Navigace

Psychiatr jen nepředepisuje prášky. Naučí vás i relaxovat

Uplynulý rok pořádně zamával s psychikou nás všech. Ambulance psychologů a psychiatrů jsou plné na dlouhé týdny a měsíce dopředu, zvýšil se počet úzkostných poruch i pokusů o sebevraždu. Co Čechy nejvíce trápí a jaké možnosti jim psychiatrie nabízí, popisuje MUDr. Alena Lambertová, Ph.D.

Změnila se po dlouhém lockdownu skladba vašich pacientů?

Zaznamenala jsem řadu pacientů, kteří pomoc psychiatra vyhledali poprvé. Často šlo o postcovidové postižení centrálního nervového systému. Je prokázáno, že virus vyvolávající covid-19 je neurotropní. To znamená, že má afinitu k nervovým buňkám jak periferního, tak centrálního nervového systému. Způsobuje tedy i zánět mozku a zvyšuje hladinu prozánětlivých cytokinů, což vede k postižení centrálního nervového systému. Dosavadní zkušenosti ukazují, že po prodělání covidu-19 pociťuje potíže přibližně 20 procent pacientů. K nejčastějším problémům patří nespavost, úzkostné poruchy a deprese. U pacientů, kteří již dříve byli v péči psychiatrů či psychologů, došlo po lockdownu často ke zhoršení psychických potíží.

S psychickými potížemi se budeme potýkat i nadále, protože stále žijeme v nejistotě, co bude dál. Přijde další lockdown? Člověk je schopný vypořádat se s problémem, když ví, jak dlouho bude trvat. Prostě zatne zuby a nějak to vydrží. Pokud ale trvá nebezpečí neohraničeně dlouho, na psychice se to určitě odráží. Stále se tak ve své praxi setkávám jak se sebevražednými pokusy, tak se sebepoškozováním.

Po lockdownu prý vzrostl i počet pacientů s poruchami příjmu potravy. Zaznamenala jste to ve své praxi?

Poruchy příjmu potravy vzrostly zejména u mladých lidí, dá se říct, že se s tímto problémem setkávám dnes a denně. Klienti říkají, že jak měli během lockdownu více času, začali o sobě více přemýšlet a měli obavy, že přiberou, protože neměli tolik pohybu, na který byli zvyklí. Proto začali hledat různé diety, sdílet množství jídla na sociálních sítích s ostatními, a když snědli každý den o něco méně, měli z toho radost. Konečně jsme měli něco ve svém životě pod kontrolou, říkali. Problém pak měli nejen oni sami, ale k podobnému chování mnohdy nabádali i ostatní. 

Kromě omezování množství jídla se ale lidé začali věnovat až nadměrně pohybovým aktivitám. Měli nutkavý pocit, že musí uběhnout tolik a tolik kilometrů, což pak sdíleli s ostatními přes aplikace. Řada klientů začala mít problém i s přejídáním, protože své stresy a osamělost zajídala.

Kromě mladých lidí se ale projevila porucha příjmu potravy i u střední generace. Například padesátiletá žena své problémy dlouhodobě skrývala nebo byla po léčbě v období remise a nyní problém propukl naplno. U chlapců se pak projevovala anorexie naruby neboli bigorexie, což je stav, kdy jsou mladí muži přehnaně zaměřeni na svalstvo. Spoustu času tráví v posilovnách nebo cvičí alespoň doma a zároveň pečlivě sledují, co jedí, nebo popíjejí různé proteinové drinky. Někteří bohužel zneužívají kvůli růstu svalů i různé hormony, což vede ke zdravotním problémům. Bigorexie je vlastně určitý druh závislosti. Tito pacienti jsou zaujati pouze svým vzhledem a kvalita jejich života se snižuje, mnohdy třeba už kvůli cvičení nemají čas na rodinu nebo zaměstnání. 

Každý rodič je rád, pokud se jeho potomek stravuje zdravě nebo cvičí. Kdy by však měl zbystřit?

Měl by sledovat, zda se dítě pravidelně stravuje. Nejlepší je jednou denně společně usednout za stůl. Problémy také může značit podrážděnost dítěte, odmítání společného jídla nebo postupné vylučování některých potravin, jako jsou tuky či cukry, z jídelníčku. U pacientů s poruchou příjmu potravin se můžou objevit i úzkosti nebo deprese.

Uplynulý rok byl ale velmi náročný i pro ženy-matky, které kromě své práce musely často suplovat i roli učitelů. Jak se s tím popraly?

To bylo hodně individuální. Na někoho dopadala náročná situace doma, někomu více vadila nemožnost sdílet své problémy s kamarádkami. Toto povídání u kávy nebo sklenky vína u žen tak trochu nahrazuje psychoterapii. Setkala jsem se nedávno s klientkou mladšího středního věku, které stačilo vypovídat se kamarádce někde v kavárně. Když však během lockdownu o tuto možnost přišla, propadla panickým atakám. Telefonický kontakt osobní setkání nedokázal nahradit. 

Jaké doporučení jste jí dala?

Zvolily jsme kombinované řešení, které mívá lepší terapeutický efekt. Psychoterapii jsme tedy doplnily farmakoterapií.

Co nejvíce trápilo či trápí muže?

Muži se obávali, že ztratí zaměstnání a finančně nezajistí rodinu. Řada mužů přijala raději dvě zaměstnání, aby měli jistotu, že rodinu zabezpečí. Stresovou situaci začali muži daleko více řešit tím, že sáhli po alkoholu, případně jiných návykových látkách. Tady pak hrozilo, že do závislosti spadnou. Pokud někdo takový problém řeší, tak i s problémem závislosti se na mě může obrátit.

Výhledy na další měsíce nejsou moc optimistické. Jak si zachovat duševní zdraví?

Důležité je zachovat si pozitivní mysl, nesledovat všechny zprávy, které do nás média hustí, a pracovat na svém sebevědomí. Každý den bychom si měli najít dvacet třicet minut jen pro sebe. Stačí si třeba uvařit kávu a přečíst si časopis, jít si na chvíli ven zaběhat či se alespoň projít. Myslet bychom měli na svou životosprávu a jíst pravidelně pětkrát denně, optimální je středomořská dieta. Určitě se nebojte obrátit v případě začínajících problémů na psychiatra.

Pro návštěvu psychiatra nepotřebujete žádanku. Proto doporučuji, pokud se lidé cítí vyčerpaní, unavení či podráždění, což mohou být známky duševní poruchy, aby neváhali vyhledat pomoc psychiatra. Lidé mají tendenci tyto příznaky přecházet a pak se problém stane chronickým. Vždy platí, že čím dříve se léčba zahájí, tím lepší je prognóza nemoci. U chronických nemocí již dokážeme poměrně rychle zlepšit kvalitu života, řadu nemocí umíme úplně vyléčit.Přicházejí k vám pacienti rovnou, nebo je odesílají praktičtí či jiní lékaři?

V dnešní době je naprosto zbytečné obávat se návštěvy psychiatra. Doba, kdy léčba u psychiatra byla stigmatem, je snad naštěstí pryč. Duševní nemoc není slabost organismu. Navíc už neléčíme jen prostřednictvím medikamentů. Někdy stačí jen podpůrný pohovor či jiné specializované psychoterapeutické metody. Mám zkušenost, že se řada lidí cítí přepracovaná, ale svými problémy nechtějí zahlcovat okolí. Mají pocit, že v dnešním uspěchaném světě, kdy je kladen tlak na výkon, by neměli nikoho obtěžovat svými problémy. Psychiatr je připraven je třeba jen vyslechnout a poradit jim, jak se naučit relaxovat.

Pokud už se s pacientem dohodneme na užívání léků, pak vždy půjde o moderní léky, které mají jen minimum nežádoucích účinků a nevedou k závislosti. Současné preparáty vracejí pacienty do života a mají neuroprotektivní účinky, tedy chrání mozek před volnými kyslíkovými radikály nebo prozánětlivými cytokiny, které vedou v centrálním nervovém systému k naprogramované buněčné smrti nervových buněk. Antidepresiva tedy mozek chrání. Léky také dokážou ochránit před neurodegenerativními stavy, které ve vyšším věku můžou způsobovat demenci.

Pokud se klient rozhodne vaše služby využít, s jakou časovou náročností by měl počítat? 

Úvodní psychiatrické vyšetření trvá většinou 60 až 90 minut. Pak závisí na domluvě s klientem, zda bude chodit na terapii slovem neboli na psychoterapii, kde jsou doporučovány návštěvy jednou za týden na 60 minut. Pokud se dohodneme na předepsání léků, doporučuji návštěvy nejprve po dvou týdnech, pak můžeme intervaly postupně prodlužovat na měsíc až na tři měsíce. Během této návštěvy vždy zhodnotíme uplynulé období a efekt nastavené medikace.

Psychologové během lockdownu své služby nabízet nemohli, péče psychiatrů ale zůstala i během nejpřísnějších omezení dostupná, že?

Psychiatry bylo a bude možné navštěvovat stále. Svým klientům nabízím i konzultace online, nebo za nimi dokonce přijedu domů či do zaměstnání. Ne každý má v případě vážných problémů sílu dojít na kliniku nebo nechce, aby ho tu někdo viděl. Navíc si pro klienta najdu čas v horizontu týdne, zatímco jinde čekají pacienti na termín týdne až měsíce. Zaměřuji se na dospělou klientelu. Pokud však má problémy v rodině někdo nezletilý, může jeho rodič k nám přijít situaci zkonzultovat a my vás nasměrujeme na pracoviště, které se o vás postará. 

8783-1.jpgMUDr. Alena Lambertová, Ph.D.

Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, absolvovala pětiletý akreditovaný postgraduální výcvik v kognitivně behaviorální terapii. Během postgraduálního studia se zaměřovala na lékařskou psychologii a psychopatologii. Ve své praxi se nejčastěji věnuje problémům, jako jsou poruchy nálady, úzkostné poruchy, poruchy osobnosti nebo poruchy příjmu potravy.

Upozornění

Uvedené informace představují názor J&T Banka, a.s., který vychází z aktuálně dostupných informací v čase jeho zhotovení k výše uvedenému dni. Uvedené informace nepředstavují nabídku, investiční poradenství, investiční doporučení k nákupu či prodeji jakýchkoliv investičních nástrojů ani analýzu investičních příležitostí. Uvedené prognózy nejsou spolehlivým ukazatelem budoucí výkonnosti. J&T Banka, a.s., nenese žádnou odpovědnost, která by mohla vzniknout v důsledku použití informací uvedených v tomto materiálu. O případné vhodnosti investičních nástrojů se poraďte se svým bankéřem, investičním zprostředkovatelem nebo jeho vázaným zástupcem.