Adam Ruschka: Češi se mají lépe, než si myslí

Jak se podle vás má aktuálně Česko?

Podle mě se má Česko dobře, ukazují to jak data o vývoji ekonomiky, tak již i zlepšující se sentiment. Růst HDP se pravděpodobně oproti loňskému roku zdvojnásobí, očekávat můžeme růst mírně nad 2 procenty. Spotřeba domácností je velmi silná, inflace je překvapivě nízká, v blízkosti cíle České národní banky. To znamená stabilní prostředí, silný růst, spotřebitelé utrácí a mají z čeho, jelikož mají velmi silné mzdové růsty. Nezaměstnanost je velmi nízká i v kontextu Evropské unie.

Pro příští rok očekávám, že HDP poroste tempem dvě až dvě a půl procenta meziročně, což zhruba odpovídá potenciálnímu růstu české ekonomiky – tedy tomu, jak by ekonomika měla růst, pokud je v rovnováze. Zatím hlavním faktorem růstu je spotřeba domácností, ale tím, jak se snížily úrokové sazby a ekonomické prostředí se stabilizovalo, se začínají rozjíždět investice. Firmy více investují, což by také mělo v budoucnu podpořit růst české ekonomiky.

Rok 2022 byl vrcholem inflační vlny. Jsme už za ní, nebo hrozí její návrat?

Jsme za ní, ale stále je tam jedno „ale“. Když se podíváme na čísla, situace vypadá relativně dobře. V roce 2024 byla celoroční míra inflace 2,4 procenta, což je velmi blízko dvouprocentnímu cíli. Za letošní rok očekáváme podobná čísla. Výhled na další roky není zásadně vzdálený od dvou procent.

Zdviženým prstem v inflačním prostředí je však struktura. Ta část inflace, kterou je nejtěžší odbourat – tedy inflace ve službách – je stále poměrně vysoká. Je nad čtyřmi procenty a je ještě poměrně hodně vzdálená inflačnímu dvouprocentnímu cíli. Tato inflace má tendenci být hodně setrvačná, neboť je těžké s ní bojovat a stlačit ji.

Vzhledem k tomu, že tato složka inflace je stále vysoko, je potřeba mít na paměti, že o inflaci se musíme starat. V letošním roce nám v inflačním vývoji hodně pomohly klesající ceny energií, případně volatilní ceny potravin. Celková inflační vlna je za námi, rozhodně by se v následujících dvou až třech letech nemělo stát, že bychom viděli inflaci dvoucifernou. Ale boj s inflací není zcela u konce, protože její struktura je stále varující.

Lze se spotřební částí inflace vůbec bojovat?

Spotřebitelé tuto inflaci sami ovlivní těžko, protože by museli upravit své spotřební návyky – tedy nakupovat jen to, co je v akci, a třeba omezit návštěvy kadeřníka, což by ho mohlo přinutit snížit ceny, a podobně. Celkové ekonomické prostředí s rychle rostoucími mzdami k tomu ale spotřebitele příliš nenabádá. Starost o cenovou stabilitu je v rukách České národní banky. Ona je tím, kdo musí situaci monitorovat. A ona to dělá, proto v současné době ani nesnižuje úrokové sazby.

Jak dlouho budou úrokové sazby ještě vysoké a můžeme očekávat jejich pokles?

Úrokové sazby na současné úrovni pravděpodobně ještě nějakou dobu zůstanou, minimálně do konce roku. Podle vyjádření členů ČNB se dá očekávat, že v příštím roce prudký pohyb úrokových sazeb také nenastane – samozřejmě pokud se nic mimořádného nestane. Česká národní banka tak reaguje na současné ekonomické prostředí doma i v zahraničí, a proto zatím nechce přistupovat ke snižování úrokových sazeb. Do budoucna nemůžeme vyloučit ani jejich zvýšení, třeba pokud by výrazněji rostly ceny nemovitostí, případně se rychle zvyšovalo zadlužení státu.

Jaký dopad může mít politika České národní banky na korunu?

Česká národní banka je zodpovědná za korunu a principiálně tím, že drží úrokové sazby na současné relativně restriktivní úrovni, pomáhá posilování koruny. Za letošní rok vidíme, že koruna poměrně výrazně posilovala, byť se tento trend za poslední měsíc mírně zpomalil. Jsou v tom samozřejmě i jiné faktory, například geopolitické, ale z pohledu České národní banky platí, že když proklamuje přísnost, koruně to svědčí. Souvisí to s inflací a vyššími úrokovými sazbami. Vidíme, že maďarský forint také posiluje, obdobné je to i v Polsku, kde jsou sazby výrazně vyšší než současná inflace. Středoevropský region je investory vnímán jako jedna entita, ve kterém momentálně centrální banky hrají spíše ve směru silnějších lokálních měn.

Jak se bude vyvíjet kurz koruny vůči euru a dolaru?

Sazby Evropské centrální banky jsou nižší než sazby České národní banky – to je impuls pro českou korunu. Zároveň je Česká republika vývozcem do eurozóny, takže je zajištěna poptávka po korunách. Pokud by exportní síla ekonomiky rostla, což se dá očekávat, koruna by měla vůči euru posilovat.

Vůči dolaru jsme letos sledovali poměrně výrazné posílení koruny, o nějakých 14 až 15 procent od začátku roku. Tento nárůst je dán především geopolitickou situací. V lednu nastoupila nová administrativa Donalda Trumpa a s jejími aktivitami přišla zvýšená volatilita, která se projevila na ukazatelích v ekonomice – ať už je to síla dolaru vůči světovým měnám, nebo výnosy amerických dluhopisů. Z toho benefitovala i koruna, byť v posledním období se posilování zastavilo. I tak z toho středoevropský region, a tedy i česká koruna, vychází relativně dobře.

Takže můžeme říct, že Trumpova cla posílila českou korunu?

Není to tak jednoduché. Ekonomika je složitý systém, stejně jako lidské tělo u doktora – nedá se nacpat do jedné věty. Ale v krátkosti ano, nejistota spojená s politikou Donalda Trumpa narostla tak výrazně, že to ve výsledku pomohlo české koruně.

Které další faktory mají na českou ekonomiku významný vliv?

Vliv mají i sazby Americké centrální banky, které se v průběhu roku snižovaly, což implicitně pomáhá tomu, aby dolar oslaboval a koruna vůči němu posilovala. Snižování sazeb také obecně stimuluje americkou ekonomiku, která je klíčovou světovou ekonomikou.

A pak jsou tu naopak cla, která sice explicitně českou ekonomiku nezasáhla a pravděpodobně ani nezasáhnou, ale ten nepřímý dopad, který se může projevit s větším odstupem, teoreticky přijít může. Tady bych zmínil, že pro českou ekonomiku v budoucích letech bude pravděpodobně největší neznámou vývoj německé ekonomiky. Momentálně trápí Německo zásadní problémy – průmysl, tedy páteř německé ekonomiky, zažívá velké potíže. Každých čtrnáct dní čteme o tom, že německá automobilka propouští zaměstnance nebo snižuje produkci.

A protože velká část českého exportu je navázaná na Německo, zejména na automotive sektor, a Německo zásadně exportovalo do USA, případné německé problémy by se mohly přelít i do české ekonomiky.

V Německu si samozřejmě svých problémů všimli a rozhodli se s nimi bojovat – přistoupili k zásadnímu fiskálnímu impulzu do ekonomiky, kdy by v průběhu následujících let mělo dojít k investicím do infrastruktury a zbrojení. I z toho by mohla v budoucnu těžit Česká republika, protože vznikne vyšší zahraniční poptávka po českých průmyslových výrobcích.

Máme krátce po volbách. Současná fiskální politika v Česku je poměrně zdrženlivá. Bude se s nástupem nové vlády státní koncepce měnit? Nehrozí nám třeba dluhová past?

V evropském nebo světovém kontextu je poměrně zdrženlivá, to ano, ale v kontextu České republiky tomu tak není. U nás máme legislativní pravidla, která našim politikům říkají, jak se mají chovat. V současné době je navržený státní rozpočet na příští rok na hranici toho, aby rozpočtová pravidla uvalená Českou republikou na Českou republiku dodržoval v oblasti deficitu. Co se týče dluhu, tam existuje poměrně solidní rezerva. Dluh veřejného sektoru vůči HDP dosahuje zhruba 43-44 procent, přičemž dluhová brzda je nastavena na 55 procent.

Pokud by měl současný vítěz voleb snahu splnit všechny své předvolební sliby, pravděpodobně bude muset dojít ke změně zákonů, protože jeho aktivity budou vyžadovat vyšší deficit.

Jak moc je pro investory důležitá politická stabilita v Česku?

Hodně. A právě to poměrně zásadně souvisí s naší předcházející diskuzí. V současnosti, když se podíváme na ratingy, které nám dávají různé mezinárodní agentury, vidíme, že Česká republika má velmi dobré hodnocení. Je to kvůli solidnímu výkonu ekonomiky, ale i kvůli tomu, že z mezinárodního pohledu jsou deficity relativně pod kontrolou.

Pokud by došlo k tomu, že se začnou měnit zákony, které fiskální politiku drží pod kontrolou, ratingové společnosti si toho mohou všimnout, začnou se tím zabývat a mohlo by dojít k nějakým změnám v ratingu. To je signál, který by pro českou ekonomiku nemusel být úplně dobrý, protože by ovlivnil chování zahraničních investorů. Tito investoři totiž nemají čas na to, aby se do detailu věnovali tomu, jaké ekonomické prostředí v Česku skutečně je. Současná relativní stabilita, která v Česku panuje, nám dělá v zahraničí velmi dobré jméno.