Co se v článku dozvíte:
J&T Banka Art Index není žebříčkem nejlepších ani nejdražších umělců. Mapuje, koho si všímají kurátoři, galerie a instituce v Česku i zahraničí. Výsledky potvrzují sílu etablované generace umělců, výraznou pozici žen i to, že institucionální úspěch, komerční prodej a skutečná hodnota umění nejsou totéž. Nejen o tom jsme v dalším díle J&T Banka Talks diskutovali se Štěpánkou Veselskou, art specialistkou J&T Banky, a Romanem Štětinou, audiovizuálním umělcem.
J&T Banka Art Index vzniká ve spolupráci s portálem Artplus.cz a dlouhodobě sleduje viditelnost současných českých umělkyň a umělců. „Neříká, kdo tvoří ‚nejlepší‘ umění, ani kdo je nejvýhodnější investicí. Ukazuje něco užšího, ale velmi důležitého: koho odborná veřejnost vystavuje, zve na přehlídky, zařazuje do sbírek a vnímá jako relevantní součást současné scény,“ vysvětluje art specialistka J&T Banky Štěpánka Veselská. Důležité podle ní je, že Art Index nehodnotí pouze jeden uplynulý rok, ale desetileté období. Díky tomu z něj nevypadne autor jen proto, že zrovna méně vystavoval. „Sledujeme opravdu desetiletý úsek. Projekty často nebývají každý rok, ale třeba ob rok, proto je důležité dívat se na delší období,“ dodává.
Audiovizuální umělec a pedagog AVU Roman Štětina čte Art Index zevnitř umělecké scény především jako nástroj upozorňující na autory, kteří mohou být odborně velmi významní, ale širší veřejnost je často nezná. „Profesní úspěch nerovná se komerční úspěch a často se nerovná ani viditelnost,“ říká. Právě v tom podle něj spočívá smysl Art Art Indexu: „Upozorňuje na autory a autorky, kteří mají výrazné institucionální úspěchy, ale širší veřejnost o nich často ani neví. Říká: ‚Tyhle lidi nepřehlížejme.‘“
Kompas, který zjednodušuje
Zároveň ale oba hosté upozorňují, že každé podobné měření realitu zjednodušuje. „Každý kompas je dobrý, ale každý kompas nějakým způsobem zjednodušuje,“ říká Štětina. Hodnocení umění je podle něj v uměleckém světě běžné, i když se často tváříme, že tam nepatří. Umělci odevzdávají profesní výstupy, instituce a grantové komise pracují s bodováním, festivaly vybírají a hodnotí. Art Index podle něj není výjimkou, jen tento mechanismus činí viditelným a srozumitelným.
Na otázku, zda institucionální viditelnost odpovídá kvalitě, odpovídá Štětina opatrně. Podle něj se jen zřídka stává, že by významné instituce dlouhodobě vystavovaly nerelevantní autory. Častější je opačný případ: někteří kvalitní umělci zatím v institucích nejsou dostatečně vidět. „Instituce reagují se zpožděním. Někdo se prosadí dřív v zahraničí a pak teprve zde,“ vysvětluje. Art Index tak může odlišit institucionálně uznávanou tvorbu od pouhé marketingové viditelnosti. Pokud je někdo mediálně velmi známý, ale v Art Indexu zcela chybí, může to podle Štětiny znamenat dvě věci: buď si ho instituce ještě nevšimly, nebo jde spíše o marketingovou bublinu.
Letošní výsledky potvrzují i výraznou pozici žen na současné scéně. Stejně jako loni obsadily první tři příčky umělkyně: Eva Koťátková, Anna Hulačová a Kateřina Šedá. Veselská to vysvětluje především dlouhodobou prací a mezinárodní aktivitou.
„Všechny tři často vystavují v zahraničí, za což je v Art Indexu hodně bodů, ale zároveň mají projekty i v Česku. Tyto umělkyně jsou už řadu let velmi aktivní,“ říká. Poprvé se navíc do první desítky dostala také mladší autorka Klára Hosnedlová, která se prosazuje především mezinárodně. Štětina k ženské dominanci dodává stručně: „Jsou prostě lepší.“
Pomůcka pro sběratele, ne nákupní seznam
Art Index sledují také sběratelé. Neznamená to, že by každý kupoval jen autory z žebříčku, ale pro začínající sběratele může být užitečnou kontrolou relevance. „Když člověk začne sbírat a neví, kde začít, může se podívat na Art Indexu a získat jednoduchý seznam jako odrazový můstek,“ říká Veselská. Stejně tak může fungovat zpětně: pokud sběratele zaujme konkrétní autor, Art Index mu může pomoci ověřit, zda ho vnímá i odborná scéna.
Ani tady ale neplatí jednoduchá rovnice. Umístění v Art Indexu neznamená automaticky komerční úspěch a absence v něm neznamená neúspěch. Štětina připomíná, že někteří umělci prodávají velmi dobře, mají své sběratele, ale v Art Indexu chybí, protože nemají dostatek institucionálních nebo zahraničních výstav. „Viditelnost nebo umístění v žebříčku se nerovná tomu, že člověk má nebo nemá úspěch v prodeji umění,“ říká.
Možná právě proto je jeho hodnota největší ve chvíli, kdy ho nečteme jako definitivní soud, ale jako mapu. Ukazuje, kde se soustředí pozornost odborného světa, kdo se prosazuje doma i venku a která jména stojí za to nepřehlédnout. O tom, proč si člověk konkrétní dílo pořídí domů, ale nakonec často rozhoduje něco úplně jiného. „Já si vybírám čistě emocionálně a intuitivně,“ říká Štětina. Veselská souhlasí: „Je to hlavně o emocích. Když se do něčeho zamiluji, mám potřebu s tím žít.“
Nejnovější epizodu J&T Banka Talks se Štěpánkou Veselskou a Romanem Štětinou najdete na YouTube a všech podcastových platformách.