Navigace

Byznysmeni v Česku a na Slovensku vědí, jaké to je peníze nemít

V mnohém se liší, přesto mají hodně společného. Tvrdě pracují, mají vyhraněné názory a potřebu pomáhat. A mnozí z nich si nyní kladou otázku: co dál? V unikátním průzkumu, který z iniciativy J&T Banky vypracovala společnost Perfect Crowd, odpovídalo on‐line 282 českých a slovenských dolarových milionářů. S deseti zástupci ekonomické elity hovořil osobně zakladatel a majitel této agentury Jaroslav Cír.

Výzkumu investičního chování a osobních postojů milionářů se s kolegou Janem Schmidem

věnují už devátým rokem. Většinu respondentů, jejichž konta se pohybují v řádech milionů, na první pohled nepoznáte. I to je způsob, jakým se převážně čeští boháči snaží svůj úspěch v klidu „přežít“. Bydlí v rodinném domě, nejčastěji v hlavním městě, nemívají nutně nejluxusnější auta – sami se tomu někdy smějí. „Ten určitě není tak bohatý, když má takhle drahé auto,“ hodnotí majitele luxusních limuzín.

Trochu jinak jsou na tom milionáři na Slovensku, kteří jsou okázalejší a nebojí se dát bohatství najevo, což souvisí s kulturními specifiky obou národů. Velké peníze české i slovenské dolarové milionáře sice zbaví běžných ubíjejících starostí, jak každý měsíc vydělat na to nejzákladnější – bydlení, zajištění rodiny, užití volného času –, zároveň jsou to ale právě peníze, které jim komplikují vztahy.

„Mají pocit, že jejich okolí po nich často něco chce, třeba zaměstnání či peníze, takže jejich sociální status jim tyto osobní vazby může narušovat. Je tu i fenomén nových rodin. Tito lidé jsou často – jde v drtivé většině o muže – podruhé ženatí, mají malé děti. Peníze jim přinesly řadu možností, včetně příležitosti založit novou rodinu. Rodinné vztahy jsou pak často komplikované – bývalá manželka, starší děti, vzdálení příbuzní, z nichž mnozí hledají uplatnění ve firmě. Zodpovědnost za ně, ale i za nahromaděný majetek podnikatele svazuje. Zamýšlejí se nad tím, co by se stalo, kdyby tady nebyli,“ říká Jaroslav Cír.

Souvisí to i s jejich věkem. Dosáhli 50 až 60 let (průměrný věk respondentů byl 53) a to je první impulz k bilancování. Uvažují o předání firmy potomkům nebo o jejím prodeji. A přichází otázka, jak dál naložit se svým životem. Jsou zvyklí na maximální pracovní tempo, vysoký osobní status, vážnost a úctu okolí. „Ti lidé něčeho dosáhli a nyní, když mají díky penězům větší prostor a čas, se více zabývají vlastním životem, jeho směřováním, svou smrtelností,“ dodává marketingový specialista Cír.

Stárnoucí a bilancující milionáři hledají často spirituální náplň života. Zjistili, že to, co je až dosud tolik naplňovalo, tedy honba za penězi, za úspěchem, nevede zdaleka nejdál. Tato jejich životní fáze souvisí i s jistými pochybnostmi: žiji autentický život? „My všichni si asi také tuto otázku klademe, ale zároveň se musíme ohánět, abychom se uživili, takže na to nemáme tolik času. Velké peníze ale dovolí zabývat se sám sebou daleko více. Tito lidé ovšem nežijí v depresích, nejsou ztracení, jen nad svým životem a svými možnostmi hodně přemýšlejí. Snaží se třeba rozvíjet komunitu, ve které žijí, pomáhají prostřednictvím vlastních nadací,“ říká Cír.

Velmi důležité místo v životě zrajících milionářů zaujímají poznání a umění. Například objeví nadějného výtvarníka, začnou ho podporovat a touto formou do umění investují. Mnozí budují vlastní sbírky umění.

Historická paralela

Čeští i slovenští milionáři hledají seberealizaci i náplň času, který se před nimi po odchodu z firmy otevírá. „Ti lidé věnovali veškerý svůj produktivní čas firmě, pro zaměstnance i nejbližší okolí měli velkou váhu a najednou by měli o tuto náplň přijít. Není to jen strach z prázdnoty a neznáma, jak naloží se svým časem, ale i z toho, co budou dělat sami se sebou,“ vysvětluje druhý z autorů projektu, Jan Schmid.

Z hovorů se zástupci první generace milionářů, která symbolicky navazuje na tu poslední, prvorepublikovou, vystupuje jedna zajímavá paralela. I první polistopadoví milionáři zbohatli podnikáním převážně v průmyslu a zemědělství. S jedním rozdílem: ti prvorepublikoví byli několikátou generací, která bohatla pozvolna už od dob průmyslové revoluce a k péči o majetek byla vedena, kdežto současný český nebo slovenský milionář je člověk, který v 80. letech bohatý nebyl a nyní je, což je unikátní zkušenost. „Zažil, jaké to je peníze mít i jaké to je je nemít,“ říká Schmid.

Vědí, jak se peníze vydělávají – odráží se to i v jejich přístupu k investicím. Na rozdíl kupříkladu od amerických milionářů, kteří představují ve své rodině mnohdy už pátou generaci, jež se snaží své bohatství udržovat a přemýšlí investičně, k tuzemským boháčům starosti „kam s penězi“ teprve přicházejí. Investují do vlastního podnikání a ve velké míře i do nemovitostí. I zde však převládá osobní přístup.

Kupují‐li k pronájmu například dům v Chorvatsku nebo byt ve Špindlerově Mlýně, činí tak často se záměrem, že i oni sami tam stráví část roku nebo počítají s danou nemovitostí pro děti. Propojují tak osobní svět a svět investic. Nemovitosti a s tím spojené podnikání samozřejmě nejsou jediné oblasti, kam tito lidé investují. Přízni se těší i akcie, korporátní dluhopisy a konkrétně v tomto ročníku průzkumu do velké míry i zlato.

Za vším hledej ženu

Nepřehlédnutelnou roli v dalším směřování milionářů hrají manželky. Také se chtějí realizovat, mnohdy tím své muže inspirují. „Teď se pije kafe jinak, pojďme si otevřít kavárnu.“ Věta, která stála za nejedním rodinným projektem.

Obě skupiny, tedy čeští i slovenští milionáři, mají podobné smýšlení: jsou velmi proevropské, mají jasné, díky vzdělání a velkému přehledu vyhraněné názory a uvažují dlouhodobě, ať jde o stát, nebo o byznys.

A tajemství jejich úspěchu? Zde se prolíná několik věcí. Byli ve správný čas na správném místě. Řada z nich využila příležitosti, které se naskytly v 90. letech, anebo stál na začátku dobrý nápad. A uvědomili si svou šanci. Mezi milionáři najdeme i nezanedbatelnou skupinu podnikatelů, kteří zbohatli prodejem firem. Stačilo „jen“ koupit firmu v potížích, postavit ji na nohy a s výrazným ziskem prodat.

Oblasti, do nichž tuzemští a slovenští milionáři hodlají investovat, jsou pestré. Vedle nákupu nemovitostí je to třeba odpadové hospodářství, ale i péče o seniory. „V tom vidí jasný potenciál. Stárnutí populace v Evropě se bude muset nějakým způsobem řešit,“ vysvětluje Schmid. Zcela na konci zájmu o investice jsou těžba surovin a bezpečnostní služby.

S investicemi do oborů, v nichž oni sami očekávají největší boom, však váhají. Do IT jsou ochotni investovat, i když výjimkou nebyla ani odpověď, že věří jen tomu, na co si mohou sáhnout. Nanotechnologie a biotechnologie považují především za investici dlouhodobou, nejistou, a proto, i když v těchto oblastech vidí potenciál, do nich sami příliš neinvestují.

Svět virtuální reality bude doménou nové generace investorů, dnešních čtyřicátníků. Ti se už začínají objevovat. „Jsou daleko méně formální, je to takzvaná mikinová generace, jsou možná více ponořeni do svých komunit, takže už tak nevyčnívají. Pracují hodně a rádi. Často se věnují i několika projektům najednou,“ hodnotí Cír. Mladí milionáři také dbají o to, aby jejich firma či značka byly vstřícné k přírodě. Je to pro ně velké téma.

A kde budou noví boháči za pět deset let? „Těžko říct. Podle současných předpokladů všechno směřuje k digitální sféře. Lze očekávat změnu finančního sektoru, banky budou kvůli novým technologiím čelit inovacím ze strany nebankovních služeb a hráčů. Dá se předpokládat touha po kvalitnějším jídle a zážitcích mimo virtuální realitu,“ shrnuje Jaroslav Cír.

Smyslem projektu tak podle něj nebylo jen popsat ekonomické chování bohatých lidí, ale také, lidově řečeno, předvést je v jiném světle než v klišé. „Bylo načase ukázat, že to jsou především lidé, kteří tvrdě pracují a v kolotoči velkých peněz zůstávají nohama pevně na zemi,“ dodává Cír.