Co se v článku dozvíte:
Zatímco politici v Česku řeší, jestli dětem do 15 let plošně zakázat sociální sítě, nejúspěšnější podnikatelé a investoři v zemi už dávno zavedli vlastní pravidla. Běžný uživatel sítě „používá“, bohatší lidé učí své děti, že sítě „používají je“. Jak vysvětlit rizika algoritmů tak, aby tomu děti skutečně rozuměly?
Říká se, že hranice mezi tím, jestli člověk uspěje, nebo ne, bývá velice tenká. V současnosti může být onou hranicí například to, kolik času lidé, a především děti, tráví na sociálních sítích. Právě ty jsou jednou z oblastí, ve které je mezi názory úspěšných a běžných lidí největší propast.
Víc než polovina českých dolarových milionářů (53 %) totiž vnímá sítě jako ztrátu produktivního času a snaží se od nich sebe i své nejbližší uchránit. V běžné populaci je to jen 30 %.
Z J&T Banka Wealth Reportu, který zkoumá názory českých dolarových milionářů a běžné populace, také vyplývá, že bohatí lidé jsou k sociálním sítím daleko skeptičtější. Téměř dvě třetiny z nich věří, že sítě přímo škodí psychice a že mají negativní dopad na společnost. Tato opatrnost ale v řadě běžných domácností chybí. Například negativní dopady na psychiku si uvědomuje jen polovina z nich.
J&T Banka Wealth Report: Způsob ochrany dětí před sítěmi
„Zásadní není děti strašit, ale budovat v nich odolnost. Sociální sítě nejsou jen platforma pro komunikaci, ale sofistikovaný systém, který pracuje s emocemi, pozorností a často i se zranitelností uživatele. Úkolem rodiče je naučit dítě, že i v digitálním prostoru musí používat stejné kritické myšlení jako v reálném světě,“ vysvětluje expert na digitální bezpečnost J&T Banky Petr Profous.
Digitální výchova jako překážkový běh bahnitým terénem
Dolaroví milionáři to podle něj vědí. Proto se snaží své děti vést k tomu, aby rizika chápaly, a ne se jich jen obávaly. A tady je opět velký rozdíl: tři čtvrtiny milionářských rodičů (75 %) systematicky vysvětlují svým dětem nebezpečí sociálních sítí, u běžné populace je to jen 46 %.
„Digitální výchova je hodně dlouhý překážkový běh bahnitým terénem. Navíc často v situaci, kdy ani rodiče sami přesně nevědí, co je čeká. Spoléhat na to, že to za ně vyřeší škola, je iluze. Čest výjimkám,“ podotýká Profous.
Zakázat dětem sociální sítě ale podle něj není krok správným směrem: „Děti se zákazům přizpůsobí rychleji než regulace platformám. A když zákaz vyprší, často vstoupí do prostředí, o kterém nic nevědí. Bez zkušenosti a často i bez obranných návyků.“ Digitální gramotnost je podle Profouse dlouhodobě účinnější než digitální izolace. Jak ale na to?
Podle odborníka je přirozené, že chceme své dítě chránit, zároveň bychom ho ale neměli připravit o schopnost chránit se samo. Vstup do světa sociálních sítí by tedy Profous ideálně rozdělil do tří fází.
- Ochrana v raném věku: Technologie dětem nepředávám automaticky. Je důležité vysvětlovat, proč jsou některé věci zakázané. Nestačí jen říct „nesmíš“.
- Společná zkušenost: Když dítě vstupuje do online světa, děláme to nejdřív spolu. Je to podobné, jako když poprvé jede na kole: nejdřív s oporou, potom samo.
- Postupné předání odpovědnosti: Volnost roste úměrně s tím, jak dítě zvládá rizika. V určité fázi už nejsem řidič, ale stále sedím na sedadle spolujezdce.
Cílem je dosáhnout toho, aby dítě nepotřebovalo neustálou kontrolu, až jednou bude skutečně „řídit samo“, protože už bude dobře vědět, co dělá.
Ne vše se dá ale podchytit. Stejně jako mnoho dospělých se nachytá na stále důvěryhodnějších online podvodech, i dítě se může dostat do situace, se kterou si už nebude vědět rady. Tady platí podle Profouse jasný princip: „Jako rodič vím, že největším rizikem není technologie, ale stud dítěte svěřit se. Proto je dobré dopředu nastavit jednoduché pravidlo: Ať se stane cokoliv, nejsi v tom sám a nejsi viník.“
Součástí prevence je podle něj o těchto situacích mluvit otevřeně a přehrávat si možné scénáře. Stejně jako děti učíme, co dělat při požáru nebo nehodě. Rodič by však měl být bezpečný přístav, a ne detektiv, a proto by samotné řešení incidentů měl jednoznačně směřovat na Policii ČR.
Největším nepřítelem na sociálních sítích bývá jejich algoritmus. Na něj je potřeba děti připravit. Podle Profouse stačí dětem vysvětlit a opakovat jednoduchou větu: Algoritmus není kamarád. Je to robot, který vydělává na tom, že tě udrží co nejdéle u obrazovky.
„Dolaroví milionáři v našem výzkumu trefně přirovnávají sociální sítě k digitálnímu fastfoodu. Je to rychlá, levná zábava, která nikam nevede. A stejně jako u fastfoodu platí: když pochopíte, jak funguje, najednou vám tolik nechutná,“ uzavírá Profous.
Text vznikl pro server Peníze.cz, autorkou je Silvie Housková.