Navigace

Lidé nespojují život s uměním tolik jako například s pivem v hospodě

Patří k největším hvězdám českého mladého umění. Ještě před třicítkou získal řadu prestižních ocenění včetně Ceny Jindřicha Chalupeckého. Vystavuje doma i ve světě, především v Německu. A nyní můžete tvorbu Vladimíra Houdka obdivovat v pražské centrále J&T Banky. „Kvůli šíření koronaviru jsem musel zrušit tři výstavy. Ale i na takových situacích lze najít něco krásného,“ říká Vladimír Houdek.

Mezi vaše témata patří budoucnost, utopie, dystopie. Jak se na vašem vnímání světa podepsala pandemie nového typu koronaviru?

Člověk si uvědomí, jak je všechno kolem nás křehké a nestálé. Zdánlivé jistoty se mohou rozpadnout a přijde vystřízlivění a sebereflexe nad vlastním životem a tím, co ho obklopuje. Jsme najednou postaveni před problém, který je zákeřný ve všech jeho aspektech. Jelikož vir nezasahuje jenom tělo postiženého, ale také jeho elementární potřeby, jako je svoboda v tom nejširším slova smyslu, či paralyzuje společnost, o které víme jen tolik, nakolik jsme ji schopni vnímat ve své podstatě. To znamená se všemi slabinami, které ne vždy dokážeme vidět. To je také jeden z důvodů, proč se zabývám utopiemi či dystopiemi, jelikož nikdy nebudeme schopni vytvořit takové podmínky, aby vzniknul dokonalý stát, stát, který se zastaví a nebude v něm zlo ani úpadek.  

Měla omezení kvůli covidu-19 i nějaké praktické dopady, musel jste rušit některé výstavy nebo plánované cesty?

Ano, bohužel jsem musel zrušit tři výstavy! To bylo velmi nepříjemné, jelikož jsem na všechny výstavy dělal nové obrazy, vymýšlel koncepci výstav apod. Ale naštěstí se výstavy jen přesunuly a nic se nemuselo pro tento rok rušit. Výstava v Polansky Gallery se přesunula na září, výstava v Brně v Galerii Pitevna se přesunula na říjen a výstava v Berlíně v Českém centru, kterou mám společně s umělcem Markusem Huemerem, na listopad.

Říkáte, že do vašeho pojetí krásna patří i podivnost. Našel jste v té celé situaci něco krásného? Nebo jste se o to alespoň pokusil, byť třeba neúspěšně?

Je zajímavé, když se nad tím zamyslím, co by mohlo být krásného na tom, co se stalo. Je to bezesporu neskutečná vlna solidarity, ať už děláním domácích roušek, které se dále darovaly, nebo finančními sbírkami nemocnicím či na plicní ventilátory. To bych určitě nazval krásným gestem. Ale pokud bychom se primárně bavili jenom o krásnu, v tomto případě o krásnu v umění, tak mě na tom vždy zajímala ta odchylka od všeobecného normativu. Proto mluvím o tom, že krása má podivnost již v samém zárodku. Jelikož onen pojem krásna, který je s námi natolik propojený, už nejsme schopni vnímat se všemi paralelami, které vznikají na základě našeho stereotypního pozorování. Krása je totiž něco, co by nás nemělo urážet, ale potěšit. A to si nemyslím. Krása musí mít vždy v sobě tenzi podivnosti, jelikož díky tomu jsme schopni uvidět krásu v holé skutečnosti. Bez příkras a bez balastu.

Jste příznivcem futuristů a dadaistů, pro něž byla formativním zážitkem válka. Co bylo pro vás osobně a možná obecně pro vaši generaci obdobně formativním zážitkem?

Určitě pád komunismu, ale vzhledem k tomu, že jsem byl ještě dítě a v tu chvíli jsem si tuto skutečnost neuvědomoval, tak to bylo bezesporu formování v pubertě, kdy se k nám v 90. letech dostávala vlna nové subkultury. Moc často o tom nemluvím, ale moji generaci, abych byl přesnější, mé kamarády, formovala vlna hip-hopu, která se k nám dostávala ze Západu. Díky tomu jsme objevili novou podobu svobody, nové možnosti, jak vnímat prostor, ve kterém žijeme, jako bylo například graffiti. Ale pokud bych to měl vzít plošně, tak si myslím, že pro nás všechny to musela být nová média. Seznamování se s počítači, objevování internetu a také všeobecná digitalizace našeho světa, do kterého jsme vstupovali s nadšením objevů a následných zániků. Proto si myslím, že dnešní doba má velký sklon k sebedestrukci. Je totiž zvyklá na tep, jehož frekvenci řídí stroj.

Ostatně stroje již také začínají tvořit umění. Co říkáte na pokusy s umělou inteligencí vytvářející umělecká díla na základě algoritmů? 

Upřímně, nikdy jsem se tímto tématem hlouběji nezajímal, mé myšlenky šly jinou cestou.

Takže nejsem v tuto chvíli úplně kompetentní o tom mluvit, jelikož ani neznám konkrétní příklady. Ale abych odpověděl, nemyslím si, že je to něco, co by se nemělo zkoušet a že je to špatně, ba naopak. Vítám takové pokusy, ale také musím jedním dechem dodat, že jsem v tomto ohledu konzervativní a vždy mě bude víc zajímat malba či jakékoliv jiné umění vytvořené člověkem.

Umění je pro vás především proces a fascinace tím, že výsledek nemusí vždy vypadat tak, jak jste si jej původně naplánoval. Kdy poznáte, že je obraz hotový?

To nepoznám nikdy. Ale samozřejmě za těch mnoho let, co maluji, mám v sobě určitý, řekněme, systém poznávacích prvků, díky kterým jsem schopný obraz považovat za dokončený. Jsou to pro mě takové všeobecné věci, jako zvolení „správného“ námětu, který zůstane na obraze od počátku až dokonce, či barevná struktura, která v tom konečném výsledku koresponduje s celkem. Ale jsou obrazy, které maluji i několik let. Jsou obrazy, které namaluji, a za několik měsíců, s pocitem, že to byl již hotový obraz, zjistím, že jsem se zmýlil, a musím ho celý přemalovat. Takže primárně je pro mě stěžejní samotný čas, který určí, jestli je obraz hotový, či ne.

 Věnujete se především malbě, ale také filmu či pohybovému divadlu. Chystáte se nějak dál rozšiřovat své portfolio? Třeba právě směrem k digitálním či audiovizuálním médiím? 

Rád bych, ale u mě je nejhorší protivník čas. Když začínám novou sérií obrazů, jsem jí natolik pohlcen, že nejsem schopný vytvářet jiné věci než malbu. Ale určitě bych se rád k videoartu vrátil. Ať už se svojí dvorní choreografkou Hanou Turečkovou, anebo sám. Mimochodem jsem byl osloven Památníkem národního písemnictví, abych udělal nový videart inspirovaný knihou Karla Teigeho Abeceda. Budu to dělat s již zmiňovanou Hanou, ale také se svým stálým týmem, takže se na to opravdu velice těšíme.

Ještě se na chvíli vraťme ke covidu. Ta situace byla velmi komplexně disruptivní: naráz se zavřely hranice, na mnoha místech byl zaveden zákaz vycházení, lidé musí dodržovat odstup, začali se více realizovat v digitálním světě. Co to bude podle vás znamenat pro umění? Bude to právě umění, v nejširším slova smyslu, které lidi zase svede dohromady?

Bude to všeobecná snaha se navrátit k normálnímu životu, aniž by v tom mělo primárně sehrát roli umění. Podle mě si lidé tolik nespojují život s uměním, jako například s pivem v hospodě. Nemyslím to nijak zle, ale pro větší část populace je svoboda spíše vnímána jako sešlost, která podporuje vzájemnou interakci, jež vytvoří podhoubí k tomu, abychom se mohli ztotožnit se stavem svobody. A tím nemyslím žádnou intelektuální povýšenost, mám tím na mysli normální socializaci bez rozdílů vzdělání, pracovního zařazení apod. Takže se setkat s přáteli a poznat nové přátelé bude pro nás opět osvěžujícím startem do nových dní.

Na závěr pár rychlých otázek: Co právě čtete, co posloucháte a co vás v poslední době zaujalo z filmové či televizní tvorby?

Naposledy jsem četl knihu básní od Thomase Bernharda Soumrak duší. Je to velmi nesmlouvavá kniha, temná, ale čirá svojí úderností.

Kromě mého oblíbeného jazzu většinou z 50. a 60. let minulého století, jako Pharoah Sanders či Charles Mingus, to byla nová deska Ksicht od rapera Paina. Už dlouho jsem neslyšel takovou syrovou výpověď, jako na této desce. Upřímná, špinavá, tvrdá věc, kterou si rád pouštím znovu a znovu.

Ze seriálů to byli Watchmen, Outsider a Taboo. A film, na kterém jsem byl ještě v kině, The Gentlemen.

 

Vladimír Houdek (1984)

Narodil se v Novém Městě na Moravě. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Vladimíra Skrepla. Věnuje se klasické malbě, koláži a experimentům s nimi. Vytváří nové vizuální formy navazující na modernistické a postmodernistické koncepty. Velmi častým motivem v jeho obrazech je kruh, který funguje jako prostředek obsahové výpovědi napříč jeho dílem. V roce 2010 se stal laureátem 4. ročníku Ceny kritiky pro mladou malbu, o dva roky později získal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Vedle významných českých institucí prezentoval své práce například v Berlíně, Budapešti či v Národním muzeu současného umění v Bukurešti.

 

Upozornění

Uvedené informace představují názor J&T Banka, a.s., který vychází z aktuálně dostupných informací v čase jeho zhotovení k výše uvedenému dni. Uvedené informace nepředstavují nabídku, investiční poradenství, investiční doporučení k nákupu či prodeji jakýchkoliv investičních nástrojů ani analýzu investičních příležitostí. Uvedené prognózy nejsou spolehlivým ukazatelem budoucí výkonnosti. J&T Banka, a.s., nenese žádnou odpovědnost, která by mohla vzniknout v důsledku použití informací uvedených v tomto materiálu. O případné vhodnosti investičních nástrojů se poraďte se svým bankéřem, investičním zprostředkovatelem nebo jeho vázaným zástupcem.