Pro českou kulturní obec byl minulý týden význačný především jednou novinkou: na mapě českých výstavních institucí přibyl další špendlík. V Pardubicích se totiž slavnostně otevřely Gočárovy Automatické mlýny (viz úvodní foto), do kterých po rekonstrukci přesídlila Východočeská, nově Gočárova galerie. V Humpolci mezitím začal úřadovat městský architekt a ve Florencii pobuřuje český performer. Co dalšího by vám nemělo ze světa umění uniknout?
Automatické mlýny se otevírají veřejnosti
V Pardubicích se veřejnosti otevírá dlouho očekávaná galerie v Gočárových automatických mlýnech. Po rozsáhlé rekonstrukci této vpravdě unikátní budovy se sem stěhuje Východočeská galerie, nově působící pod názvem Gočárova galerie. V Automatických mlýnech se začíná třemi výstavami zároveň. Nová stálá expozice nazvaná Transmise navazuje na původní účel budovy a doplňují ji dvě krátkodobé výstavy: skupinovka Blouděním k sobě a samostatná výstava šperků a objektů Pavla Herynka. Tak nechť umělecké mlýny melou!
Humpolec má městského architekta
V Humpolci začal fungovat institut městského architekta. Ve výběrovém řízení o funkci usilovalo šest uchazečů, uspěl nakonec architekt František Štáfek. V těchto dnech mu tak začíná pondělní „směna“ na místním městském úřadě, kde bude každý týden k dispozici obyvatelům, projektantům a investorům jako poradce. Bude ale hrát důležitou roli i pro samotné město a jeho dlouhodobý architektonický a urbanistický rozvoj. Že je to rozhodně krok správným směrem, by mohla dosvědčit třeba taková Litomyšl. Městský architekt do každého města, prosím!
Český performer znovu pobuřuje Florencii
Ve Florencii opět „úřadoval“ český performer Václav Pišvejc. Po tom, co už za posledních deset let pokryl stěny bývalého kláštera svaté Uršuly falešnými bankovkami, nahý se uložil na umělé bankovky poblíž florentského dómu a natřel barvami ukrajinské vlajky jednu z místních soch, řádí ve jménu umění dál. Tentokrát nahý vylezl na renesanční sousoší Héraklés a Kákos a vysloužil si tak obvinění z obscénních aktů na veřejnosti a poškození památky.
Marina Abramovićová v Londýně
V londýnské Royal Academy of Arts od konce září probíhá velká retrospektivní výstava Mariny Abramovićové, jedné z nejviditelnějších světových umělkyň současnosti a pionýrky performance jakožto uměleckého média. O výstavě se nejčastěji dočtete, že se na ni budete muset protáhnout dveřmi mezi dvěma nahými performery, kteří tak připomínají jednu z nejslavnějších akcí Mariny Abramovićové a jejího tehdejšího partnera Ulaye. Ve skutečnosti se tu ale budete moct seznámit se všemi klíčovými pracemi za 50 let Abramovićové na scéně.
Prázdná plátna před soudem
Dánské soudy rozhodují v komplikovaném sporu mezi umělcem Jensem Haaningem a dánským Kunsten Museem v Aalborgu. To Haaningovi poskytlo přes půl milionu dánských korun a dalších 40 tisíc jako honorář ke znovuvytvoření díla s názvem An Average Danish Annuel Income, které sestávalo ze zarámovaných dánských korun na plátně. Místo toho umělec dodal dvě jiná díla – prázdná bílá plátna, která pojmenoval Take the Money and Run.
Muzeum překvapivě nemělo příliš vytříbený smysl pro konceptuální umění a umělce zažalovalo. Zatímco okresní soud v Kodani v minulosti rozhodl, že si Haaning může nechat alespoň autorský honorář, vzhledem k tomu, že muzeum díla následně skutečně vystavilo, rozhodnutí soudu vyšší instance minulý týden už bylo přísnější. Soud bere v potaz jedině znění smlouvy, která byla porušena, a umělec tak má vrátit všechny peníze. Podle všeho se bude Haaning znovu odvolávat.