Navigace

U dluhopisů je třeba zvážit riziko, ne se soustředit na výnos. Nejrizikovější jsou ty vydávané v malých objemech

Diskusi o rizikách spojených s investováním do firemních dluhopisů vyvolal v Česku v posledních měsících zejména pád internetového obchodu Zoot. Rovněž zesílily hlasy volající po větší regulaci této části tuzemského finančního trhu.

Podle ministerstva financí a také expertů však emise cenných papírů vydávané s takzvaným prospektem, jenž podléhá schválení Českou národní bankou, nejsou tím hlavním problémem. Prospekt, který poskytuje důležité informace o dané firmě, přitom měla zpracovaný i společnost Zoot. Ta investorům kvůli svým finančním potížím nesplatila dluhopisy v hodnotě 230 milionů korun.

"Jako nejvíce problémové jsme identifikovali dluhopisy vydávané bez prospektu," řekl během diskuse, kterou v Ostravě pořádaly HN, Aleš Králík. Ten na ministerstvu financí vede oddělení zabývající se kapitálovými trhy. S tím souhlasí i Štěpán Ašer, generální ředitel J&T Banky. Podle něj je problémová jen velmi malá část trhu a až na Zoot je potíž právě s neregulovanými dluhopisy bez prospektu, které zmínil Králík.

"Jenom naše banka pomohla vydat korporátní dluhopisy přibližně za 80 miliard korun. Všechny mají prospekt a všechny zveřejňují výkazy o hospodaření. Žádný z nich dosud neměl problémy," uvedl Ašer. Podle něj v poměru k uvedené částce činily dluhopisy společnosti Zoot jen zanedbatelný podíl této více regulované části trhu.

Prospekt nemusí mít dluhopisy, jejichž vydaný objem je nižší než jeden milion eur (přibližně 25,5 milionu korun). Stejně tak se této povinnosti mohou vyhnout dluhopisy, které jsou nabízeny neveřejně, tedy méně než 150 investorům. V obou případech stačí firmám vydat pouze emisní podmínky.

Od roku 2012 tak může dluhopis kvůli změně v zákoně vydat prakticky kdokoliv, dokonce i nově vzniklá firma bez větší historie. Přitom prospekt je pro investory důležitý dokument - zahrnuje detailní informace o hospodaření, financovaném projektu či případných rizikách.

Dluhopisy s prospektem obvykle nabízejí banky či obchodníci s cennými papíry a s jejich důvěryhodností pro investory spojují svou reputaci. Naopak menší emise jsou takřka neregulované a nabízené k prodeji přes různá internetová tržiště, jako jsou třeba Dluhopisy.cz nebo Českédluhopisy.cz.

Česká národní banka dokonce loni v souvislosti s děním okolo dluhopisů uvedla, že jde o "dluhopisové Las Vegas". ČNB i ministerstvo financí varují, že se jedná o velmi rizikovou oblast.

Aby pomohlo investorům lépe se na trhu zorientovat a vyhodnotit rizika, připravuje ministerstvo financí v současnosti takzvanou scorecard korporátních dluhopisů. "Půjde o návod pro drobného investora, na co se před investicí do dluhopisů zaměřit," uvedl Králík z ministerstva financí.

Krok k osvětě již mimochodem dříve provedla i centrální banka, když na svých internetových stránkách zveřejnila "desatero pro drobné investory do podnikových dluhopisů".

Vůči zmíněné scorecard je však skeptický například Martin Mašát, portfolio manažer investiční společnosti Partners. Běžný investor podle něj neumí na rozdíl od odborníků vyhodnotit všechny dostupné informace o společnosti, která dluhopisy vydává.

"Nedokáže třeba posoudit míru zadluženosti či porovnat výnos investice s jinými investicemi," podotkl Mašát.

Ředitelka Asociace pro kapitálový trh ČR Jana Brodani v této souvislosti zmínila, že lidé kupující firemní dluhopisy často hledí jen na výnos, který je jim nabízen, a neřeší možná rizika. "Jako standard berou šestiprocentní výnos a na této úrovni považují emisi za bezpečnou."

Brodani taktéž zmínila, že ochota Čechů investovat volné peníze do rizikovějších aktiv roste rychleji než jejich finanční gramotnost.

Větší smysl hlavně pro drobné investory dávají pak podle Mašáta z Partners dluhopisové podílové fondy, jelikož při investici do jednoho či pár cenných papírů nelze dosáhnout vhodného rozložení rizika. 

Investiční fondy naproti tomu obvykle drží ve svých portfoliích dluhopisy i od desítek různých firem, v mnoha případech nadnárodních.