Zástupce family office, právník i daňař. Předávání by měl řešit tým odborníků

Stále více movitých Čechů řeší, jak zajistit, aby majetek i po jejich smrti neztratil na hodnotě. Jde o zásadní životní okamžik, který je dílem rozhodnutím finančním, psychologickým, ale také rodinným. A pokud se nezvládne správně, může vedle finanční katastrofy také způsobit mnoho rodinných nepříjemností.

I proto by se na předávání majetku měli podílet odborníci, kteří tento proces podrobně znají a umějí vymyslet. Samozřejmě na samém začátku jsou určité vize a potřeby klienta, během poměrně náročného procesu se ale velmi často promění. A nově se do hry dostává také umělá inteligence.

„Stále častěji se setkáváme s tím, že klienti potenciální strukturu mezigeneračního předávání konzultují s umělou inteligencí a přicházejí s řešením, které oni považují za vhodné. Často jim ale unikne nějaký podstatný detail, který to celé může zbořit a celek nefunguje,“ prozrazuje Zenon Folwarczny. „I proto je podstatné vsadit na odborníky, kteří mají zkušenost a znají specifika jednotlivých trhů,“ dodává.

„Součástí týmu by měli být minimálně tři lidé. Měl by to být zástupce family officu, právník a daňař,“ připomíná Helena Svárovská, která se podílí na přípravě předávání majetků nejbohatších rodin v Česku. „Zástupce family officu přitom funguje jako projektový manažer, který zajišťuje vše během celého procesu, právník zajišťuje právní jistotu a potvrzuje, co je možné a co nikoli, a daňař je nejdůležitější zejména na začátku procesu, kdy se vymýšlejí různá řešení, ve fázi implementace pak funguje spíše jako revizor, zda je vše naformulováno tak, jak má být,“ připomíná Folwarczny.

Nulové daně jsou výhodou

České rodiny mají v předávání majetku podle odborníků jednu ohromnou výhodu. A tou jsou daň dědická a daň darovací. Obě jsou v případě převodu majetku na nejbližší rodinu nulové, což je podle Folwarczného čím dál větší unikát: „Standardně se setkáváme s daněmi v rozmezí mezi dvaceti a čtyřiceti procenty.“

Přesto upozorňuje, že tím daňová problematika předávání nekončí. Majetek, který klient vlastní v cizí zemi, se totiž daní podle tamních zákonů. „To je citelné zejména u nemovitostí, ale také akcií. Klienti se často podivují, že například dědická daň u amerických akcií může dosáhnout úrovně 30 procent. U velkých portfolií se tak může poměrně snadno stát, že aby dědici dokázali tuto daň zaplatit, musí dojít k částečnému odprodeji portfolia, čímž se ale již ztrácí jeho původní hodnota,“ upozorňuje Zenon Folwarczny.

Předat hodnoty příštím generacím

A právě předání, pokud možno veškerého majetku a jeho hodnoty, je podle Heleny Svárovské cílem řady podnikatelů, kteří volí odborníky pro tento proces.

„Může to platit například u sbírek obrazu, kdy sbírka dává smysl jako celek, ale pokud ji rozkouskujeme mezi několik dalších budoucích majitelů, hodnota se může rapidně snižovat. Navíc zároveň více majitelů jedné sbírky nemusí mít shodné ideje, jak s tou sbírkou nakládat do budoucna,“ připomíná Svárovská. A dalším motivem k aktivnímu předávání podle ní může být to, že kromě majetku může klient předávat i své vize, hodnoty, myšlenky i pro budoucí generace svého rodu.

Druhý zásadní důvod pro aktivní přípravu předání majetku pak podle Folwarczného může být zcela praktická věc – český právní systém totiž neumožňuje vydědění některého z potomků bez jeho souhlasu, kdežto nástroje typu svěřenského fondu, nadace nebo nadačního fondu umějí tento problém vyřešit, ať už jsou motivy původního vlastníka jakékoli.