstatuje Ondřej Popelka.
Soudní prodej zástavy v majetku svěřenského fondu
Zástavní věřitelka se domáhala nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že uvedená pohledávka je zajištěna zástavním právem na zástavě ve vlastnictví zástavního dlužníka, přesněji řečeno v majetku svěřenského fondu. Soud věřitelce vyhověl.
Dle soudu (usnesení 20 C 244/2021-47 ze dne 117. 21. 2021) nařízení soudního prodeje zástavy nebrání skutečnost, že je proti zástavnímu dlužníku vedeno insolvenční řízení u krajského soudu, neboť insolvenční řízení je vedeno proti dlužníkovi jakožto fyzické osobě, nicméně předmět zástavy je v majetku svěřenského fondu, kterého je dlužník svěřenským správcem, a proto je i pasivně legitimován v tomto soudním řízení.
„Z rozhodnutí to není patrné, ale lze dovozovat, že zástavní právo vzniklo v době, kdy předmět zástavy byl již ve vlastnictví svěřenského fondu. Námitka žalovaného, že je v insolvenci, tudíž nemohla uspět. Přeneseně i v tomto případu pak máme onen pomyslný zdvižený prst směrem ke snaze ke zneužívání svěřenských fondů k odklonu majetku nebo používat svěřenský fond jako štít ke svému nekalému jednání,“ říká Popelka a dodává, že trochu v rozporu s touto argumentací je závěr soudu v následujícím judikátu.
Vyloučení věcí z exekuce
Vlastníkem vozidla, které bylo na soupisu movitých věcí pro exekuci, není povinný, ale svěřenský fond. Svěřenský správce podal soudnímu exekutorovi návrh na vyškrtnutí vozidla ze soupisu. Tento návrh byl soudním exekutorem usnesením zamítnut z nedostatku předložených důkazů. Správce je však přesvědčen, že nemusí nic dokládat vzhledem k faktu, že tvrzení je dostatečně prokazatelné z registru silničních vozidel. Exekutor však nesouhlasí s tvrzením, že vlastníkem vozidla je svěřenský fond, protože je na technickém průkazu zapsaná fyzická osoba pod rodným číslem povinného z roku 2011, exekuční řízení proti povinnému se vede od roku 2011 a svěřenský fond byl založen až v roce 2019, tedy v době trvání generálního inhibitoria. Soud po přezkoumání důkazu nakonec dává za pravdu správci fondu a vozidlo vyloučil z exekuce.
Podle soudu (judikát 15 C 278/2021-80 ze dne 10. 2. 2022) bylo vozidlo zakoupeno za finanční prostředky, které ze svého majetku vyčlenil majitel do svěřenského fondu, který nemá právní osobnost. Vzniklo tak oddělené a nezávislé vlastnictví, které není vlastnictvím ani zakladatele fondu, ani osoby, která vyčlenila ze svého majetku částku 200 000 Kč, ani osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno. Soud se dále zabýval tím, zda svěřenský správce byl oprávněn k dispozici s majetkem fondu, tedy konkrétně použití finanční částky, vložené do fondu k zakoupení vozidla. Nakonec soud žalobě vyhověl a rozhodl o vyloučení předmětného vozidla z exekuce.
„Jak je patrné z jednotlivých rozhodnutí soudu i z jejich vzájemné koexistence, bude pro zvýšení jistoty v užívání svěřenských fondů potřeba ještě mnoho dalších případů, jež budou soudy rozhodovat. Tuto potřebu jen umocňují obzvláště ta dosavadní rozhodnutí, která stojí na argumentaci, jež je na první pohled protichůdná. Nicméně nelze se tomuto faktu divit. Přestože používáme svěřenské fondy již deset let, stále je tato doba příliš krátká na doladění všech praktických nuancí svěřenských fondů,“ dodává Ondřej Popelka.