Časy se mění. A tak již neplatí, že mezi sběrateli umění jsou v kurzu jen zvučná jména československé meziválečné avantgardy. Naopak rekordní sumy nyní znalci utrácejí za poválečné autory. A také za současné umělce. Jaký potenciál mají právě žijící umělci? Jak se vyznat ve stovkách jmen a nespálit se? A dá se věřit nákupu umění přes internet? Na palčivé otázky spojené s investicemi do umění odpovídá Valérie Horváth z J&T Banka Art Servisu.
Jaký druh umění má největší investiční potenciál?
Obecně vzato, sběratelé mají odjakživa nejblíže k malbě. Je srozumitelná, snadno ji doma nebo kdekoliv jinde vystavíte, není příliš náchylná na vnější vlivy a pokud už vám chybí zdi, snadno ji uskladníte, aniž by zabrala příliš místa. Stejný přístup mají sběratelé i dnes, a to jak v zahraničí, tak u nás. Odpovídají tomu i výsledky J&T Banka Art Reportu, velkého průzkumu mezi českými sběrateli a dalšími aktéry trhu s uměním. V roce 2022 uvedlo 88 procent respondentů z řad sběratelů, že nejčastěji nakupují právě malbu. A je-li malba tak oblíbená mezi sběrateli, tedy kupci, má význam nad ní uvažovat i investičně.
Takže koupí obrazu mám největší šanci investičně uspět?
Samozřejmě to neznamená, že investiční potenciál má jakákoliv malba. Zatímco donedávna byla nejlepším investičním artiklem v českém prostředí česká moderna a takzvaní „blue chip“ umělci jako František Kupka, Toyen, Emil Filla a další, v posledních letech začala na atraktivitě získávat především poválečná tvorba a specificky autoři věnující se geometrické abstrakci. Ne náhodou padá jeden aukční rekord za druhým u autorů jako jsou Jan Kubíček nebo Zdeněk Sýkora. Předloni se v Německu Sýkorova malba vydražila v přepočtu za 22 milionů korun a letos na jaře jen o trochu nižší částka padla za stejného autora i na české aukci. Jedná se přitom o částky, které ještě před patnácti lety lámaly aukční rekordy Františka Kupky, jehož ceny už dnes mají o nulu navíc.
Má smysl investovat do mladých autorů? Podle čeho poznat jejich potenciál?
Rozhodně má. Jak to u investic bývá, pojí se s nimi sice větší riziko, ale i perspektiva mnohem vyššího zhodnocení. Ceny uměleckých děl na počátcích kariéry jejich autorů bývají totiž v kontextu celého trhu s uměním velmi příznivé. Investice do mladých umělců má ale i celou řadu dalších výhod: zatímco při nákupu díla meziválečné avantgardy podpoříte výhradně jeho předchozího majitele a nemalým dílem i prodejce, v tomto případě podporujete přímo konkrétního umělce. Můžete pak sledovat, jak se jeho kariéra rozvíjí a celý život vás může hřát pocit, že právě váš nákup mu k tomu dopomohl. Kromě toho máte možnost jednat přímo z umělcem, podívat se k němu do ateliéru, poznat, co se za jeho tvorbou skrývá. A v neposlední řadě se nemusíte obávat největšího rizika na trhu s uměním: nákupu falzifikátu.
Jenomže žijících umělců je velká spousta, jen prestižní portál Artplus.cz každoročně sleduje kolem dvou tisíc umělců. Jak lze odhadnout, z koho bude další Kupka či Sýkora?
Je pochopitelně potřeba se v umění dobře orientovat, případně si nechat poradit. Potenciál daného autora můžou prozradit jeho studia, výstavy, kterých se zúčastnil, kurátoři, se kterými spolupracoval, ale samozřejmě i samotná tvorba. Zmíněný Artplus spolu s J&T Bankou každoročně vydává J&T Banka Art Index, který se již dekádu snaží poukazovat na ty umělce, kteří jsou v uměleckém provozu v kurzu.
Takže měříte umění?
Vycházíme z toho, že umění měřit sice nelze, ale je možné sledovat, jak se daří jednotlivým umělcům být aktivní v uměleckém provozu. Hodnotíme posledních deset let aktivity autorů na umělecké scéně - kolik výstav měli, v jakých institucích, zda vystavují v zahraničí nebo v jakých sbírkách je jejich dílo zastoupeno. Již deset let sledujme, jak tuzemskou uměleckou scénu vnímá odborná veřejnost a zveřejňujeme první stovku jmen. Celkově ale sledujeme kolem dvou tisíc jmen.
Kdo je aktuálně první?
Eva Koťátková, která v roce 2019 nahradila svého učitele Jiřího Kovandu. Vybrané autory z žebříčku J&T Banka Art Index každé dva roky představujeme na akci Art Index Pop-up. Letos se konal již třetí ročník, další by měl být v roce 2025.
A jak vlastně „hodnotíte“ umělce vy sama? Co ve vás převažuje – estetika, sympatie, investiční potenciál?
Kdybych měla v jedné větě shrnout svůj vlastní přístup k hodnocení současného umění, očekávám od něj především nový pohled na věc, nový přístup, nový koncept, něco, co obohacuje dějiny umění a není jen, jakkoliv na pohled pěkným, derivátem něčeho, co už v minulosti vzniklo. A můžu být i úplně konkrétní: Radka Bodzewicz a její neuvěřitelně elegantní propojení středověkých inspirací a těch nejnovějších technologií, Igor Hosnedl a jeho zcela charakteristické pojetí malby, jak náměty, tak technikou, Tereza Štětinová a její feminní jemnost vytesaná do řemeslně dokonale opracovaných přírodních materiálů od olivového dřeva po carrarský mramor, její manžel Roman Štětina se svými do detailu promyšlenými videi i objekty. A mohla bych, naštěstí, pokračovat ještě velmi dlouho.
Zmínila jste, že čeští sběratelé mají největší zájem o modernu a poválečné umění. Co je v tuto mimo trendy? A může se to zase otočit?
Tuzemský trh je velmi vlastenecký, Češi nakupují především české umění a o to zahraniční nejeví velký zájem. Ostatně, ze stejného důvodu se u nás prakticky ani neprodává. Pokud jde o jednotlivé segmenty umění, pak je globálně nejmenší zájem o staré mistry, od těch středověkých přes baroko až po 19. století. I to má částečně prozaické vysvětlení: takových děl je na trhu málo, obvykle se dostávají do sbírkotvorných institucí, které mají mnohdy předkupní právo a na trh je obvykle už nevrací, a tak není vůbec jednoduché dostat se k nějakému zásadnímu dílu starých mistrů. Vzhledem k nedávnému rozpuku nových institucí na Blízkém Východě mají navíc zahraniční dražitelé silné a movité konkurenty z řad zástupců těchto muzeí, které víc než cokoliv jiného potřebují vybudovat kvalitní sbírky.
Jaká specifika má nákup umění v zahraničí?
Nákup umění v cizině je trochu jiná kategorie, alespoň za předpokladu, že si ho plánujete přivézt přes hranice domů. Situace se potom liší podle toho, kde přesně nakupujete, v našem případě především zda překračujete hranice Evropské unie. Stejně tak je potřeba si pohlídat legislativní úpravu dané země, zejména v případě, že nakupujete nějaké zásadní umělecké dílo. Platí to ostatně i pro nákupy zahraničních sběratelů u nás. Jeden nemilý příklad se zhruba před deseti lety dostal i do českých médií - zahraniční sběratel velmi draze pořízený obraz nakonec nemohl vyvézt za hranice České republiky. A v neposlední řadě se se zahraničním nákupem vážou i další náklady, které je potřeba vzít do úvahy, kromě transportu a pojištění třeba i clo a DPH. Zájemcům o nákup umění v cizině bych tedy poradila především vše si předem promyslet a najít si důvěryhodného partnera, který mu s administrativou a dopravou domů pomůže.
Z Art Reportu vyplývá, že Češi stále častěji využívají pro nákup umění online aukce. Na co je třeba si dát pozor při takovém nákupu?
Vývoj celého segmentu online aukcí významně akcelerovaly roky s covidem. Stejně jako při jakémkoliv jiném nákupu umění je potřeba se ujistit, že na druhé straně stojí důvěryhodný obchodník. Online dnes prodávají i všechny klasické aukční síně jak u nás, tak v zahraničí. V jejich případě nákup online nepřináší žádné dodatečné riziko. Díla, která tyto aukční síně nabízejí online, obvykle zájemcům rády ukážou i naživo, případně je před samotným prodejem představují na předaukčních výstavách. Kde by se ale každý měl mít na pozoru, jsou různé neznámé portály nebo nákupní platformy, které nejsou zaměřené na umělecká díla. A to zejména v případech, kdy nabídka vypadá příliš lákavě, ale i při nákupu drobných prací na papíře. Český trh je dnes bohužel zaplaven falzy kreseb zvučných jmen českého umění 20. století. Závisí pak na charakteru jak díla, tak kupujícího. Každý snese trochu jinou míru rizika a není tajemstvím, že ne vždy vypadají umělecká díla naživo stejně jako na fotkách. Naštěstí ale velmi často skutečnost daleko předčí reprodukci.