Už žádná paní Zubatá

OSPOD, sociálka, paní Zubatá – správně tedy orgán sociálně-právní ochrany dětí, který má na starostí ochranu a pomoc ohroženým dětem. Daří se vám měnit pohled lidí na vaši práci?
Toto by byl spíše dotaz na klienty orgánů sociálně-právní ochrany dětí, kteří se s nimi setkávají dennodenně. Nicméně na základě metodické a kontrolní činnosti krajského úřadu můžeme potvrdit, že i přes velkou pracovní vytíženost si pracovníci OSPOD počínají při své práci profesionálně a snaží se obtížné situace řešit v souladu s potřebami dětí, méně již s ohledem na potřeby systému. Do popředí se dostává sociální práce s důrazem na zapojení dětí do řešení jejich vlastní situace. Komunikace s dětmi a poskytnutí prostoru pro vyjádření se a pochopení situace je pro práci OSPOD stěžejní. Věřím, že pohled lidí na sociální pracovníky z OSPOD se díky tomu pomalu mění, i když změnit názor společnosti je v jakémkoli oboru to nejtěžší a vyžaduje to čas.

Jaká je ta nejčastější cesta rodiny k OSPOD?
Máme za to, že se na OSPOD obracejí spíše jiné instituce, případně sousedi, příbuzní a známí. I přes výše uvedené pozitivní zhodnocení a víru v postupnou změnu pohledu na pracovníky jsou OSPOD stále ještě vnímány spíše jako represivní orgány a klienti je sami od sebe často nevyhledávají. Právě ale spolupráce s institucemi, jako je škola, je pro nás nesmírně důležitá a může přispět k tomu, že se rodině dostane pomoci včas. I to pak pomáhá veřejnosti pochopit, že OSPOD je tu v první řadě od toho, aby rodině pomohl. 

Jaká je v systému role krajského úřadu a krajského oddělení SPOD?
Krajský úřad plní v oblasti sociálně-právní ochrany dětí mnoho úkolů, nejčastěji v úseku náhradní rodinné péče a tzv. pověřování k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Ve vztahu k jednotlivým OSPOD pak zastává roli kontrolní a s tím propojenou roli metodickou. S ohledem na demografické ukazatele a situaci v našem kraji se ve vztahu k obcím s rozšířenou působností zaměřujeme zejména na metodickou činnost v oblasti prevence odebírání dětí z rodin a v oblasti práce se samotnými rodiči. Zajistit dítěti bezpečí a snažit se udržet rodiny pohromadě jejich podporou je pro nás opravdu tím hlavním cílem.

Karlovarský kraj není v jednoduché pozici, patří mezi kraje se složitou sociální situací mnoha obyvatel, kteří se potýkají s dluhy a exekucemi. Jaké jsou nejčastější důvody, pro které se rodiny dostávají do kontaktu s OSPOD?
Analýza systému péče o ohrožené děti v Karlovarském kraji, kterou pro kraj zpracovali zástupci Nadace J&T v tomto roce, jednoznačně ukázala na problematiku tzv. zanedbávání dětí. Jedná se o široký pojem zahrnující celou škálu nevhodného jednání rodičů k dětem, přičemž společným prvkem je nedostatečné propojení s dětmi na hlubší úrovni. Rodiče se zkrátka dětem nevěnují tak, jak to děti potřebují, přičemž potřeby těchto dětí mohou být zanedbány jak v oblasti citové, tak materiální, často jde o kombinaci obou rovin. Jedná se však o začarovaný kruh.

Je zřejmé, že tito zanedbávající rodiče byli sami v dětství zanedbáváni, případně zažili jiné traumatické události. Nejsou to rodiče, kteří by své děti neměli rádi nebo se cíleně nechtěli starat, často to právě kvůli absenci vlastních zkušenost z dětství zkrátka neumějí. Takoví rodiče obvykle nemají ani podporující a bezpečnou vztahovou síť, která má potenciál pomáhat při uzdravování narušených vztahových vazeb.

Zároveň narození vlastního dítěte obvykle znovu otevírá citová zranění z dětství a vzhledem k absenci zdravých mechanismů zvládání této bolesti se rodiče uchylují k nejsnazšímu způsobu řešení situace, kterým je v našem regionu obvykle užívání návykových látek. Jedná se v podstatě o útěk od problému, který má samozřejmě další negativní důsledky, zejména ekonomické (dluhy, ztráta bydlení, zátěž pro zdravotní systém apod.).

V takových případech jsou již pracovníci OSPOD s rodiči v kontaktu a snaží se koordinovat do rodiny pomoc. Považujeme za důležité, aby systém tyto rodiče včas zachytil a pomohl jim zpracovávat jejich zranění ideálně ještě před narozením jejich vlastních dětí. Právě to pak může pomoci našim klientům zvládnout rodičovství a navázat zdravé a hluboké vztahy se svými dětmi.

Je nesmírně důležité, aby se pomoc k rodině dostala včas. Jaké nástroje vám pro účinnou a rychlou pomoc rodinám nejvíce chybí?
Jak vyplývá z výše uvedené analýzy, chybí v kraji zejména preventivní služby, respektive služby terénní. Nemusí se však vždy jednat o sociální služby ve smyslu zákona o sociálních službách. Jak bylo uvedeno, potřebujeme pro tyto rodiče programy, které jim umožní navázat nové, zdravé vazby. V tomto ohledu bychom uvítali podpůrné služby v komunitě typu dobrovolnické práce s rodinou, kterou realizuje například organizace HOST – Home Start.

Za užitečné považujeme také tzv. peer programy v různých formách, což jsou opět programy postavené většinou na dobrovolnících, kteří po zaškolení mohou poskytnout podporu svým vrstevníkům. Velký potenciál mají také různé svépomocné skupiny.

Vhodné jsou různé programy podporující posílení rodičovských kompetencí. Zapojení těchto rodičů do místních komunit lze různými způsoby a bude to vždy užitečné. Neobejdeme se však bez služeb kvalitních psychologů, terapeutů a sociálních pracovníků, kterých je v kraji nedostatek. Stejně tak není možné v systému pracovat bez dostatku profesionálních pěstounů.

Pro vaši činnost ale může být právě složitost regionu impulsem k prosazování změn a hledání řešení. Je váš kraj v něčem výjimečně dobrý, pokud se díváme na oblast ochrany dětí?

Sledujeme ostatní kraje a víme, že všichni kolegové odvádí neuvěřitelný kus práce. Náš kraj je konkrétně chválen právě za aktivity v oblasti prevence.

Pomáháme jednotlivým OSPOD při nastavení a řízení preventivních aktivit. Zároveň se snažíme preventivní aktivity v rámci kraje zmapovat a výstupy těchto aktivit přinést jako témata na jednání poradního sboru hejtmanky Karlovarského kraje.

Intenzivně se věnujeme propojování osob a institucí v kraji, které participují na péči o ohrožené děti. Pravidelně se scházíme nejen s kolegy z OSPOD ORP, ale také se zástupci služeb, škol a školských zařízení, soudů, zdravotnických zařízení, dobrovolnických organizací, ale i pěstounů apod.

Aktivně se zapojujeme do projektů ministerstva práce a sociálních věcí, kdy si klademe za cíl zapojit do procesů samotné děti, to je právě již zmíněná participace dětí. V poslední době máme velkou radost z objeveného preventivního potenciálu mateřských center v kraji díky svému komunitnímu charakteru a zejména se věnujeme právě rozvoji podpory v komunitě a dobrovolnických programů.

Kromě prevence vykonáváte řadu aktivit v oblasti náhradní péče, jaké to jsou?

Již řadu let koordinujeme umisťování nejmenších dětí v případě, že již nemohou zůstat ve vlastní rodině. V rámci kraje se snažíme o zamezení umisťování nejmenších dětí do pobytových zařízení, což se nám daří. S ohledem na tento úspěch přidáváme aktuálně na krajskou úroveň koordinaci umisťování starších dětí, od které si slibujeme další zamezení umisťování dětí do ústavní výchovy. V tomto ohledu věnujeme v poslední době značné úsilí jednáním ve prospěch komunitních dětských domovů, respektive snížení počtu dětí, které žijí společně v jedné rodinné skupině. Je na místě poděkovat ředitelům dětských domovů a kolegům z odboru školství mládeže a tělovýchovy, že se společně s námi snaží nalézt cestu k posílení dobře fungujících prvků systému a k rozvoji těch, u kterých vidíme potenciál přinést změny ve prospěch dětí.

Mimo preventivní aktivity se zabýváme také případy dětí, které již jsou umístěny mimo své rodiny. Na tuto oblast se zaměřuje zejména náš samostatný projekt, v jehož rámci organizujeme a zajišťujeme případová setkání k situaci dětí, které jsou umístěny v ústavním zařízení déle než jeden rok, a snažíme se nalézt pro dítě vhodnější službu, případně se dětem snažíme zajistit alespoň kontakt s blízkými lidmi.

Dalším inovativním prvkem je zařazení tzv. průvodce náhradních rodičů do krajského týmu. Tento průvodce je v kontaktu s jednotlivými zájemci o náhradní rodinnou péči od podání jejich žádosti až po převzetí dítěte. Pomáhá zájemcům zorientovat se v aktuální situaci, informuje je o probíhajícím procesu, ale zároveň zájemce kotví v jejich silných stránkách ve vztahu k náhradnímu rodičovství a rozvíjí případné slabší stránky tak, aby byli náhradní rodiče v kraji skutečně kvalitně připraveni pro výkon dlouhodobého pěstounství, pěstounství na přechodnou dobu i osvojení.

V rámci projektu také zajišťujeme kvalitní vzdělávání pro pracovníky OSPOD a několik intenzivních společných setkání zaměřených na propojování aktérů v rámci péče o ohrožené děti. V rámci kraje také děláme informační kampaň o potřebě získávání nových pěstounů „Staňte se pěstounem“.

Potýkají se vaši klienti také s problémy v oblasti bydlení?
Ano. Situaci by rozhodně prospělo přijetí zákona o sociálním bydlení, které by bylo navázáno na kvalitní sociální práci s ohroženými rodinami. Ztráta bydlení je obvykle součástí mnoha problémů pramenících z traumatických událostí v dětství, proto se opět vracíme k nutnosti propojení systému bydlení právě se sociální, psychologickou, terapeutickou, adiktologickou, ale i komunitní prací. Důležitá je přitom i zmíněná kvalita této práce, na kterou je nutné se zaměřit.

Od ledna začal platit zákaz umisťování nejmenších dětí do ústavní péče – ve vašem kraji se již delší dobu před zákazem dařilo tyto dětí do ústavů prakticky vůbec neumisťovat. Jaké jsou jiné varianty řešení?

Tyto děti potřebují individuální péči v rodinném prostředí, proto v kraji využíváme služeb pěstounů na přechodnou dobu. Karlovarský kraj si pečlivě hlídá kapacity těchto pěstounů a již při úvodních konzultacích připravujeme zájemce o výkon této činnosti na potřeby kraje při zajištění péče o nejmenší děti, ať už je jejich zdravotní stav jakýkoliv, a zároveň upozorňujeme na častou potřebu umístění sourozenců. K jiným variantám řešení přistupujeme pouze výjimečně.

S nadací spolupracujete právě na změně systému, plánujete v letošním roce nějaké nové služby, které by rodinám v nouzi pomohly?

Plánujeme i nadále pokračovat v rozjetých programech, které jsem zmínila výše. Kromě toho usilujeme v rámci navázané spolupráce s Nadací J&T o zajištění centra pro rodiče, které pracovně nazýváme „trauma point“, kde bychom chtěli pracovat s rodiči, jimž prožitek traumatu neumožňuje běžný způsob života a ovlivňuje tak i jejich rodičovství. Podporu těmto rodičům považujeme za velmi důležitý prvek prevence odebírání dětí z rodin.

Mezi dalšími plány je rozjetí dobrovolnické služby typu HOST, o které jsem se již také zmínila a která staví na principu, kdy zkušený rodič pomáhá tomu méně zkušenému. Právě organizace HOST takovou službu nabízí a má s ní velmi dobré zkušenosti. Rádi bychom tímto způsobem posílili dobrovolnictví v našem regionu, protože zapojení dobrovolníků a komunity považujeme za další ze stavebních kamenů práce s ohroženými skupinami.