Komplikovaný. Tak hodnotí končící rok odborníci ze všech sfér lidské činnosti. Umění nevyjímaje. Kvůli válce na Ukrajině a rostoucím obavám z ekonomické recese se na sběratelství a umění zdánlivě nedostávalo. Přesto i takto komplikovaný rok přinesl celou řadu výjimečných událostí. Ty nejdůležitější vybírají Anna Pulkertová a Valérie Dvořáková z Art Servisu J&T Banky.
Co byste označily za hlavní trendy letošního roku v umění a sběratelství?
Valérie Dvořáková: Zásadním tématem se stal válečný konflikt na Ukrajině. Projevilo se zřejmě i v tvorbě řady autorů, ale především šlo o ohromnou vlnu solidarity uměleckého světa s Ukrajinou, jejím kulturním dědictvím, umělci i dalšími profesionály z oboru. Kromě toho světem umění rezonovala i řada dalších témat: útoky environmentálních aktivistů na významná díla ve světových uměleckých sbírkách, nový pařížský veletrh nebo benátské bienále. Na něm se mimochodem potvrdila síla jednoho z aktuálních trendů v současném umění, a totiž textil jakožto umělecké médium.
Anna Pulkertová: Co se týče trhu s uměním, ten po covidovém propadu znovu významně roste. Umění začalo být stále žádanější alternativní investicí, které čím dále tím více investorů a sběratelů věří, že pomůže ochránit vložené prostředky před inflací.
Jednou z událostí jistě byl rekordní aukční prodej obrazu Bohumila Kubišty za více než 120 milionů korun. Očekávaly jste takový úspěch?
VD: Prodej Pražského motivu Bohumila Kubišty prolomil nejen malířův autorský rekord, ale především stomilionovou hranici, na jejíž pokoření český aukční trh netrpělivě čekal už nějakou dobu. Asi i proto pro mě tento rekordní prodej nebyl takovým překvapením. Od loňského března, kdy se v zahraničí vydražilo dílo Františka Kupky za, do té doby neuvěřitelných, 230 milionů korun, bylo zřejmé, že kupní síla ještě na svou hranici nenarazila. Bylo tak jen otázkou času, kdy se i na českém trhu objeví dostatečně mimořádně kvalitní dílo, kterému se podaří dostatečně zvednout aukční plácačky.
AP: Pokořená hranice 100 milionů korun za dílo je přelomová a značí, že už i na lokálních aukcích roste počet sběratelů, kteří jsou ochotni za svá vysněná díla zabojovat a utratit nemalé peníze. Jestli bude trh v tomto duchu pokračovat i nadále, hodně závisí i na tom, jak kvalitní díla se na trh budou dostávat. Dlouhodobě ubývá zajímavých děl ze žádaných období moderny a meziválečné avantgardy.
O co tedy jeví sběratelé a investoři zájem kromě meziválečné avantgardy?
VD: Kromě Kubišty bych zmínila také úspěchy o něco mladšího umění: nových českých rekordů se letos dočkala díla Zdeňka Sýkory (8,1 milionu korun a záhy i 10,8 milionu korun) i Jana Kubíčka (1 milion korun a následně 1,2 milionu korun). Potvrzuje to, že díla české geometrické abstrakce druhé poloviny 20. století jsou na trhu na vzestupu, a to právem.
AP: Na aukčním trhu zajímavě roste také oblast poválečného umění. Daří se například mému oblíbenci Mikuláši Medkovi. V Londýně se na podzim jeho obraz vydražil za 23 milionů, což je rekord za jeho díla ze 60. let, na konci listopadu se pak vydražila dvě jeho díla v galerii Kodl, sice nepřekonala předaukční odhady, ale i tak jsou jejich dosažené ceny přesahující 14 milionů korun v kontextu českého trhu slušné.
J&T Banka provedla v letošním roce velký průzkum mezi sběrateli. Co jste zjistili?
AP: Sběratelé v České republice se moc neliší od sběratelů v zahraničí. Sice jejich rozpočet na nákup umění není tak velký jako u těch, na kterých se dělají velké zahraniční výzkumy, motivace k nákupu umění jsou však velmi podobné. První místa obsazují emocionální a estetická hodnota, až poté nastupuje investorské hledisko a očekávané zhodnocení. V zahraničí i v Česku převládají dlouhodobí sběratelé a u obou skupin čím dále tím více roste zájem o současné umění.
VD: Především jsme vůbec poprvé získali obecný přehled o tom, co se vůbec na českém trhu s uměním děje. Zatímco v zahraničí bývají takové informace už standardním nástrojem, v Česku dosud existovala data jen k aukčnímu trhu. A ta rozhodně nestačí, jak ostatně dokládá jedno z hlavních zjištění studie: Češi nejčastěji nakupují současné umění, a to online nebo přímo z ateliéru umělce či od jeho zastupující galerie.
Kdo je vlastně typický český sběratel?
VD: Častěji se sběratelství umění věnují muži střední a starší generace. Velký podíl respondentů se ke sběratelství dostal teprve v posledních několika letech, zřejmě ve snaze ochránit hodnotu svých peněz během probíhající krize. A také jsme zjistili, že čím déle se Češi sběratelství věnují, tím nejen více utrácejí, ale hlavně jsou více motivováni emocemi než financemi.
AP: Na světový trh se pak dostává stále více mladších sběratelů, dokonce už i z generace Z. Táhnou je mladší autoři (do 45 let) a jejich umění. Napříč generacemi sběratelů pak nejen u nás, ale i po celém světě silně rezonují témata společenského dopadu a environmentální udržitelnosti.
Vloni neskutečné nárůsty přineslo digitální umění. Jak se mu daří nyní?
VD: Takové téma jen tak nezmizí. Umění ostatně vždy odráželo dobu, ve které vznikalo, a ta naše je s „digitálem“ už bytostně spjatá. Velkou pozornost si stále drží NFT, tedy umělecká díla existující pouze v digitální verzi prostřednictvím blockchainu. Entuziasmus kolem nich ale začal klesat, ve třetím čtvrtletí došlo k propadu prodejů oproti lednu dokonce o 97 %. To se dalo předpokládat, s NFT se v minulých měsících opravdu roztrhl pytel, přičemž investiční potenciál měl jen zlomek.
AP: V listopadu se v médiích objevila zpráva, že NFT Bored Ape Justina Biebera, kterou zpěvák koupil v lednu letošního roku za v přepočtu 1,3 milionu dolarů, má momentálně hodnotu přibližně 70 tisíc dolarů. Je třeba si však uvědomit, že Bieber toto NFT v první řadě zbytečně přeplatil už v momentě nákupu, proto je propad tak markantní. Nicméně na trhu s NFT došlo k obrovské korekci. Lze však předpokládat, že na trhu NFT již zůstanou, i když v mnohem menší míře, než někteří ještě loni předpovídali.
A jak se dařilo sběratelství ve světě? Neprojevují se na něm již obavy z krize?
VD: Vůbec ne. Významný pokles letos projevil jen čínský trh, ten je ovšem fatálně ovlivněn místními přísnými lockdownovými opatřeními. Trhu se jinak v globálním měřítku dařilo. Dokládají to nejen samostatné aukční rekordy od Francise Picabii (10 milionů eur) po Reného Magritta (60 milionů liber) či velká aukce sbírky spoluzakladatele Microsoftu Paula Allena. Vysledovat to lze i z pohybu umění po světě – sběratelé a obchodníci letos exportovali a importovali nejvíc umění v historii.
AP: Zmíněná sbírka z pozůstalosti spoluzakladatele Microsoftu Paula Allena na dražbě v listopadu během dvou dnů utržila přes 1,6 miliardy dolarů. Překonána tak poprvé v historii byla magická hranice miliardy dolarů za aukci solitérní sbírky. V rámci tohoto výsledku je však potřeba přihlédnout k tomu, že výtěžek putoval na filantropické účely, což byl jeden z významných důvodů úspěchu celé dražby. Měsíc před touto aukcí zaznamenaly velký úspěch i aukce 1500 děl ze sbírky Ann a Gordona Gettyových, které se vydražily souhrnně za 150 milionů dolarů.
Máte za sebou první celý rok fungování galerie Magnus Art. Jak jste s dosavadním fungováním spokojené?
AP: Galerie Magnus Art letos plnila naplno naši původní představu o místě, kde se bude propojovat um a jmění. Kde budou sběratelé a jejich soukromé sbírky inspirovat další lidi k tomu, aby se obklopovali originálními uměleckými díly, která mají duši. Postupně se galerie dostává na mapu kulturních míst Prahy, kam stojí za to jednou za čas zavítat.
VD: Po covidových peripetiích se výstavní provoz galerie Magnus Art konečně rozběhl tak, jak byl zamýšlen, a mohli jsme na Rustonce inspirovat už dvěma výstavami ze soukromých sbírek významných českých sběratelů – Michala Richtra a Pavla Brože.
A co chystáte na příští rok?
VD: V intenzivní inspiraci nehodláme polevit ani během příštího roku. Naplánovány máme tentokrát tři výstavy, které se na sběratelství a jeho možnosti podívají zase z trochu jiného úhlu.
AP: Neusínáme na vavřínech. Začátkem roku se návštěvníci mohou těšit na představení části sbírky Josefa Maixnera, druhou část pak naleznou v jeho nové kroměřížské galerii a budou mít tak i další důvod vycestovat za uměním i mimo Prahu.