Uplynulý týden se ve světě umění nesl především v duchu Art Baselu, nejprestižnějšího světového veletrhu s uměním. Na bazilejském výstavišti se letos sešlo 287 galeristů z celého světa, kteří si pro sběratele a kurátory sbírek schovávali to nejlepší ze své nabídky. V jednotlivých stáncích se návštěvníkům z řad sběratelů, kurátorů, obchodníků s uměním, ale později i široké veřejnosti naskytl pohled na díla těch veřejnosti nejznámějších autorů od Aj Wej-Weje přes Anishe Kapoora po Alexandra Caldera. Velká jména z učebnic dějin umění se mísila s aktuálními tahouny trhu i vycházejícími talenty. O čem se letos mluvilo a co nejvíc zaujalo mě osobně?
Artový doomsday se nekoná
Navzdory kuloární šuškandě, podle které se posledních několik let měla očekávat výraznější korekce na trhu s uměním, se podle všeho letošní Art Basel těšil opravdu velkému zájmu ze strany trhu. Ivan Wirth, jeden ze zakladatelů galerie Hauser & Wirth, překřtil tento mediální zájem na „doom porn“ a potvrdil, že ho hned první dny veletrhu utvrdily v jeho důvěře v trh. Hned první den VIP preview pro vybrané hosty utržila jeho galerie 40 milionů dolarů.
Nejdražší prodeje
A skutečně, velkými prodeji se začaly novinové titulky plnit pár hodin po otevření dveří VIP hostům. Navážu-li rovnou na úspěchy Hauser & Wirth, musím zmínit úspěšný prodej kresby Arshile Gorkyho za 16 milionů dolarů nebo sochy Louise Bourgeoisové za 4 miliony dolarů. V galerii David Zwirner se zase těšili z rekordního prodeje diptychu Joan Mitchellové za 20 milionů dolarů nebo malby Gerharda Richtera za 6 milionů dolarů. A londýnská White Cube našla kupce pro malbu Julie Mehretuové s cenovkou 6,75 milionu dolarů.
Nová pobočka Hauser & Wirth
Art Basel se ani zdaleka neodehrává jen mezi stánky na výstavišti. Kromě vlastního doprovodného programu probíhá po celém městě řada špičkových výstav (rozhodně nevynechejte Dana Flavina v Kunstmuseu), některé velké galerie mají navíc přímo v Basileji i vlastní pobočku. Nově se mezi ně řadí i zmíněný švýcarský „řetězec“ Hauser & Wirth, který se usídlil v bývalé továrně na hedvábné stuhy a otevřel tu svou bazilejskou galerii jen pár dní před zahájením letošního Art Baselu. První výstavu galerie věnovala znovuobjevenému malíři z 19. století Vilhelmu Hammershøi.
Česká účast
I letos byla na Art Basel vybrána pražská galerie Hunt Kastner. V sekci Features představovala polskou konceptuální umělkyni a fotografku Ewu Partum, jejíž tvorba podle galeristek vzbuzovala mezi návštěvníky nezanedbatelný ohlas. Kromě toho během veletrhu probíhala i performance Evy Koťátkové navazující na její projekt Moje tělo není ostrov, který si možná pamatujete z velké výstavy v Národní galerii v Praze. A v neposlední řadě jsme měli české zastoupení i na veletrhu Liste, kde Polansky Gallery mezinárodnímu publiku představovala mimořádně talentovanou Elišku Konečnou.
Co zaujalo mě
Z laviny umění, která mě v Basileji zavalila, se ještě teď snažím vyhrabat zpátky do života a jen těžko se mi vybírá konkrétní jméno nebo umělecké dílo. Nepřehlédnutelné byly třeba malby španělského malíře Juana Uslé, které mělo v nabídce hned několik galerií. Nedivím se jim, jeho tvorba je fascinující a pro sběratele atraktivní. Doteď myslím na naléhavé portréty Diany Cepleanu a potěšila mě i účast Serbana Savu, který mě letos nadchl už v rumunském pavilonu na Benátském bienále. V sekci Unlimited, která je věnována výstavě monumentálních prací umělců napříč veletrhem, jsem zase nejvíc času strávila u instalace Farewell, Spring and Autumn Pavilions taiwanského umělce Wu Tien-Changa, doporučuji vygooglit.