Navigace

Koťátková, Kohout, Kaláb a taky Kintera

Pozici na první příčce J&T Banka Art Indexu pro letošní rok obhájila Eva Koťátková. Do první desítky se nově dostal Martin Kohout a skok na 32. příčku zaznamenal Jan Kaláb. To jsou hlavní závěry z letošní, již sedmé edice indexu nejvýraznějších současných umělců, který pro J&T Banku administruje ART+.

Sedmatřicetiletá Eva Koťátková se do čela indexu poprvé dostala v loňském roce, kdy po pěti letech na druhé místo odsunula svého někdejšího učitele z pražské akademie Jiřího Kovandu. Koťátková, kterou zastupují galerie hunt kastner v Praze a Meyer Riegger v Berlíně a Karlsruhe, je dnes nejlépe etablovanou českou umělkyní mladší a střední generace na mezinárodní scéně (její profil jsme přinesli v minulé Ročence ART+). Neznamená to, že by byla ve světě „slavnější než doma“, ale v rámci umělecké scény je vnímána jako výrazná a perspektivní autorka, kterou oslovují instituce doslova z celého světa.

index.png

Jen loni měla Eva Koťátková samostatné výstavy v Kunsthal Charlottenborg v Kodani a Kestnergesellschaft v Hannoveru, což jsou obojí středně velké kunsthalle s ambiciózním mezinárodním programem. Aktuálně Kunsthal Charlottenborg například hostí výstavu newyorského kolektivu DIS. Z necelé desítky kolektivních výstav, na kterých Koťátková loni participovala, zmiňme aspoň její velkou instalaci Stroj na obnovu empatie na prestižním Istanbulském bienále.

Jméno Evy Koťátkové i jména čtyř dalších autorů, jimž patří nejvyšší příčky v letošním indexu, najdeme i v desítce autorů, kteří si loni připsali nejvíce bodů za zahraniční výstavy. Vůbec nejúspěšnější byl v této kategorii šestačtyřicetiletý Krištof Kintera, který loni vystavoval v Bratislavě, Drážďanech, Klagenfurtu, Vratislavi, Římě, Curychu, Paříži, Québecu a Sydney. Pro českou účast na XXII. Milánském trienále vytvořil monumentální, několikametrovou instalaci poslepovanou z vybitých tužkových baterií Out of Power Tower, která pak na podzim byla vystavena ještě na bienále digitálního umění Némo v Paříži.

Mimořádný rok, pokud jde o zahraniční výstavy, má za sebou také jednačtyřicetiletý Jan Kaláb, který měl loni samostatné výstavy v Boloni, Valencii, Miami či Tchaj-pej a zúčastnil se skupinových přehlídek v Londýně či Paříži. Na rozdíl od Koťátkové či Kintery v jeho případě většinou nešlo o muzejní či výstavní instituce, ale o komerční galerie. Míru zájmu zahraničních kurátorů a galeristů o jeho dílo to nicméně nijak nesnižuje.

Posun pětatřicetiletého Martina Kohouta, který je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2017 a kterého zastupují pražská galerie Polansky a galerie Exile ve Vídni, do první desítky indexu je odrazem dlouholetého zájmu domácích i zahraničních institucí o jeho práci spíš než jednotlivých výstavních úspěchů v loňském roce. Ostatně v minulé edici indexu figuroval na 11. příčce a v první stovce se poprvé objevil již v roce 2015. Loni se nicméně zúčastnil několika skupinových výstav v Rakousku, Německu a Nizozemí.

 

Street art v galerii

Pomyslným skokanem roku je již zmiňovaný Jan Kaláb, který ve svých obrazech a objektech zužitkovává dlouholetou zkušenost streetartového umělce. Kaláb je sice absolventem pražské Akademie výtvarných umění, pod jménem Point je však též zakladatelskou osobností české graffiti scény. Před čtrnácti lety stál mimo jiné u vzniku galerie Trafačka v pražských Vysočanech, která dnes pod jménem Trafo Gallery působí v Holešovické tržnici.

Kaláb se v první stovce indexu objevuje letos poprvé, a to hned na 32. místě. Jakkoliv byl pro něj loňský rok velice úspěšný, takto velký skok ukazuje spíše na výpovědní limity indexu a na problémy se sběrem relevantních dat. Kaláb se měl v první stovce objevit minimálně již v loňském roce, přičemž by figuroval na 63. příčce.

Pro účely indexu jsou bodovány primárně výstavní a publikační výstupy realizované v jednotlivých letech, přičemž se započítávají vždy jen body za posledních deset let. Další body umělci získávají za zastupování galeriemi, přičemž tyto je každoročně třeba znovu kontrolovat a přepočítávat. Vzhledem k velkému množství sledovaných umělců (databáze ART+ v současnosti eviduje více než dva a půl tisíce jmen domácích umělců, kteří datem narození spadají do vymezené kategorie) a nutnosti sledovat velké množství individuálních informačních zdrojů se nám bohužel loni stalo, že jsme nástup Jana Kalába na mezinárodní scéně přehlédli a zaznamenali jej až s ročním zpožděním. Sám Jan Kaláb říká, že se zahraničními galeriemi výrazněji spolupracuje v posledních třech letech a že teprve loni se dostal do pozice, na kterou aspiroval.

V obecnější rovině lze uvažovat o tom, že Kalábovo vysoké umístění souvisí s postupným etablováním umění vyšlého z prostředí street artu na výtvarné scéně. Dávno již nejde jen o malby sprejem na zeď a o specializované galerie na okraji oficiální scény. Umělci asociovaní se street artem slaví úspěchy na aukcích i v muzejních a výstavních institucích. Ostatně vedle Kalába se do první stovky indexu letos poprvé dostali ještě Michal Škapa a Pasta Oner, kteří svého času rovněž patřili mezi výrazné postavy české graffiti scény.

V této souvislosti se nabízí zmínit loňské aukční rekordy Banksyho a amerického umělce vystupujícího pod jménem Kaws. Banksyho rozměrný, deset let starý obraz Devolved Parliament, který zobrazuje britskou poslaneckou sněmovnu, ve které roli poslanců převzali šimpanzi, se v říjnu na aukci Sothebyʼs prodal za 9,9 milionu liber. Již na jaře se na hongkongské aukci téže společnosti vyšplhal Kawsův obraz The Kaws Album z roku 2005 v přepočtu na 14,7 milionu amerických dolarů. Předaukční odhad počítal jen s cenou kolem milionu dolarů. Obraz je variací na obal alba písniček ze seriálu The Simpsons, které pod názvem The Yellow Albumvyšlo v roce 1998. Ilustrátor Bill Morrison na něm parafrázoval slavný obal alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band od Beatles.

 

Kdo ano a kdo ne

J&T Banka Art Index se programově snaží nabízet sběratelům orientaci na současné české výtvarné scéně. To s sebou v praxi nese řadu potenciálně sporných otázek týkajících se hranic, kde tato začíná a končí. Časové vymezení je ještě poměrně jasné, byť i mezi umělci narozenými před rokem 1950 najdeme řadu aktivních a navýsost relevantních tvůrců, o kterých by si málokdo troufl říct, že nejsou „současní“. Předmětem polemik by spíš mohlo být, proč se v indexu objevují někteří slovenští umělci a jiní ne, a absence několika výrazných autorů narozených v někdejším Československu, kteří působí v zahraničí.

Primárním klíčem, který autoři indexu pro vymezení české scény zvolili, bylo studium na výtvarné škole v Čechách či na Moravě. Proto se v indexu neobjevuje například klíčová osobnost německého umění 80. let Jiří Georg Dokoupil, který se narodil v roce 1954 v Krnově, stejně starý rodák z Prahy, vedoucí katedry nových médií na Vysoké škole umění a designu v Karlsruhe Michael Bielický nebo fotografka Jitka Hanzlová, jejíž retrospektivu na přelomu roku hostila pražská Národní galerie a která od roku 1982 žije v Německu. Stejně tak by se do první stovky bez problémů dostali jednapadesátiletý Richard Stipl, který vystudoval akademii v kanadském Torontu, nebo pětačtyřicetiletý Jan Tichý, který studoval fotografii v Tel Avivu a sochařství na Art Institutu v Chicagu.

index3.png Aukční prodeje

Pokud bychom sledovanou skupinu umělců řadili podle realizovaných aukčních prodejů, dostali bychom se k velice odlišnému žebříčku. Svou aukční premiéru měli loni například Ján Mančuška a Daniel Pitín. Od Kateřiny Šedé, Zbyňka Baladrána či Dominka Langa, abychom jmenovali autory z první desítky, dosud aukcemi neprošlo jediné dílo. Nutno však zdůraznit, že aukce nejsou pro oblast současného umění hlavním prostředím, kde se realizují prodeje. Řada autorů a galerií se jim dokonce programově vyhýbá.

Aukční ceny současného umění mohou být velmi zavádějící, a to v jednom i v druhém směru. V případě mladších autorů se stává, že aukční ceny jsou přepálené, v případě těch starších jsme naopak mnohdy svědky toho, že klíčové rané dílo zůstane nedoceněno a prodá se za nižší částku, než by si řekl sám autor či jeho galerista. Velký počet cenových rekordů v případě autorů z řad dnešních šedesátníků a padesátníků lze chápat jako doklad růstu sběratelského zájmu o umění 70. a 80. let. Nových aukčních maxim loni dosáhli například Václav Stratil, Martin Mainer, Vladimír Kokolia, Jaroslav Róna, Petr Nikl nebo Stanislav Diviš.

Nejvyšších cen i celkových obratů v posledních letech pravidelně dosahuje Jan Merta. Celkem bylo loni vydraženo 14 Mertových obrazů a prací na papíře, dohromady za 5,6 milionu korun. Nejdráže, za 1,32 milionu korun, se prodal čtyřmetrový obraz Duch a hmota (Mnichovský přízrak)z let 2008–2009. Od Krištofa Kintery bylo loni v aukcích nabízeno 53 soch, asambláží a prací na papíře. Nového majitele našlo 21 z nich, dohromady za 3 miliony korun. Za 1,18 milionu korun se prodal další z Kinterových Mluvičů.

Titul nejdražšího autora J&T Banka Art Indexu, potažmo nejdražšího žijícího českého autora, patří od roku 2017 osmačtyřicetiletému Federicu Díazovi. Jeho známá zlatá slza z Expo v Šanghaji se před třemi lety prodala s výrazným nárůstem za 6,5 milionu korun. Za více než milion korun byla dále dražena díla Jana Merty, Václava Stratila, Tomáše Rullera a Krištofa Kintery.

 

Tisíce umělců

Pro účely letošního J&T Banka Art Indexu bylo bodováno přes 800 výstav doma i v zahraničí, kterých se zúčastnilo více než tisíc umělců. Jak již bylo řečeno, počet aktivních umělců narozených po roce 1950 je však ještě výrazně vyšší. V databázi ART+, která eviduje aukční prodeje, je více než dva a půl tisíc umělců narozených po roce 1950. Pokud budeme předpokládat, že nejstarší autoři na výtvarnou scénu vstoupili v 70. letech, znamená to, že každou dekádu reprezentuje 400 až 500 jmen. Zveřejňovaná stovka tak představuje ani ne pět procent autorů, kteří jsou na současné výtvarné scéně nejviditelnější.

Poměrně malý počet výraznějších změn, zejména mezi prvními třiceti až padesáti jmény, se odvíjí od konstrukce indexu, který zohledňuje výsledky za posledních deset let. Důsledkem je poměrně velká setrvačnost, kdy ani roční absence výstavních aktivit pro umělce nemusí znamenat propad v celkovém umístění. Je třeba též připomenout, že náskok autorů na prvních příčkách je opravdu značný. Bodový rozdíl mezi umělcem na 100. a 50. místě odpovídá rozdílu mezi Zbyňkem Baladránem na čtvrté a Krištofem Kinterou na páté příčce.

První stovka vykazuje značnou stabilitu i z hlediska obecných charakteristik týkajících se věku a pohlaví. Dvě třetiny zastoupených autorů se narodily po roce 1970. Umělci narození v 70. letech zároveň představují početně nejsilnější skupinu (45 procent). Počet autorů narozených v 80. letech se během sedmi let zvýšil z patnácti na dvacet dva. Autorů narozených v 50. a 60. letech je shodně patnáct. Žen se v první stovce objevuje jednadvacet, což je podobný výsledek jako v předchozích letech. Preferovaným médiem nadále zůstává malba, se kterou v nějaké formě pracují více než čtyři desítky umělců. Zmínit lze také vysoký počet laureátů a finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého v první stovce. Vítězů ceny je jednadvacet, dalších třiatřicet umělců bylo minimálně jednou vybráno mezi finalisty.

 

Za deset let

Index, který připravuje J&T Banka ve spolupráci s portálem ART+, je pokusem o nezaujatý popis vývoje na současné výtvarné scéně. Jedná se o aktuální pořadí českých výtvarníků narozených po roce 1950 sestavené na základě jejich aktivní účasti ve výtvarném provozu. Index vychází z předpokladu, že vlastní hodnotu umění nelze objektivně změřit, že však lze posuzovat úspěšnost umělecké kariéry. Index zohledňuje účasti na výstavách a bienále, výtvarná ocenění, zastoupení galeriemi a další počiny (například knižní monografie či realizace ve veřejném prostoru).

Do výsledného bodového součtu jsou započítávány pouze akce uskutečněné v posledních deseti letech. Sledované období se tak průběžně posouvá, do letošního hodnocení byly započítány akce z let 2010 až 2019. Posuny v umístění se tak neodvíjejí jen od bodových zisků za poslední rok, ale rovněž od bodové ztráty jedenáctého roku. Zjednodušeně řečeno, od loňských výsledků se odečetly body získané v roce 2009 a přičetly body získané v roce 2019. Případný propad v umístění tak mnohdy znamená jen tolik, že dotyčný umělec měl rok 2009 výstavně silnější než ten loňský.

Zvolená metodika do jisté míry zvýhodňuje mladší autory. Jednak tím, že index zohledňuje celou jejich výstavní historii, neboť před jedenácti lety řada z nich ještě nebyla na výtvarné scéně aktivní, za druhé pak v tom, že autoři na začátku kariéry se zpravidla účastní většího počtu výstav než již etablovaní umělci. J&T Banka Art Index však není zamýšlen jako definitivní hodnocení významu a uměleckých kvalit jednotlivých autorů, ale právě jako zpráva o aktuálním stavu české výtvarné scény. Nutno též dodat, že body za výstavy nejsou přidělovány mechanicky, zohledňuje se charakter akce stejně jako profil a prestiž pořádající instituce.

 index2.png

Jak číst index

Jako každý index je i J&T Banka Art Index zjednodušeným popisem velice komplexní situace. Nelze automaticky klást rovnítko mezi umístěním v indexu a uměleckou kvalitou díla. Vysoké umístění neznamená nutně, že daný autor je významnějším umělcem než někdo, kdo se umístil níže či kdo se do první stovky vůbec nedostal. Ostatně kdyby podobný žebříček existoval za první republiky, je pravděpodobné, že například František Kupka by se umístil až někde v jeho druhé polovině, neboť v meziválečném období stál spíše stranou výstavního provozu. Index je třeba chápat primárně jako zprávu o tom, jak je který autor na současné scéně viditelný a jak moc vystavuje v renomovaných institucích.

J&T Banka Art Index je zamýšlen jako zpráva směrem k široké veřejnosti. Potenciálním sběratelům a investorům, kteří zvažují nákup současného umění, může pomoci v orientaci na současné výtvarné scéně. Zatímco v zahraničí lze s jistým zjednodušením definovat cosi jako obecný profil perspektivního mladého umělce – vystavoval v těch a těch galeriích, zúčastnil se těch a těch skupinových přehlídek –, v našem případě je to s ohledem na problematický stav centrálních muzejních institucí a málo rozvinutou galerijní scénu mnohem obtížnější. J&T Banka Art Index dává sběratelům do ruky aspoň nějaké vodítko. Při nákupu uměleckého díla se ale nakonec každý sběratel stejně rozhoduje sám za sebe, podle vlastního úsudku a vlastních kritérií.

Prodejní ceny, ať již dosahované na aukcích, či účtované při prodeji prostřednictvím galerií, nejsou jednou ze sledovaných kategorií a na finální pořadí nemají žádný vliv. Úspěšnost umělce na trhu sice může být pro potenciální sběratele a investory důležitou informací, jde však o oblast, pro kterou nejsou k dispozici relevantní údaje. Komerční úspěch ale ne vždy odráží úspěch na výtvarné scéně a vice versa (neboli naopak).

 

 

 

 

 

 

 

 

Upozornění

Uvedené informace představují názor J&T Banka, a.s., který vychází z aktuálně dostupných informací v čase jeho zhotovení k výše uvedenému dni. Uvedené informace nepředstavují nabídku, investiční poradenství, investiční doporučení k nákupu či prodeji jakýchkoliv investičních nástrojů ani analýzu investičních příležitostí. Uvedené prognózy nejsou spolehlivým ukazatelem budoucí výkonnosti. J&T Banka, a.s., nenese žádnou odpovědnost, která by mohla vzniknout v důsledku použití informací uvedených v tomto materiálu. O případné vhodnosti investičních nástrojů se poraďte se svým bankéřem, investičním zprostředkovatelem nebo jeho vázaným zástupcem.