Bytostný eklektik Písařík v Galerii Rudolfinum

V objektech Petra Písaříka zahlédneme dětský svět, ale také svět divadelního, uměleckého, technického a komerčního spektáklu, tvrdí jedno z hodnocení umělcovy tvorby. Přijďte se přesvědčit sami do Galerie Rudolfinum. J&T Banka u toho jako generální partner nebude chybět.

Písaříkovy malby a trojrozměrné objekty mají svůj počátek v rozbití zdánlivého celkového obrazu světa, který nás obklopuje. Písařík jako bytostný eklektik iniciuje proud neustálých materiálových, tvarových i ideových proměn, který vychází z postmoderního uvažování přelomu osmdesátých a devadesátých let. Tato již historická „tekutá realita“ však dodnes nenabyla hmatatelnějších kontur, naopak současná společnost postpravdy zažívá realitu ještě méně srozumitelnou a uchopitelnou. Pohled klouže po povrchu věcí, zastavuje se u znakových struktur, neobvyklých, byť povědomých tvarů, nechává se oslnit záblesky.

Manželé Ševčíkovi, nestoři postmoderního diskurzu u nás a svého času dvorní Písaříkovi kurátoři, o něm píší: „V objektech Petra Písaříka zahlédneme dětský svět, ale také svět divadelního, uměleckého, technického, komerčního spektáklu. Všechno se propojuje v jakémsi až sentimentálním přijetí jejich zbytků. Konečná forma tohoto okamžitého procesu je upovídaná, ale nikoli bez naděje na jejich druhý, opět fiktivní život. Můžeme se jen ptát, jestli je to podobenství, nebo náš věrný obraz. Písařík patří k tomu, co se právě děje: přímá kritičnost se rozpadá... dělat nové věci není možné... platnost všech významů je omezená a provizorní stejně jako paměť všech věcí je krátká... umělec využívá čehokoli ‚nově' jen ke krátkému momentu současnosti ‚teď'... svůdný lesk, přitažlivost a okouzlení z efemérnosti... ležérní vzrušení z provizória, z rozpadnutelnosti a omylnosti věcí... A právě věci jsou vyznamenány mimořádnou důvěrou.“

Petr Písařík pak volí analytickou metodu řezu, jak materiálem, tak situacemi, které před nás realita klade, aby zakryla vlastní povahu. Souboj s klamem se viditelně odráží na Písaříkově oblíbeném tematizování fetišizace módních značek, ornamentů s odkazy k české moderně i tradičním florálním inspiracím. Autorovy objekty se vyznačují proměnlivou, nestabilní kompozicí, fragmentární a dočasnou povahou. Vnímáme v nich sentimentální složku jako potenciální přítomnost neodvratného rozpadu, zároveň však možnou variabilitu jako symbol uvažování deroucího se stále vpřed. Autorova díla nemají jednoznačný styl, a možná právě proto jsou autentickým odrazem povahy současného životního rytmu.

„Písařík nikdy nepropadal módním vlnám (vyjma úchylky fetišizace symbolů oděvních módních značek, ale o tom tu nemluvíme, tehdy vznikly dnes ikonické obrazy tak signifikantní pro období přívalu západního designu do šedého postsocialistického prostoru) a jeho solitérnost nebyla vždy brána jako ctnost (stejně jako jeho záliba v ornamentu, protože ten byl zas na nějakou dobu zločin), což je chyba. Lpění na nezařaditelnosti je u Písaříka manifestací osobní svobody, nejen dandyovské, ale jako základního předpokladu existence tvořivého ducha. Písaříkovo umění nikdy nebylo politické tak, jak si ho představují zástupy oveček táhnoucí v šiku za praporem environmentalismu, feminismu, rovnostářství a kdoví čeho. Naopak je to politikum nevyššího stupně, neboť je věrný sám sobě a svým postojům.  K tomu je zapotřebí mnohem větší odvahy,“ dodává kurátor výstavy David Korecký. 

 

Petr Písařík: Space Maker

Kde: Galerie Rudolfinum

Kdy: 6. 9. – 25. 11. 2018