Dolarový milionář jako občan a rodič

J&T Banka připravila již posedmé unikátní studii, která přináší pohled na investiční myšlení a chování dolarových milionářů. V červnových Novinách jsme vám prozradili, jak dolarový milionář nahlíží na ekonomiku a kam investuje, nyní vám ho ukážeme jako občana a rodiče.

DolarovÝ milionář JAKO OBČAN

Ve světě je zcela běžné, že bohatí přispívají na dobročinnost. Podle Wealth-X and Arton Capital Philanthropy Report 2014, který se věnuje dobročinné činnosti bohatých, své finanční prostředky nejčastěji věnují na vzdělání, zdravotnictví a kulturu. Ani čeští a slovenští dolaroví milionáři nejsou vůči dobročinnosti lhostejní, a jak ukázal loňský Wealth Report, část jich dokonce uvažuje (v ČR 26 %, v SR 22 %), že při převodu svého majetku na další generaci by jeho část věnovali na dobročinnost.        

Jak čeští (67 %), tak slovenští (61 %) milionáři preferují spíše přímou adresou pomoc potřebným než příspěvek neziskovým organizacím. Z velké míry je to dáno tím, že je pro ně obtížné se v množství neziskovek orientovat (v ČR 78 %, v SR 80 %). Někteří bohatí mají k neziskovkám spíše zdrženlivý postoj a ne vždy jim důvěřují. Z jejich strany totiž cítí vzrůstající tlak až agresi, když se je snaží přesvědčit, že je jejich povinností přispět.

Pokud už přispějí některým organizacím, tak preferují takové neziskovky, o kterých něco vědí a kde mají jistotu, že prostředky půjdou opravdu na dobročinné účely. Dobročinnost však nemusí mít jenom podobu finančních darů, ale může jít i o vytváření specifických pracovních míst nebo nákup výrobků od chráněných dílen.

S tvrzením, že raději své peníze nebo čas věnuji na řešení lokálních problémů a pomoc v okolí než na řešení těch celosvětových, souhlasí 77 % českých a dokonce 85 % slovenských dolarových milionářů.

 

Firmy hledají zaměstnance i mezi znevýhodněnými skupinami

 

Letošní J&T Banka Wealth Report potvrdil, že většina dolarových milionářů vyvíjí dobročinné aktivity přímo ve své firmě (60 % v ČR, 55 % v SR). Nejčastěji se jedná o zaměstnávání znevýhodněných skupin občanů, např. starších zaměstnanců (26 % v ČR, 15 % v SR), kteří změnili obor nebo prošli rekvalifikací, zaučení mladých bez praxe (23 % v ČR, 25 % v SR) a podporu zkrácených úvazků pro matky s dětmi (25 % v ČR, 15 % v SR). Spolupráci s učilištěm nebo střední školou, kde si hlídají kvalitu vzdělávání, v průzkumu uvedlo 11 % českých a 10 % slovenských milionářů.

Většina zmiňovaných aktivit vyplývá ze snahy najít pro firmu vhodné zaměstnance. Aktivity jsou přitom častější v Česku, kde je nezaměstnanost nižší než na Slovensku.     

 

Firmy a populace nejsou v rozporu         

Průzkum se zeptal také obecné populace, které aktivity by podle nich měly úspěšné firmy vyvíjet. Většina české i slovenské populace si přeje, aby firmy zaměstnávaly i starší pracovníky, kteří změnili obor nebo prošli rekvalifikací (59 % v ČR, 48 % v SR), aby podporovaly zkrácené úvazky (55 % v ČR, 49 % v SR), nabízely zaučení mladým bez praxe (63 % v ČR, 56 % v SR) a spolupracovaly se školami (57 % v ČR, 59 % v SR).                  

Nejvíce se pohled milionářů a obecné populace (a to v obou zemích) rozchází v názoru na podporu nadaných studentů, které obecná populace tolik neoceňuje, naopak by ale více uvítala spolupráci firem s učilišti.            

 

Dolaroví milionáři a společnost

Z výsledků předchozího ročníku Wealth Reportu víme, že bohatí lidé oceňují zejména předvídatelnost a neměnnost podmínek. Výrazné společenské změny nejsou tím, co by je lákalo. Naopak možnost výrazných společenských změn v nich vytváří napětí. Oni jsou totiž těmi, kdo může hodně ztratit. Od státu tedy očekávají jak v Česku (81 %), tak na Slovensku (96 %) především dlouhodobou koncepci rozvoje, dále bezpečnost, dobré podmínky pro život a podnikání. Přitom však zůstávají liberální, pravicově orientovaní a čekají, že stát nebude zbytečně utrácet. Byli by pro zvýšení spoluúčasti pacientů na zdravotnické péči (v ČR 68 %, v SR 58 %), ale zároveň si uvědomují, že ne všichni lidé jsou schopni se o sebe postarat a že existuje část populace, která potřebuje pomoc.          

Evropské unii vyčítají neschopnost řešit problémy, považují ji za slabou a nemocnou. Důsledkem této slabosti je dle jejich názoru neschopnost čelit migrační krizi, za jednoznačnou bezpečnostní hrozbu považují právě migraci do Evropy (v ČR 84 %, v SR 85 %). Na druhou stranu jsou si vědomi ekonomické užitečnosti Evropské unie zejména pro jejich podnikání.        

 

Milionáře rozděluje Trump, EET a dotace

Z aktuálních společenských problémů jsou čeští milionáři pro zákaz kouření v restauracích (78 %), souhlasí s plánovaným zvyšováním výdajů na armádu (61 %), dotacemi na kotle (60 %) či zákazem prodeje sladkostí ve školách (56 %). Nesouhlasí s pozitivní diskriminací žen ve vedení firem (68 %) a zvyšováním sazby daně pro vyšší příjmové skupiny (91 %). Jinak vcelku homogenní skupinu milionářů tak rozdělují dva problémy –  EET a Trump. Zavedení EET vnímá 49 % respondentů jako pozitivní událost a 41 % naopak jako negativní. Zvolení Trumpa a nástup jeho administrativy považuje za pozitivní 43 % českých milionářů a 31 % za negativní.

„Osobně nepovažuju Trumpa za nebezpečí pro světovou ekonomiku. Nemusím s ním souhlasit, ale člověk s ním alespoň ví, na čem je. Za daleko větší problém považuji brexit, a to z hlediska toho, že může spustit dominový efekt v Evropě,“ prohlásil jeden z respondentů. „Kdybych byl v Americe, tak bych Trumpa taky volil. Je to rozhodně lepší alternativa než Clintonová,“ prohlásil další.              

I na Slovensku dolaroví milionáři souhlasí se zákazem kouření (86 %), oproti Čechům si silněji stojí za zrušením stravenek (70 %) a zákazem prodeje sladkostí ve školách (79 %). Zvyšování výdajů na armádu by podpořilo jen 34 % z nich. Slováky rozděluje hlavně názor na dotace na obnovitelné zdroje energie – 45 % respondentů je vnímá pozitivně, 46 % naopak negativně.     

Největší rozdíl mezi českou populací a českými milionáři lze jednoznačně vysledovat u zvýšení sazby daně pro vyšší příjmové skupiny. Zatímco 46 % populace by ji vnímalo jako pozitivní událost, mezi milionáři by to byla jen 4 %.          

Na Slovensku najdeme nejvyšší rozdíl u zrušení stravenek – 70 % milionářů by s tímto krokem souhlasilo, zatímco u obecné populace by tento krok považovalo za pozitivní pouze 23 % respondentů.         

 

DolarovÝ milionář JAKO RODIČ               

Jsou výrazné rozdíly v tom, jak vychovávají děti bohatí a jak běžná populace? Průzkum ukázal, že nejsou. Milionáři při výchově svých dětí jen o něco více akcentují disciplínu, cílevědomost a samostatnost a jejich nároky na děti jsou o něco vyšší. Celkově je z výchovy patrný důraz na vnitřní motivaci místo vnější kontroly.

 

Druhou rodinu si užívají

Velká část milionářů zakládá ve středním věku druhou rodinu, tento trend je o něco méně výrazný na Slovensku, kde několik respondentů tvrdilo, že jejich (první a jediná) rodina je jim „vším“ a že by jim v rozvodu bránila i katolická víra.

Respondenti prožívající období druhé rodiny mají přímé srovnání s výchovou „prvních“ a „druhých“ dětí. Mnozí tvrdí, že litují toho, že si na své starší děti neudělali dostatek času. Proto se věnují svým mladším dětem z druhých rodin více, tráví s nimi více „kvalitního času“ a jsou při jejich výchově méně autoritativní.

„Dcera se narodila ještě za hlubokého socialismu, zatímco syn z druhé rodiny je produkt kapitalismu. Je to, jako kdybych měl každé dítě na jiné planetě. A upřímně mě mrzí, že jsem se dceři nevěnoval tolik, jako se teď věnuju synovi. Možná působím ve srovnání s otci jeho vrstevníků spíš jako dědeček, ale pořád si dokážu čas s ním užít,“ prohlásil jeden z respondentů.

 

Své děti drží zkrátka

Většina dolarových milionářů chce, aby z jejich dětí vyrostly skutečné osobnosti, tzn. aby v nich autoritativní výchova nezadusila jejich jedinečnost a schopnost formovat vlastní názory a vize. K tomuto pohledu na výchovu však došli často až ve zmíněném stádiu „druhých rodin“.

Respondenti (otcové) se tak snaží být s dětmi spíše kamarádi, vést je příkladem i jasně stanovenými pravidly. Uvědomují si ovšem fakt, že jejich děti jsou materiálně privilegované, a tak kladou důraz na pravidla, která mají zabezpečit, aby děti svého privilegovaného postavení nezneužívali, např. pevně stanovené kapesné, nutnost vykonávat domácí práce za odměnu, odmítnutí koupě nejnovějšího iPhonu apod.

Sami však přiznávají, že se jim ale ne vždy daří tato pravidla plně dodržet a že se s dětmi dostávají do občasných konfliktů. Uvědomují si, že dětem často „chybí tah na branku“, který měli oni sami jako děti, často z chudších poměrů. Nicméně tento fakt akceptují spíše fatalisticky jako nezbytnou daň, kterou platí za to, že se mají možná až moc dobře, jak sami přiznávají.

„Nemůžete před dětmi předstírat, že nemáte peníze, na druhou stranu jim nemůžete dát všechno, na co si vzpomenou. To by pro vás možná bylo nejjednodušší, ale nakonec byste jim ublížil. Je nutné hledat zlatou střední cestu a zavést pravidla, která určí to, co dětem dáte, a to, o co se musí zasloužit nebo si na to vydělat. Ale není to jednoduché,“ prohlásil účastník průzkumu.

„Syn se na gymnáziu oblékal záměrně do neznačkového oblečení a vůbec mu nevadilo, když si ho kvůli tomu spolužáci dobírali. Ovšem i mně došlo, že si syn může tenhle postoj dovolit, protože ví, že si může koupit cokoli. Tenhle pocit, když víte, že můžete, je silný zdroj sebedůvěry,“ zaznělo také v průzkumu.

 

Dobré vzdělání je prioritou

Dolaroví milionáři dbají na vzdělání svých dětí a jsou ochotni je podporovat na studiích v zahraničí. Velmi skeptičtí však jsou ohledně přínosu školy – zejména střední školy – z hlediska formování jedinečných osobností dětí. V tomto kontextu vzpomínají na své vlastní zkušenosti a často tvrdí, že jim „škola vlastně nic nedala“, spíše se v nich ve škole „snažili zabít jejich osobnost“. To, co je formovalo, bylo daleko častěji cestování, klíčoví lidé, které potkali (rodina, výjimeční učitelé, trenéři), sport, jazyky a první pracovní zkušenosti.

Přibližně polovina účastníků průzkumu posílá své děti do státní školy, druhá polovina volila soukromé školy. Volbu soukromé školy zdůvodňovali respondenti zejména kvalitou učitelů (např. rodilých mluvčí, pokud šlo o výuku jazyka), státní školu volili dotazovaní proto, aby děti „vedly normální život, v kolektivu normálních dětí“ a aby tak potlačili jejich privilegovanost. Naprostá většina respondentů se shodla na tom, že klíčové pro jejich děti bude v budoucnosti cestování, často ve spojení se studiem na zahraniční škole.

„Škola je obecně ztráta času, určitě ta střední. Místo toho, aby tam děti učili třeba právě to, jak správně investovat a jak být dobrý partner a rodič, nutí je pamatovat si věci, které pak v životě už nebudou potřebovat,“ soudí jeden z rodičů.

 

Na předání majetku jsou připraveni

Loňský průzkum ukázal, že většina českých i slovenských dolarových milionářů už někdy uvažovala o tom, jak převede svůj majetek na další generaci. Dokonce necelá čtvrtina (v ČR 23 %, v SR 23 %) již přesně ví, kdo jejich majetek jednou převezme a jak to bude vše fungovat. Většina jich však vzhledem ke svému věku nemusí akutně řešit předávání majetku další generaci, tuší však, že se tomuto problému v budoucnu nevyhne.           

V otázkách převodu majetku na další generaci mají obavy hlavně z toho, jestli budou potomci připraveni na převzetí majetku, zda rodina majetek „neprošustruje“ nebo jestli nezpůsobí konflikty v rodině. Při převodu je pro ně důležité, aby se správně rozhodli a byli ke všem spravedliví.

Jako nástupce si dolaroví milionáři nejčastěji (v ČR 43 %, v SR 46 %) připravují některé ze svých dětí. Za děti již není náhrada, jen minimum jich uvažuje, že majetek bude spravovat najatý profesionální manažer (v ČR 6 %, v SR 8 %).