Patří do nejmladší generace umělců, ale o její dílo je čím dál větší zájem mezi sběrateli i firmami. Vedle malby se Renata Machýčková věnuje vytváření abstraktních trojrozměrných objektů pomocí zásahů skalpelem do papíru. Vytváří takzvané vlnoměky, což je její vlastní termín. „Jedná se o mé vlastní názvosloví, které vystihuje snovou vizuální zkušenost a téměř fyzický požitek z doteku krajiny vytvořené z chomáčů jemně vyčesané ovčí vlny,“ vysvětluje umělkyně, která pro J&T Banku připravila aktuální novoročenku.
Pro J&T Banku jste přichystala novoroční PF, které je poměrně netradiční. Přibližte prosím prvotní inspiraci. Co za tím motivem stojí?
Většina mé práce na papíře naznačuje přírodní motivy. V případě této práce je to rytmický, ale zároveň synchronizovaný a klidný pohyb chaluh v rozprouděné vodě. Nicméně i při tvorbě této práce byl pro mě hlavním ukazatelem okamžitý moment a samotný proces vytváření.
Zaujal mě i útok na všechny smysly, které novoročenka skýtá. Čí to byl nápad a jak se s tím dál pracovalo?
K této spolupráci mě oslovila přímo kurátorka Štěpánka Veselská. Společně jsme konzultovaly možnosti, jak nejlépe zachytit 3D rukopis vyřezávaného autorského díla.
PF byla zajímavým „žánrem“, kterému se věnovali i největší umělci 20. století a je z nich dnes vyhledávaný sběratelský artikl. Vy sama jste autorská PFka někdy posílala?
Je to pro mě nová zkušenost.
Ve vaší tvorbě se právě třetímu rozměru dostává výrazného prostoru. Objekty vystupují z papíru či jiného povrchu, vytváříte vlastně takové abstraktní vlny. Sama používáte termín vlnoměky. Co znamená? Proč vlny?
Vlnoměky jsem nazvala svou předchozí samostatnou výstavu v Galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí. Jedná se o mé vlastní názvosloví, které vystihuje snovou vizuální zkušenost a téměř fyzický požitek z doteku krajiny vytvořené z chomáčů jemně vyčesané ovčí vlny. Ve své tvorbě se zabývám porušováním povrchu. Například v diplomové práci jsem poprvé začala používat vosk jako plochu, která mi zakrojením skalpelu nejlépe umožňovala propojit urputnost okamžitého sdělení a zároveň způsobovala téměř až terapeutický zážitek.
S jakými materiály vlastně pracujete?
Vzhledem k tomu, že jsem dlouhý čas tvořila z domova obklopená rodinou, tak jsem se postupně od vosku přesunula k papíru, který teď prakticky v mém portfoliu převažuje. Práci se skalpelem a papírem mám ale potřebu střídat s malbou, která boří veškeré principy soustředěné a klidné tvorby u stolu.
Využíváte i textil. Je o něj nyní větší zájem? Je to skutečně trend posledních let?
Všímám si, že ho jako vyjadřovací prostředek v poslední době využívá daleko více umělců. Ačkoli médium textilu má svoji ověřenou historii v umění, z velké části ji zastupují právě ženy. Já textil běžně využívám k malbě místo plátna. Vyhovuje mi jeho předem definovaná struktura, případně vzor, na jehož jazyk se mohu lehce napojit.
Věnujete se i designu. Chcete se mu věnovat i nadále, nebo spíše budete preferovat volnou autorskou tvorbu?
Vnímám zde podotázku, zda jsem si u vyřezávání objektů vědoma případného překročení hranic mezi uměním a designem. Přiznávám rozdílnost mezi polohou malby a čisté práce s papírem. Považuju to za dualitu, která je mou přirozenou součástí a kterou zpětně nacházím i v samotném přístupu k tvorbě – vyhledávání kontrastů a možnost vyjadřovat se více způsoby. Momentálně však můj zájem opět směřuje k malbě.
Studovala jste v atelierech Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy, to jsou samozřejmě mimořádná jména, ale zároveň je jejich tvorba značně odlišná. Co vám dali?
Souzním s podstatou ateliéru, který nás nijak neomezoval ve výběru média, pracoval individuálně s každým umělcem zvlášť. To vnímám jako velkou výhodu pro umělce, kterému bylo od počátku jasné, kam chce směřovat. V opačném případě byl budoucí umělec odkázán na to, projít si cestu skrz vlastní přirozený vývoj. A tak tomu bylo i v mém případě. V otázce tvorby byl pro mě zásadní poslední rok na AVU, a to díky setkání a možnosti pracovat s fotografem Adamem Holým. Tehdy jsem upustila od malby a začala se zabývat materiály a vytvářením objektů.
Jak se mladé dámě působí v uměleckém provozu? Platí i v českém prostředí, že ženské umění je na vzestupu? A jak je vnímají sběratelé?
Zejména v poslední době, kdy je možnost prezentovat se na sociálních sítích, vnímám kromě vzestupu ženského umění i široké spektrum sběratelů, online galerií nebo rovnou firem, které chtějí spolupracovat i se začínajícími umělci.
Jak vlastně prodáváte svá díla? Napřímo, máte galerijní zastoupení?
Daří se mi prodávat díla právě přes sociální sítě. Ty mi prorazily cestu i ke galeriím, které momentálně moji tvorbu prezentují.
Renata Machýčková Zástupkyně nejmladší umělecké generace pochází z Valašského Meziříčí, absolvovala AVU v ateliéru malby Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy. Výtvarnice senzuálně vnímá vše kolem sebe a přetváří to do křehkých záznamů, ale i do esteticky čistých, technologicky promyšlených děl. |