Inspirace secesí i místní přírodou. To poskytl rezidenční pobyt v Karlových Varech Anežce Hoškové. „Měla jsem dojem, že mám Karlovy Vary jen pro sebe. Mohla jsem tu probádat všechno, co jsem chtěla. A když tohle můžu, většinou si všude najdu něco, co mi sedne,“ říká umělkyně.
V srpnu jste strávila měsíc v Karlových Varech na rezidenčním pobytu v nově zrekonstruovaném paláci Sparkasse. Co jste tam viděla a zažila?
Já jsem byla vlastně nadšená. Bylo to asi i tím, že jsme tam byli v době, kdy tam nebyl festival a ani moc turistů. Měla jsem dojem, že je mám jen pro sebe. Já mám takové badatelské sklony, takže často cestuji a navštěvuji kostely, kláštery a další památky, zejména gotické. Ve Varech jsem mohla probádat všechno, co jsem chtěla. A když tohle můžu, většinou si všude najdu něco, co mi sedne. A je pravda, že jsem Vary nestihla probádat celé, takže se tam stoprocentně vrátím.
Co vám sedlo ve Varech?
Byly to zejména kostely. Například kostel svaté Máří Magdaleny poblíž vřídla i paláce Sparkasse, kde jsme bydleli. Ale také se mi líbilo, jak spolu ladí stará a nová architektura. Hodně jsem si tam užila svoje romantické tendence, třeba při výhledu na přírodu z okna nebo při návštěvě Goethovy vyhlídky. Ale fascinovaly mě také vzorky hornin i toho, jak se místní voda usazuje na různých materiálech. To už je docela blízko akvarelu, tedy mé primární technice. Ostatně i ochutnávání pramenů se s tím dá spojit, voda je živá v pramenech i při malování akvarelem.
Jaká díla jste tedy ve Varech na rezidenci vytvořila?
Moje malby inspirované okolím Karlových Varů vznikly během letního rezidenčního pobytu a jsou pro mě výsledkem hlubokého propojení s přírodou a atmosférou tohoto kraje. Okolní lesy, klidné říčky a majestátní architektura města se staly hlavními motivy mých děl, ve kterých se snažím zachytit nejen jejich vizuální krásu, ale i náladu a energii, kterou jsem zde cítila. Díky intenzivnímu kontaktu s prostředím a časem, který jsem měla k dispozici, se mi podařilo vytvořit sérii obrazů, ve kterých se odráží jak můj osobní vjem z krajiny, tak i hloubka meditativního prožitku spojeného s tvorbou v tomto inspirativním prostředí. Kromě toho jsem čerpala inspiraci z ornamentů a prvků secese, které jsou typické pro architekturu Karlových Varů a dodávají mým malbám další rozměr – jemnou eleganci a sofistikovanost, kterou secese vyjadřuje ve svém propojení s přírodou.
Takže jste se tu věnovala malbě?
Ano. Úplně na začátku jsem přemýšlela, že bych si přivezla materiál na vitráž, kterou bych vytvořila přímo na místě. Je to technika, které se momentálně hodně věnuji. A souvisí to opět s těmi ornamenty. Dneska, když maluju, už často přemýšlím nad tím, jak by šel obraz převést do vitráže nebo na malbu na sklo. V posledních letech pracuji hodně se sklem. Je to moje nová vášeň, magie. Tato řemeslná technika je poměrně náročná, proto jsem nakonec zvolila techniku malby na plátno, která téměř vždy vychází z intuitivní kresby. Nicméně je pravda, že možná částečně využiju nových „karlovarských“ prací jako inspiraci právě pro vytvoření nových vitráží a skleněných objektů.
Zaujaly vás ve Varech nějaké vitráže?
Slídila jsem kolem neogotického kostela svatého Lukáše, který má údajně zajímavé původní vitráže. Chvíli jsem v jeho přítomnosti cítila lehce atmosféru jako z filmu Harryho Pottera. Nakonec jsem kostel nenavštívila, protože mě odradilo muzeum voskových figurín, které se v kostele nachází.
Vy jste na Magnus Art Residency byla se svým bratrem Jakubem, s nímž jste již dříve spolupracovala, ale ve Varech jste žádné společné dílo nevytvořili. Proč vlastně?
To je sice pravda, že jsme společné dílo nevytvořili, ale po delší době jsme zase byli sami spolu a měli jsme čas spolu pořádně mluvit. A je docela pravděpodobné, že na základě tohoto rezidenčního pobytu vytvoříme další společné práce, které budou pro nás vzácné. Na výstavě v galerii Display jsou naše nové obrazy vystaveny tak, že spolu jednoznačně komunikují a je tam určitý dialog.
Jak důležité jsou podobné rezidenční programy?
Zásadní a myslím, že to tak vnímá každý tvůrce. Nabízejí vám totiž možnost se plně soustředit na vaši práci. V dnešní uspěchané době to je dost cenné a pozitivní. Je ale také důležité říct, že si to umělec musí umět také užít, protože nemůže jen sedět a tvořit. Musí to nové prostředí skutečně prožít, aby mohla zůstat určitá stopa daného místa v díle umělce.
Přinesla rezidence ve Varech něco radikálně nového ve vaší tvorbě?
Radikálně ne, je to v souladu s tím, jak pracuji dlouhodobě. Ale vlastně nikdy nevíte, protože já to mám tak, že vždycky, když mám čas se takto zastavit a přemýšlet nad svou prací i životem, něco nového přijde.