Vliv válečného konfliktu na Ukrajině na růst cen primárních zdrojů energie jsme pocítili již každý z nás při placení u benzínové pumpy. Extrémní růst cen ropy, uhlí, zemního plynu a energií jako takových byl prvním, velmi bolestivým připomenutím nevýhod globalizace světových ekonomik a extrémní závislosti průmyslu na dodávkách vstupů z omezeného počtu lokací. To dále navýšilo tlak na odklon od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům, ať už k tradiční elektromobilitě, nebo stále častěji zmiňovanému vodíku.
Ostatně nedávné nákupy společností NIO a Plug Power norskou centrální bankou jsou toho jasným důkazem. Zároveň se začíná pohlížet na elektřinu z nukleárních zdrojů opět jako na tzv. čistou. Nemusí to nutně znamenat výstavbu nových bloků, která je značně finančně i časově náročná, tudíž i nejistá. Bohatě stačí jen odklon od současného odstavování již postavených elektráren. Významový posun politiky ESG pak vrátí mnoho institucionálních investorů zpět do pozic výrobců elektrické energie s vysokým podílem nukleárních zdrojů, jako je například i český ČEZ.
Mezi dalšími komoditami, u kterých je světová spotřeba silně závislá na vývozech z Ukrajiny a Ruska, jsou pšenice (29 % globálních exportů) a slunečnicový olej (80 % globálních exportů). Ne nadarmo se Ukrajině říká „obilnice Evropy“. Kromě investice do zmíněných zemědělských plodin a jejich producentů lze pak investovat i do jejich alternativ, například rýže či jiných druhů olejů. Rusko dále zajišťuje 40 % světové těžby palladia a 30 % produkce surových diamantů, což jsou také významné podíly. Čipové krizi nepomáhá fakt, že polovinu celosvětové produkce neonového plynu v polovodičové kvalitě zajišťují dva hlavní ukrajinští dodavatelé, kteří ukončili provoz kvůli zničení důležité infrastruktury.
Kapitolou sama o sobě jsou stavební materiály. Dopad na tento sektor je však těžké posoudit. Obnova silně poničené ukrajinské infrastruktury a občanské vybavenosti zajisté přinese extrémní poptávku. Proti však bude působit pokles aktivity jinde ve světě. Nejistota budoucího vývoje, rostoucí sazby hypoték a fenomén práce z domova může v krátké době vést k poklesu stavební aktivity v Evropě, která poptávku sníží. Navíc je třeba vzít v úvahu i velikou logistickou náročnost na přepravu např. štěrkopísků a jiných materiálů, která snižuje elasticitu dodávek z jiných regionů.
A své poslední slovo neřeklo pravděpodobně ani zlato. Přestože již řada investorů opouští odvěkou doktrínu zlata jako nástroje pro zajištění portfolia proti inflaci, zrodil se nový fenomén. Sankční zmrazení devizových rezerv Ruska bude motivovat jiné centrální banky k opětovnému navýšení podílu tohoto drahého kovu namísto rezerv v dolarech a eurech. Obavy o prodej zlata Ruskem ke stabilizaci měny jsou pak do značné míry přehnané, a to jak kvůli obtížné technické proveditelnosti, tak i kvůli existenci jiných nástrojů, jakými je například kapitálová kontrola.