Navigace

„Svět bude jiný, ale odvaha a trpělivost se vždycky budou vyplácet,“ říká Daniel Drahotský, ředitel J&T Investiční společnosti.

Jak investiční společnost J&T zvládla koronakrizi?

Díky natrénovaným postupům a skvělým lidem myslím, že na jedničku. Celá investiční společnost umí běžet prostřednictvím vzdálených přístupů k zabezpečeným serverům. Spojení uvnitř firmy ani se světovými trhy pak ani na moment nezahaprovalo. Samozřejmě, chyběl obyčejný lidský kontakt s klienty i s kolegy. Telekonference a videokonference nikdy nenahradí osobní setkání.

V říjnu loňského roku jste se stal generálním ředitelem investiční společnosti J&T (J&T IS). Troufnete si už hodnotit své působení?

Hodnotit by měli asi jiní a snad i za déle než za pár měsíců, do kterých nám navíc vtrhnul virus. Z mého pohledu jsem v dost luxusní pozici, protože přebírat otěže po takovém „pořádníčkovi“ a člověku detailů znalého, jakým je Miloš Zábojník, byla radost. Stejně tak spolupracovat s týmem ostřílených fachmanů s desítkami let zkušeností v asset managementu. Je na čem stavět.

Takže nové výzvy?

Výzvy se u nás přímo překřikují. Zaspali jsme trochu v automatizaci procesů, zde doháníme dluhy. Investiční společnost se také více bude stavět na vlastní nohy. Některé produkty sice nadále zůstanou v exkluzivní distribuci J&T Banky, ale chceme se více otevřít světu. Část nápadů, které lze zpracovat formou retailových fondů, nabídnout prostřednictvím investičních platforem.

dannov02.jpg

Něco konkrétního, co už můžete pustit do světa?

Než přišel koronavirus, byli jsme před spuštěním nového private equity fondu. Epidemie a následná opatření však všem trochu zamíchaly kartami, takže v pozměněné podobě tento a další nové fondy nabídneme o něco později.

Klasickým instrumentem dílničky J&T jsou však z mého pohledu korporátní dluhopisy. Jak to teď na dluhopisových trzích vypadá?

Rozlišujme dvě období – těsně před mimořádnými aktivitami centrálních bank USA a EU a po nich. Počátkem letošního března jsme si zavzpomínali na září 2008, kdy se hroutil trh přebalených hypoték a kdy zbankrotovali Lehman Brothers. To bylo zle.

I na trhu března 2020 chyběla likvidita. Voláte dealerům, kterým nějaké ceny svítí na svých stránkách, ale v reálu nikdo není ochoten koupit. Bid/offer spready na českých státních dluhopisech na pěti až šesti procentech, jako kdyby končil svět. Do toho ČNB sníží sazby, koruna oslabí o několik procent a logicky přicházejí margin cally od protistran, které po vás chtějí doplnit kolaterál k měnovému zajištění. První panikařící klienti vystresovaní ze sledování televize začnou žádat o zpětný odkup. V tomto momentě na trhu nebylo portfoliomanažera, který by se nezapotil.

Ani mimořádné operace centrálních bank nezabraly?

Zabraly. Začátkem dubna americká, evropská a další centrální banky představily programy, jejichž prostřednictvím začaly nakupovat nebo jako kolaterál brát i podnikové dluhopisy investičního stupně, což okamžitě snížilo stres. A uvolnilo likviditu i do trhu dluhopisů spekulativních ratingů. Nyní je na trzích mnohem klidněji a situace se obrací spíše do druhého extrému, kdy začíná být obtížné něco za ceny odpovídající hospodářské situaci a výhledům nakoupit.

Jaká je realita tuzemského trhu?

Tuzemský trh je sice méně likvidní, ale s dobrými jmény se vždy dalo obchodovat nebo si proti nim půjčit. Např. dluhopisy EPH, Sazka, JTFG nemají problém vůbec a můžete je obchodovat ve stovkách milionů korun. U dalších emitentů si i v objemu desítek milionů někdy musíte počkat na dobrou cenu, ale taky je již zobchodujete.

Co se děje na trhu dluhopisů, které nejsou na burze, moc neřeším. Tam jen odhaduji, že se děje velké nic. Trh, pokud se někdy o nějakém trhu dalo hovořit, bude ještě chvíli zamrzlý. A majitelé těchto dluhopisů se zatím můžou jenom modlit.

Co vás na trhu podnikových dluhopisů těší?

J&T Banka sice nebyla první, kdo na český trh uvedl podnikové dluhopisy, ale těší mě, že se jí podařilo ten pozapomenutý trh rozhýbat. Ročně na něm přibydou desítky miliard emisí, jejichž prostřednictvím se můžou potkat podniky se svými investory napřímo. Těší mě, že nám vyšla vstříc pražská burza a i pro dluhopisy zavedla průběžné obchodování. Každý, bez ohledu na to, kde je klientem, si ty dluhopisy může koupit a zároveň, pokud je nechce nebo nemůže držet do splatnosti, je tam také může prodat. To je přeci skvělé!

Burzovně obchodované dluhopisy také znamenají, že jejich emitenti o sobě musejí podávat průběžné zprávy. Z jedné strany to slouží ke zlepšení finanční hygieny a komunikace samotných podniků, z druhé strany investoři mají informace potřebné ke kvalifikovanému rozhodování.

Co vás naopak na trhu českých korporátních dluhopisů trápí?

Asi největším peklem dneška jsou dluhopisy nabízené emitenty prostřednictvím zprostředkovatelů-nezprostředkovatelů na tipařskou smlouvu. Právě u těchto emisí se můžeme setkat snad se všemi neduhy. Prospekt emise sice formálně vyhovuje požadavkům regulace a obsahuje text „schválen ČNB“, ale to je často také všechno. Finanční výkazy jsou nezřídka uvedeny tak, že je i tam, kde na první pohled není firma předlužená, je obtížné z nich něco kloudného vyčíst. Popis emitenta obsahuje jen obecné fráze nebo vizualizace vzdušných zámků a emisní podmínky jsou holé, bez kovenantů, bez jakýchkoli dodatečných omezení emitenta. Je mi líto každého, koho vůbec napadne ztrácet čas jen čtením takového dokumentu. Toho, kdo na něm pak ztratí peníze, mi už líto moc není. Zaplatil si školné.

Jsou na trhu emitenti, o kterých víte, že budou mít problémy?

Jsou, ale jména po mě nechtějte. Občas se stane zázrak a majitelé problémové firmy do podniku s problémovými dluhopisy raději dolijí kapitál odjinud, než aby o sobě četli v novinách nebo se tahali po soudech.

Dluhopisy řešíme, protože plní i vaše investiční fondy. Jak se vám daří komunikovat propad hodnoty vašich hvězd Money a Bond?

Prudký pokles byl, ale oba fondy jsou cenově již zpátky na hodnotách z poloviny loňského roku a rychle dorůstají. J&T Money i J&T Bond investují na trzích tzv. high-yield dluhopisů. Bylo by spíš divné, kdyby ceny i jejich podílových listů nekopírovaly ceny vystresovaného trhu. Co se ale málo ví, je, že v momentě, kdy trh zamrzne a není dostatečný objem a frekvence obchodů, pro ocenění méně likvidních pozic musíme používat ceny srovnatelných dluhopisů ze zahraničí. Jak rádi bychom za tyto ceny tuzemské burzovně obchodované dluhopisy nakupovali! Jenže to často nešlo, protože za tyto ceny je téměř nikdo nebyl ochoten prodat. Píšeme a říkáme klientům, jak teď trh vypadá, co si myslíme a co na fondech děláme. Situace se stabilizovala, ceny dluhopisů v zahraničí rostou, tuzemský trh se postupně rozobchodovává. Nedojde-li k něčemu neočekávanému, i kurzy fondů J&T Money i J&T Bond dorostou na úrovně před krizí a budou pokračovat v rostoucí trajektorii.

Byl nějaký větší odliv prostředků?

Když se podívám na konkurenci, ostatní fondy na celkovém objemu klesaly přibližně stejně jako naše. Chápu, že někdo v době, kdy ho denně straší v televizi, pociťuje legitimní úzkost. Chápu, že někdo před nejistou dobou si raději část odprodá, aby měl hotovost na “nevímcopřijde”. Jinak mi ale bylo líto každé koruny, která z fondu za dočasně snížených cen odešla, aby o pár týdnů později zjistila, že se může vrátit už jen za vyšších cen.

Vždycky je mi líto každého zbrklého rozhodnutí každého individuálního investora. Naopak, měl jsem obrovskou radost, když si lidi všimli, že propadly ceny fondů a řešili, zda mají přikoupit. Nebo když po prudkých poklesech nakupovali J&T Opportunity, J&T Dividend a J&T Rentier. Svět rozhodně nekončí. Ti ostřílení investoři to vědí a už dnes jsou za pouhých pár týdnů ve slušném plusu.

Nestaly se Money a Bond tak trochu obětí vlastního úspěchu? Nepřerostly svou velikostí do stavu, kdy je není možné na našem trhu dostatečně plnit příležitostmi, které na úrovni J&T vznikají?

Nemyslím si. Fondy J&T investiční společnosti nakupují z našeho pohledu to nejlepší, co v dané situaci je k dispozici. Pokud je to z dílny J&T Banky, koupí se od J&T Banky. Pokud s emisí, která má hlavu i patu a je rozumně naceněná, přijde UniCredit, KB, Erste, nebo kdokoli jiný, koupí se od nich. Pokud na domácím trhu není nic zajímavého, nebo nabízený výnos podle našeho názoru neobstojí v konkurenci s tisíci emisemi zahraničními, koupíme raději dluhopis zahraničního emitenta a zajistíme se proti výkyvům devizového kurzu. Vůbec se nebojím, že by nebylo, co kupovat. Příležitosti jsou a každý den vznikají nové.

Jaký bude mít Covid-19 vliv na finanční trhy do budoucna?

Očekávám dlouhé období záporných reálných úrokových sazeb, tj. že nominální úrokové sazby budou nižší než růst cenové hladiny. Nejen státní dluhy, které všemi krizovými, záchrannými a podpůrnými opatřeními vznikly a ještě vzniknou, nebude možné splatit jinak než zvýšenou produkcí, zvýšenými sazbami daní, nebo zvýšenou inflací. Na výrazně vyšší produkci oproti době předvirové příliš nesázím. Daňové sazby i daňová konkurence mezi státy jsou problém již nyní. Inflace, ať už ta oficiální, měřená, nebo ta skrytá, bolí ze všeho nejméně. I politikům vyhovuje.

Přiblížili jsme se dost výrazně japonskému scénáři, tzn. technicky nulové úrokové sazby a trhy výrazně ovlivňované intervencemi států a centrálních bank. Bude složitější se na nich pohybovat, protože staré učebnice a poučky z velké části už neplatí.

Jak by měli teď investoři změnit svoje portfolio?

Krizová doba nám připomněla, že se již nelze spoléhat výhradně na českou korunu a její posilování. Konvergenční příběh, kdy Česko svým rychlejším hospodářským růstem dohání vyspělé země a koruna přitom posilovala, byl již podruhé za krátkou dobu přerušen prudkým oslabením. Tuzemští centrální bankéři se nechali slyšet, že s kurzovou manipulací počítají i nadále jako s jedním z nástrojů nekonvenční měnové politiky. I pro Čechy je proto v pořádku, pokud část majetku budou mít v eurech či dolarech.

V portfoliích klientů dále pořád vidím poměrně málo akcií. Akcie rozumně zadlužených firem i nepříliš zapáčené nemovitosti jsou přitom nejlepší způsob, jak s inflací minimálně udržet krok, protože nájmy a tržby firem vždy budou odpovídat disponibilním zdrojům zákazníků.

Ale akcie mají velké cenové výkyvy.

Tenhle argument mi vždycky přišel legrační. Ano, u některých aktiv jsou změny cen při otevření burz pozorovatelné každou vteřinu. Ale víte třeba, že hodnota vašeho bytu v Praze mezi lety 2007 a 2012 pravděpodobně spadla o více než třetinu? Asi ani nevíte, protože jste v té době nemusela prodávat a ani nikdo vám online nezobrazoval jeho aktuální cenu, která, mimochodem, nyní bude přibližně dvojnásobná.

Akcie i nemovitosti cenové výkyvy mají, protože se hůře oceňují než přesně spočítatelné nominální výnosy u dluhopisů. Ale nemít akcie, nemovitosti a jiná dlouhodobá aktiva ve svém portfoliu by bylo jako kdybyste chtěl chodit trvale pod deštníkem, protože občas prší. Cenovým výkyvům se dá snadno přizpůsobit formou pravidelných investic, tj. průměrováním cen jak při nákupu, tak při prodeji.

Jak vidíte svět až se všichni vrátí do práce a otevřou se školy?

Napsal jsem pro E15 takovou esej o životě v době (po)virové, kterou mi kolegové zkritizovali jako depresivní. Asi jsem použil špatné výrazivo, ale nevidím to zas tak černě. Že si zvykneme několikrát denně si mýt ruce, že si zvykneme na občasné roušky. Že čas od času někde z preventivních důvodů zavřou školu nebo vesnici, to není nic nezkousnutelného. Přijde dnes někomu divné, že na letištích procházíme trojími kontrolami, že na kole jezdíme v přilbě, nebo že se v autě poutáme i na zadních sedačkách? To také před 20 lety nebylo a dneska to považujeme za samozřejmost. Úplně stejně, jako když teď náš rozhovor vedeme na vzdálenost mnoha kilometrů. Svět bude jiný, ale odvaha a trpělivost se vždycky bude vyplácet.