Co se v článku dozvíte:
Jak funguje strategická filantropie a je možné s její pomocí předávat rodinné hodnoty? O tom v dalším videorozhovoru ze série Až bude čas… hovořily spoluzakladatelka Nadace J&T Gabriela Koksová a Dagmar Goldmannová z Nadačního fondu Via Clarita.
Filantropie neznamená pouze pasivní dávání peněz, je to především aktivní činnost. Pro úspěšné rodiny představuje jedinečný způsob, jak držet pohromadě, efektivně předat své hodnoty a vytvořit odkaz, který dokáže přežít celé generace.
Ačkoliv se pojmy charita a filantropie často zaměňují, je mezi nimi zásadní rozdíl.
„Filantropie a strategická filantropie jsou dlouhodobou záležitostí. Je to snaha o řešení problémů, které ve společnosti jsou, s cílem skutečné systémové změny. Jde se ke kořenům. Naproti tomu charitu si nejlépe můžete představit jako pomoc při přírodních katastrofách nebo konfliktech,“ vysvětluje rozdíl Goldmannová.
Stejně jako investice, i strategické darování se musí opírat o znalost daného tématu a reálná data, aby prostředky měly kýžený dopad. To přitom podle Gabriely Koksové významně souvisí s hodnotami, které daná rodina či filantrop zastává. „Filantropie tak je důležitou součástí předávání majetku v rodinách, kde by nemělo jít jen o domy, firmy, sbírky a peníze na účtech. Je to o snaze vrátit něco zpět společnosti,“ říká.
Děti následují rodiče
Právě k aktivnímu přístupu je třeba vést i děti, a to podle Gabriely Koksové ideálně od samého dětství. Pak se to stává přirozenou součástí jejich životů navždy.
U malých dětí například funguje účast na projektech, jako je balení krabic s dárky pro děti z rodin, které si je nemohou dovolit. Dítě tak získá osobní zkušenost, a i když má zpočátku jen dobrý pocit samo ze sebe, filantropie se stane součástí rodinné kultury.
U starších potomků pak lze dokonce filantropickými aktivitami podmínit například přístup k vyššímu podílu na rodinném jmění. Podobné podmínky přitom bývají v rámci předávání majetku časté a nemusí jít jen o dostudování vysoké školy. Rodina může například stanovit, že čerpání výhod z rodinného majetku je navázáno na angažovanost dětí v nadacích, spolcích či obecně na jejich pomoc potřebným.
Pravidelné setkávání nad filantropickými aktivitami se pro rodinu může stát jakýmsi bezpečným hřištěm, kde sdílí své postoje a přesvědčení. Díky tomuto sdílení a společné práci na dobročinných projektech se pak mohou i ostatní, ryze byznysové části majetku, předávat klidněji a lépe.
Zahraniční zkušenosti a diskuse s tamními rodinami, kterým se podařilo udržet majetek po mnoho generací, ukazují, že jasně definované hodnoty jsou pro tento úspěch naprosto klíčové. Dagmar Goldmannová ale připomíná, že filantropie je velmi často téměř intimní potřebou konkrétního člověka, mnohdy motivovaná osobním prožitkem. A zapojení okolí či dalších generací může představovat výzvu.
Jak se vyvarovat omylu
Aby bylo rozhodnutí systematicky pomáhat efektivní, měl by mu podle Goldmannové předcházet detailní průzkum toho, co v dané oblasti již podnikají jiní, a snažit se podpořit stávající projekty než se pokoušet vymýšlet něco úplně novéno.
„Než člověk začne někam dlouhodobě posílat peníze, měl by se podívat na data, aby nevycházel z nějaké mylné dojmologie. Vhodné je vyzkoušet nejdřív menší projekty a až následně se případně pustit do většího projektu nebo do nějaké systémové změny. Je to podobné jako s investicemi, když chcete, aby filantropie měla nějaký dopad, musí být opřena o znalost daného prostředí. Jinak hrozí selhání,“ upozorňuje ředitelka Nadačního fondu Via Clarita.
A Gabriela Koksová připomíná, že u strategické filantropie je jedním ze zásadních okamžiků také vyhodnocování projektů. „Potřebuji si být jistá, že moje pomoc je skutečnou pomocí. Dnes již existují metody, jak to poznat, byť zdaleka ne všichni je využívají, protože to je náročné. Co však platí bez ohledu na cokoli, je, že filantropie je běh na dlouhou trať.“
A právě dlouhodobost je jednou z podstatných výhod filantropie pro generaci, která se aktuálně přesouvá z aktivní role v byznysu. „V jednom z J&T Family Office reportů nám vyšlo, že generace zakladatelů se mnohdy obává toho, co budou dělat, až firmu předají. Jak zvládnou změnu své role. A bojí se, že budou ‚důchodci‘. Já jim říkám, že mohou být právě filantropy a že jim to může přinést daleko větší hodnotu, než si zprvu dokážou představit,“ uzavírá Gabriela Koksová.