Deset let vychází J&T Banka Art Index. A deset let již budí rozruch mezi umělci, galeristy, kurátory i sběrateli umění. Ačkoli jeho autoři neustále opakují, že nejde o žebříček kvality umělců a jejich děl, nadále toto pojetí v očích mnoha přetrvává. Co tedy žebříček Art Index skutečně nabízí, jak jej vnímat, jak se jím řídit a pro jaké účely jej naopak nepoužívat? Zde je příběh Art Indexu, který mírně přetočil náš pohled na umění a umělce.
Nejprve Jiří Kovanda, posléze jeho žákyně Eva Koťátková. To jsou neochvějní vládci J&T Banka Art Indexu, který poprvé vyšel v roce 2014 a od té doby každoročně mapuje situaci na české umělecké scéně. Představuje prvních sto jmen ze seznamu aktivních umělců čítajícího více než dva tisíce položek. A ačkoli to nikdy nikde nezaznělo, mylně je Art Index mnohými považován za žebříček „nejlepších“ umělců, případně autorů „nejkvalitnějších“ děl nebo potenciálně „nejhodnotnějších“ děl pro investice. Nic z toho přitom Art Index není a ani nikdy nebyl.
„Art Index je pokusem zhodnotit prostřednictvím dat institucionální úspěch jednotlivých umělců za uplynulých deset let. Jde o to, jak aktivní a úspěšní jsou jednotliví tvůrci v rámci uměleckého provozu,“ vysvětluje jeden z původních autorů žebříčku a současný šéfkurátor Musea Kampa Jan Skřivánek. „Řekl bych, že index je reprezentativní a první stovka je svým způsobem vypovídající jako celek. Například první čtvrtina té zveřejňované stovky je vidět i ve světě. To ten index umí postihnout a když jej máme, umíme to pak vysvětlit a interpretovat. Ale samozřejmě na trhu se stále dějí věci, které Art Index zkrátka postihnout neumí a je to tak v pořádku,“ dodává Jan Skřivánek.
Art Top 100
První roky vládl žebříčku Jiří Kovanda, jeden z mezinárodně nejúspěšnějších českých umělců. Od svého počátku totiž index zahrnoval umělce narozené po roce 1950. V žebříčku zveřejněném v roce 2019 ale došlo k zásadní změně a nově se hodnotí umělci narození po roce 1960. Legendy předchozí generace včetně Jiřího Kovandy, Jana Merty nebo Petra Nikla tak již v žebříčku nefigurují.
Jedničkou se tehdy stala Eva Koťátková, studentka Jiřího Kovandy, která zároveň navázala také na jeho zahraniční úspěchy. Koťátková patří z českých umělců k nejčastěji vystavujícím v zahraničí. Letos to potvrzuje například tím, že zastupuje Českou republiku na Benátském Bienále.
A také na dalších místech jsou umělci, jejichž jména jsou více než zvučná. Druhé místo dlouhodobě obsazuje Kateřina Šedá, na třetím je Krištof Kintera.
„Za posledních deset let pozorujeme v českém uměleckém provozu větší provázanost se zahraničím. Umělci také mají tendenci se osamostatňovat a fungovat nezávisle na zastupujících galeriích častěji, než tomu bylo v minulosti. Některé domácí kategorie se staly méně relevantní, na druhé straně vznikla celá řada nových, kvalitních soukromých institucí. To vše nás po deseti letech vedlo i k drobným úpravám metodiky, aby výsledky J&T Banka Art Indexu stále reflektovaly dobu,“ říká Valérie Horváth z Art Servisu J&T Banky.
Jak (ne)měřit umění
U příležitosti dekády s Art Indexem J&T Banka uspořádala debatu o smyslu a poslání tohoto žebříčku. Uskutečnila se v krásných prostorách Villy P651 a zúčastnili se jí umělci, galeristé, kurátoři, sběratelé, zástupci J&T Banky i autoři samotného indexu.
Hlavní debatu spolu vedli Jan Skřivánek jako spoluautor indexu a umělec Petr Dub. I ten přitom docenil, že ačkoli podobný žebříček vzbuzuje mnohé kontroverze, nelze zpochybňovat přínos, který má.
„Umění je občas ve velké izolaci. Za umění je považováno to, na čem se shodneme my v té takzvané umělecké obci, a široká veřejnost to musí akceptovat. Vždycky mi bylo líto, zejména v lokálních podmínkách, že se naše profesní skupina nepotkává se širokým obecenstvem. A právě toto je klíč, přes který dokážu Art Index vnímat od samého počátku. Je to nový způsob, jak o umění přemýšlet, mluvit, vznikají díky tomu zajímavé brožury, akce a výstavy. A je zajímavé, že se to daří držet už celých deset let,“ uvedl Petr Dub. „Zajímavé je, že kdyby vznikl nějaký alternativní žebříček, který by měl jiná kritéria, prvních 100 či 150 míst by bylo velmi podobných. Ta umělecká scéna takto prostě vypadá,“ dodal umělec.
Dobrý návod pro investory?
Ať už jde o umělce, kurátory či galeristy, všichni souhlasí s tím, že je Art Index určitý nástroj, který lze využívat pro různé účely. „Naše studenty a studentky na Akademii výtvarných umění v Praze Art Index s ohledem na jejich postavení logicky nezajímá. Zajímat je snad začíná až ve chvíli, kdy ze školy odejdou a snaží se ekonomicky obstát v rozbouřeném světě umění vs ekonomiky. Art Index je pochopitelně jenom jedním z mnoha ukazatelů domácího uměleckého provozu, ale i do mého ateliéru občas přijdou lidé s tím, že mě jako umělce poprvé zaznamenali v Art Indexu a chtěli by se s mými věcmi seznámit, popřípadě některé zakoupit. V daném ohledu vidím pro všechny zúčastněné specifický benefit jdoucí napříč různými perspektivami, kulturními skupinami a společenskými bublinami...,“ přiznává Petr Dub.
A právě sběratelé Art Index často využívají. Podle Jana Skřivánka to jsou zejména sběratelé, kteří se potřebují ujistit o tom, že za desítky tisíc dostanou alespoň nějakou hodnotu.
Sám Skřivánek patří k největším odborníkům na český trh s uměním, který jako šéfredaktor magazínu Artplus sledoval. Přesto připomíná, že nelze přímo vnímat souvislost mezi úspěchem v žebříčku a hodnotou případné investice do umění.
„Nicméně snažíme se vycházet z různých paralel. U aktuálně nejdražších umělců, jako jsou František Kupka, Toyen nebo Mucha, platí, že byli úspěšní právě i v zahraničí. Ale ani to není stoprocentní. Kdyby Art Index existoval za první republiky, tak takový Kupka by možná byl na konci první stovky, pokud by se do ní vůbec dostal. Bylo by to logické, protože Kupka byl zalezlý v Paříži a měl za tu dobu jednu dvě výstavy. Zatímco agilní umělci kolem S.V.U. Mánes měli výstav víc, a byli by v takovém indexu mnohem výš. Dneska ale nikdo nepochybuje o tom, že Kupka byl tím nejvýznamnějším.“
Přesnost dat
Sami tvůrci indexu připomínají, že žebříček má největší vypovídající hodnotu jako celek a snažit se dělat zásadnější závěry z toho, jestli je někdo na místě 34 nebo 69 není příliš podstatné. Přesto debata ve Ville 651 ukázala, jak citlivé je podobné řazení.
Silvia Van Espen, umělecká ředitelka galerie Zahorian & Van Espen, se mimo jiné pozastavila nad tím, kde vlastně tým stojící za Art Indexem získává data a jak jsou jednotlivé galerie kvalitativně od sebe odlišeny. To totiž může mít zásadní vliv na počet bodů, které jednotlivý umělec získá a jakou pozici v daném ročníku obsadí.
Odpověděl jí ředitel J&T Banky Štěpán Ašer, který se debaty také zúčastnil.
„Při vytváření indexu se vedly debaty o tom, co určuje institucionální úspěch umělce, jak poměřovat kvality jednotlivých galerií a také to, jak férově započítávat účast například na kolektivní výstavě. S autory žebříčku jsme tehdy došli ke konsenzu a všechny tyto prvky ohodnotili,“ připomněl Ašer.
První dekáda potvrdila, že Art Index je cenný a jeho existence má na české umělecké scéně důležité místo. Ať už jako platforma debaty umělců a širší veřejnosti, ať už jako nepřímý návod pro investory snažící se zorientovat v současném umění. Klíčové ale je, že Češky a Čechy naučil umění vnímat trochu komplexnějším způsobem, v němž se odráží celá řada vlivů. Není to pohled čistě kunsthistorický, není to pohled čistě laický a není to ani pohled čistě tržní. Je to pohled vyspělé společnosti na jednu z klíčových oblastí, která ji posouvá kupředu.
Metodika J&T Banka Art Indexu
Umělci získávají body za aktivitu v posledních deseti letech v kategoriích:
- samostatné i skupinové výstavy v ČR,
- samostatné i skupinové výstavy v zahraničí,
- získaná ocenění,
- účast na mezinárodních (periodických) výstavních platformách,
- účast na veletrzích,
- výjimečné realizace ve veřejném prostoru,
- mimořádné počiny.
Udělený počet bodů závisí na druhu výstavy, instituci a dalších parametrech a v rámci kategorií je předem pevně stanoven. Výsledné pořadí vzniká prostým bodovým součtem.