Umělecké rezidence v nově zrekonstruovaném secesním paláci Sparkasse pokračují a stejně tak jsou v plném proudu také výstavy umělců, kteří se programu Magnus Art Residency zúčastnili. Nyní v galerii Display objevíte díla sourozenců Anežky a Jakuba Hoškových. „Oba máme hodně nabitý program a čas se potkat na rezidenci ve stejnou dobu byla vzácnost,“ říká Jakub Hošek.
Společně se svou sestrou jste prožil rezidenci v karlovarském paláci Sparkasse. Jak na vás město, místo a vůbec místní atmosféra působí?
Zrekonstruovaný secesní palác Městské spořitelny je opravdu krásný. Město je ale vlastně spíše temné. Likvidace sudetských a židovských obyvatel bude navždy propsána do jizev karlovarské duše. Léta opuštěné domy jsou postupně nahrazovány kýčovitými hotely, místní chodí do historického centra asi jen pracovat, rozhodně ne za zábavou, protože tam žádná už zřejmě není. Nechtěl bych být mladý kulturymilovný/kreativní člověk a formovat se v nynějších Varech. Překvapilo mě také, jak velký počet bohatých ruských turistů si zde užívá lázeňského luxusu. Zvlášť teď v době války. Karlovy Vary jsou zřejmě na této klientele ekonomicky závislé…
To vypadá, že jste byl ve Varech poprvé. Nebo už jste tam byl?
Ve Varech jsem byl dvakrát na filmovém festivalu, někdy před patnácti dvaceti lety.
A když se na to podíváte pozitivně. Co vás tu nejvíc zaujalo?
Odjakživa mám rád architekturu, původně jsem chtěl být architektem. A proto mě nejvíc baví karlovarská brutalistní architektura, tedy hlavně Hotel Thermal a Vřídlo.
Na vaši tvorbu mají výrazný vliv subkultury. Jak z tohoto hlediska „fungují“ Vary?
Vliv subkultur mně blízkých se v mé tvorbě na rezidenci neprojevil. Zdá se, že mladá kulturní komunita v Karlových Varech je velmi malá. Nevím, jestli se kromě filmového festivalu ve městě něco děje. Těsně před odjezdem z Varů jsem ale narazil na centrum Výměník.
Se svou sestrou jste spolupracoval už dříve. Bylo to tentokrát jiné?
Tentokrát nás spíš spojovala společná inspirace pramenící z okouzlení architekturou města a jeho okolím. Navíc máme oba rádi karlovarskou scénu z filmu Vrchní, prchni.
Podařilo se vám vytvořit nějaké společné dílo?
Tentokrát se to nepodařilo. Oba máme hodně nabitý program a čas se potkat na rezidenci ve stejnou dobu byla vzácnost.
Jak důležité jsou podobné rezidenční programy?
Jsou zásadní. Rezidenční programy slouží k poznávání nového, k získávání dalších zkušeností a inspirace.
Vedete ateliér na AVU, jací jsou dnešní studenti?
To je otázka, na kterou se nedá odpovědět v pár větách, dalo by se o ní mluvit hodiny a z různých úhlů pohledu. Ve zkratce můžu říct jedině to, že obdivuji jejich odvahu, stejně jako odvahu všech ostatních mladých lidí, že se dál snaží setrvat v tom, co je baví a zlepšují se v tom, protože větší smysl by v téhle strašné době a společnosti dávalo uchýlit se někam do kouta a strachovat se z toho, co přinese zítřek.