Navigace

Aurea Numismatika: Dukáty Karla IV. a Zikmunda Lucemburského

Jubilejní 100. aukce pražské společnosti Aurea Numismatika se uskuteční 5. prosince 2020 a nabídne sto raritních mincí z období od antiky až po československou první republiku. Na aukci bude mimo jiné dražena svou kompletností výjimečná sbírka dukátů Zikmunda Lucemburského, která obsahuje ročníky a typy běžné, vzácné i velmi vzácné.

Zatímco v letním příspěvku jsme se zabývali dobou barokní, nyní se přeneseme časem zpět do období pozdního středověku a zaměříme se na dukátové ražby Karla IV. a Zikmunda Lucemburského.

K dukátu připomeňme, že se jedná o typickou evropskou zlatou minci o hmotnosti zhruba 3,5 gramu, která byla ražena od 13. století v řadě zemí a postupně se stala nejrozšířenější zlatou mincí. Místem zrodu dukátu byly Benátky, středověká obchodní velmoc, které z ekonomických a politických důvodů začaly razit tuto vlastní zlatou minci, mimo jiné i proto, aby se oprostily od vlivu Byzance a jejich zlatého hyperpyronu.

Druhou klasickou zlatou mincí evropského středověku byl florén o zhruba stejné hmotnosti jako dukát, ale odlišné ikonografii. První florény razila italská Florencie, odtud také pochází jejich název; standardně nesly na aversu obraz lilie jako znaku města Florencie a na reversu postavu sv. Jana Křtitele.

Dukáty byly velmi rozšířeny po celé Evropě, ale měnové systémy většiny zemí byly z praktických důvodů založeny na stříbře a poměr dukátů ke standardním stříbrným mincím byl dán momentálním kurzem zlata. Tím se dukáty stávaly takzvanými mincemi obchodními a nebyly součástí běžného mincovního oběhu.

Prvním českým panovníkem, který dal razit vlastní zlaté mince, byl Jan Lucemburský, po němž následoval jeho syn Karel IV. a jeho synové Václav IV. a Zikmund. Florény a dukáty prvních tří jmenovaných patří mezi velmi vzácné mince; objem jejich produkce byl poměrně malý, neboť produkce zlata v českých zemích nemohla konkurovat bohatým nalezištím jinde v Evropě, například v Uhrách, kde většinu svých dukátů razil Zikmund.

KRÁLOVSKÝ DUKÁT KARLA IV.

Císař a král Karel IV., legendární panovník nejen českých zemí, bude na aukci zastoupen hezky dukat-karel.pngzachovalým královským dukátem z období před rokem 1355. Tyto mince nesou jeho bezvousou podobu
s královskou korunou. Dukáty ražené po roce 1355, čili po jeho římskoněmecké korunovaci, zobrazují panovníka s vousy a korunou císařskou. Oba typy jsou každopádně řazeny mezi vzácné investiční mince a krásné ukázky českého středověkého mincovnictví. Tento exemplář bude mít vyvolávací cenu 100 tisíc Kč, cílová cena se očekává kolem 300 tisíc Kč.

Karel IV., císař římský, král český

Karel IV. je považován za našeho nejvýznamnějšího panovníka středověku, za jehož vlády došlo k nebývalému rozmachu a rozkvětu českých zemí. Narodil se roku 1316 jako nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Od svých sedmi let byl vychováván na francouzském královském dvoře, kde získal kvalitní vzdělání, naučil se latinsky, francouzsky, německy a italsky a také získal základy státnického umění a diplomacie. Po francouzském pobytu působil jako správce držav svého otce v severní Itálii, avšak roku 1333 si část české šlechty vynutila na Janu Lucemburském, aby se Karel vrátil do Čech. V červenci 1346 získává v Bonnu korunu římskoněmeckého krále, v srpnu však jeho otec umírá v bitvě u Kresčaku a Karel se ujímá samostatné vlády, na kterou byl dobře připraven. Korunován na českého krále je o rok později arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. V roce 1355 se Karel vydává na korunovační jízdu do Říma, kde je ve svatopetrské bazilice korunován jako Karel IV. na římskoněmeckého císaře.numismaticky-trh.png

O svěřené země se snažil příkladně pečovat a byl v tom velmi úspěšný. Od jeho české korunovace následovala řada dílčích úspěchů, které se postupně spojily do proudu pozitivního vývoje a zajistily českým zemím nejen značný rozvoj, ale i stabilitu.

Nelze zde jmenovat všechny, ale uveďme alespoň kompromis mezi panovnickou mocí a nároky šlechty, založení českého arcibiskupství a pražské univerzity. Také došlo k uzákonění výsadního postavení českého království v rámci římskoněmecké říše prostřednictvím Zlaté buly Karla IV., která byla nejdůležitějším ústavním dokumentem Svaté říše římské ve středověku a platila až do jejího zániku v roce 1806.

Politik na evropské úrovni

Tím se již dostáváme ke Karlově evropskému významu– nejednalo se totiž zdaleka o panovníka s obzorem omezeným českou kotlinou. Karel IV. byl římskoněmeckým císařem prvotřídního formátu, který určoval a ovlivňoval dění téměř na celém kontinentu a řešil klíčové otázky své doby, například křížovou výpravu proti Turkům nebo krizi Francie a Itálie. Dále se Karel pokoušel diplomaticky urovnat konflikt mezi Anglií a Francií, elegantně vyřešil tzv. druhou vogtlandskou válku, vyzýval církev k interním reformám, snažil se vymanit papeže z vlivu francouzského krále a bylo by možné uvést řadu dalších aktivit.

Obdivovatel umění

Karel IV. byl i velkým obdivovatelem umění a z jeho popudu vznikla řada vynikajících uměleckých děl. Znal se také s italským renesančním básníkem Francescem Petrarcou, který se darem několika antických mincí pokusil podnítit Karlův zájem o numismatické sběratelství.

Úroveň výroby mincí za Karla IV. neodpovídala zásadnímu ekonomickému a politickému rozmachu za jeho vlády. Mincovnictví značně upadalo a Karlovy pokusy o zlepšení nebyly realizovány. Výroba dukátových ražeb na tom byla lépe, neboť zlaté mince byly určeny především pro zahraniční platby a reprezentaci. Jejich produkce však ve srovnání s ostatní Evropou nebyla příliš rozsáhlá, neboť naleziště zlata byla v českých zemích značně omezená (jeho hlavním zdrojem byly jílovské a kašperské doly).

Od rozkvětu k úpadku

Píše se rok 1378, Karel IV. umírá a předává svému prvorozenému synovi Václavi zemi, která patřila mezi nejvýznamnější mocnosti středověké Evropy. Václav, kterému Karel připravil silnou mocenskou pozici a zajistil římskoněmecký královský titul, však zdaleka nedosahoval kvalit svého otce. Před panovnickou prací, starostmi a rozhodováním se uchyloval do soukromí, na hony, do náručí lazebnic a k alkoholu. Postupný úpadek českých zemí, ale i rozklad centrální moci římskoněmecké říše byly způsobeny i jinými faktory, nicméně lze říci, že Václav IV. k nim velkou měrou přispěl. Jak uvidíme dále, jeho roli královskou i císařskou postupně převezme jeho podstatně schopnější nevlastní bratr Zikmund, jehož životní příběh se nesl v duchu ambicí, píle a odvahy riskovat, pomocí kterých vyrostl do postavení evropského vladaře prvořadého významu.

DUKÁTY ZIKMUNDA LUCEMBURSKÉHO

Z rozsáhlé kolekce dukátů Zikmunda Lucemburského, která se na aukci představí, vybíráme dva reprezentativní exempláře. Prvním je uherská ražba velmi pěkné zachovalosti z mincovny Visegrád. Avers mince nese postavu sv. Ladislava s královskou korunou, říšským jablkem a sekerou. Na reversu nalezneme čtvrcený štít s arpádovskými pruhy a brandenburskou orlicí. Připomeňme, že uherské zdroje zlata byly velmi vydatné a vyrazily se z něj vysoké počty dukátů, které se zároveň staly nejrozšířenějším typem zlaté mince v tehdejší střední Evropě.

Druhým je dukátová ražba z říšské mincovny v Dortmundu. Od běžnějších uherských dukátů se liší jednak stojící podobou Zikmunda se žezlem na aversu a tzv. šestirázem s říšským jablkem na reversu. Zachovalost a čistota ražby je i u tohoto exempláře nadprůměrná.

dukat-zikmung-1393.pngU obou dražených mincí se očekává cílová cena kolem 50 tisíc Kč a jsou ukázkou toho, že krásné středověké a investičně zajímavé ražby se nemusí cenově pohybovat jen ve vysokých šestimístných částkách.

Rozporuplný Zikmund

Zikmund Lucemburský – panovník, který byl a je vnímán jako nepřítel českých zájmů a údajný zrádce Jana Husa. Náhled převzatý z husitských kruhů a znásobený romantickým národoveckým pohledem od 19. století udělal své a ze Zikmunda se stalo jméno, které v Čechách vzbuzuje emoce, ponejvíce negativní. Mimo české země je však vnímán jako skvělý panovník evropského formátu, císař Svaté říše římské, který významně zasáhl do evropských dějin. Maďarské prostředí jej pak vnímá jako jednoho ze svých nejlepších panovníků vůbec a němečtí historikové jej považují za výjimečnou osobnost pozdního středověku.dukat-zikmund-1419.png

Zikmund se narodil roku 1368 jako syn Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské a v době jeho narození nedávalo nic tušit, jak dobrodružný, ale i velkolepý jeho život bude. Již v dětském věku byl zasnouben s Marií, dcerou Ludvíka Velikého, krále uherského a polského, ale před svatbou jej čekalo náročné období výchovy budoucího panovníka. Od učitelů, italských humanistů, se mu dostalo výborného právního a filozofického vzdělání, naučil se německy, francouzsky, italsky, latinsky, polsky, maďarsky a česky.

V Polsku to nevyšlo, v Uhrách ano

Pobýval na uherském dvoře a později v polském Krakově, ale byl to pobyt v Uhrách, zemi o poznání drsnější než Čechy, který na něj měl klíčový formativní vliv a kde se naučil pragmatické politice a tvrdosti. Ač měl Zikmund podle původního plánu Karla IV. vládnout v Polsku, jeho otec zemřel již roku 1378 a záhy poté umírá i Ludvík Veliký. Polská šlechta si místo mladého Zikmunda zvolila Mariinu setru Hedviku provdanou za litevského panovníka Vladislava II. Jagellonského čili polský plán již nebylo možné realizovat.

Jeho snoubenka Marie však v té chvíli měla již uherskou korunu a čtrnáctiletý Zikmund se sňatkem v roce 1387 stává formálně uherským králem. Svůj skutečný nástup na trůn si však musel vybojovat proti mocné uherské šlechtě a dědickým nárokům vznášeným Karlem III. Neapolským. Matka Zikmundovy manželky Alžběta Bosenská nechala Karla III. podlou lstí zavraždit, následně však byla i s dcerou Marií unesena a před zraky své dcery uškrcena Karlovými mstiteli. Zikmund zřejmě smrti své tchýně nelitoval, neboť mezi nimi panovaly hluboké antipatie, ale vydal se na pomoc své manželce. Teprve po jejím osvobození ze zajetí v chorvatském Novigradu byl většinou stavů akceptován jako uherský král a Uhry se staly klíčovou oblastí jeho panování. Přistoupil zde k rozsáhlým reformám státní správy a s pomocí norimberských odborníků rozvinul těžbu drahých kovů. Reformoval také uherské mincovnictví a zakrátko se uherský dukát stal celoevropsky vyhledávanou měnou.

Boj proti Turkům

V následujícím roce Zikmund svolává evropské rytířstvo k obraně proti tureckému nebezpečí, jeho vojsko však utrpělo v září 1396 strašlivou porážku v bitvě u Nikopole v dnešním Bulharsku a on sám unikl jen o vlásek tureckému zajetí pouze díky benátskému loďstvu, které jej přes Konstantinopol a Rhodos dopravilo do bezpečí. Jen shodou okolností turecký sultán svého vítězství bezprostředně nevyužil pro další expanzi.

Konec Lucemburků

Přelom čtrnáctého a patnáctého století nebyl pro Lucemburky příznivou dobou a lze říci, že v této době rod dosáhl svého vrcholu, po kterém následoval již jen úpadek. Zikmundova těhotná manželka Marie v roce 1395 umírá po pádu z koně a s ní i možný dědic a následník. O rok později zahynul i Zikmundův bratr a pro lucemburskou dynastii tato dvě úmrtí znamenala neblahý dynastický vývoj.

Náhlá smrt Václava IV. v roce 1419 zanechala české země v hluboké politické krizi prohloubené následně téměř dvěma desetiletími husitských válek. Václav zemřel bezdětný a český královský titul připadl Zikmundovi. Českým králem byl však pouze formálně, neboť svoji moc nemohl v turbulentních podmínkách husitských válek prosadit ani přes značné vojenské a diplomatické snahy. Jako císař, kterým byl jmenován v roce 1433, navíc v té době řešil strategicky mnohem vážnější nebezpečí turecké expanze. Po dalších snahách o ovládnutí situace v Čechách, dvou neúspěšných křížových výpravách a již s podlomeným zdravím byl jako český král nakonec uznán roku 1436, ale o rok později umírá na znojemském hradě na své cestě do boje proti Turkům.odbornici.png

Pohřben byl podle svého přání vedle své první manželky v katedrále ve Velkém Varadíně (Oradea v dnešním Rumunsku). Uzavřel se tak dramatický příběh posledního mužského příslušníka dynastie Lucemburků, po kterém se nám kromě politického dědictví zachovala řada památek hmotné kultury včetně jeho mincí.

Císařského titulu se následně chopí agilní a obratný rod Habsburků a bude jej držet až do roku 1806, kdy byla Svatá říše římská národa německého Napoleonem Bonapartem rozpuštěna.

 

Upozornění

Uvedené informace představují názor J&T Banka, a.s., který vychází z aktuálně dostupných informací v čase jeho zhotovení k výše uvedenému dni. Uvedené informace nepředstavují nabídku, investiční poradenství, investiční doporučení k nákupu či prodeji jakýchkoliv investičních nástrojů ani analýzu investičních příležitostí. Uvedené prognózy nejsou spolehlivým ukazatelem budoucí výkonnosti. J&T Banka, a.s., nenese žádnou odpovědnost, která by mohla vzniknout v důsledku použití informací uvedených v tomto materiálu. O případné vhodnosti investičních nástrojů se poraďte se svým bankéřem, investičním zprostředkovatelem nebo jeho vázaným zástupcem.