David Havrlant: Nemovitostní krize se v Číně může přelít do dalších sektorů

5-minutové čtení
J&T specialista
sdílení
J&T Redakce



David Havrlant: Nemovitostní krize se v Číně může přelít do dalších sektorů
#Trendy#Ekonomika

Druhá největší ekonomika světa trpí. Čína se dostala do velkých problémů, které se nejvíce projevují v realitním sektoru, přelít se ale mohou do dalších částí ekonomiky. Co se v Číně momentálně odehrává? A jak to dopadne na světovou ekonomiku? „Z Číny se jednoduše stahuje kapitál. Bankovní sektor je další v pořadí možného dominového efektu, neb byl centrální vládou mohutně motivován k úvěrování dnes krachujících developerů. Případná finanční krize by zasáhla všechny segmenty ekonomiky,“ říká v první části rozsáhlého rozhovoru o čínské ekonomice David Havrlant, ekonom J&T Investiční společnosti.


Čína v současnosti bojuje s celou řadou ekonomických potíží, které hasí velmi agresivně, ale zdá se, že stále s malými dopady. Jak se Čína, tento ekonomický dravec, dostal do takových problémů?

Svízelnost nastalé situace spočívá zejména v tom, že se na příliš mnoha frontách nakupilo příliš mnoho nesnází. Jeden či dva svízelné momenty lze s dostatečným zaměřením sanovat. Pokud se však rozbije více věcí najednou, přičemž mají značně rozdílnou živnou půdu a časový horizont, dostává se situace mimo kontrolu. V ekonomice navíc pracují poměrně silné a vícečetné zpětné vazby, které mohou cestu z úzkých komplikovat. Ekonomika jakožto dynamický systém se následně dostává do nového rovnovážného stavu, kde staré osvědčené nástroje přestávají fungovat. To je aktuální situace Číny a cesta z krize může vyžadovat změny, které jsou v současnosti mimo modus uvažování centrální vlády.


Pojďme ke kořenům problémů…

Je zde příčina ideologická, kdy Čína nabyla přesvědčení, že je třeba vydat se na cestu regionálního a nejlépe globálního hegemona. Vstoupila tak na půdu vyostřené konfrontace s USA, přičemž v mnohých aspektech přecenila sílu své vlastní pozice a podcenila sílu pozice USA.


A další potíže?

Dále tu existují příčiny věcné povahy, které jsou jakýmsi dědictvím minulosti. Jde zejména o nepříznivý demografický vývoj, kdy čínská populace již třetím rokem klesá. Pracovní síla se ovšem trendově zmenšuje již od roku 2016, takže se nyní nachází zhruba na úrovni roku 2008. Ekonomický model postavený ze značné části na levné práci tak přestává fungovat. Samozřejmě modus operandi nezanikne přes noc, leč investoři a trhy bývají značně vpřed hledící, což sytí motivaci pro hledání nových výrobních destinací již dnes.


Velké problémy se projevily zvlášť dramaticky na nemovitostním trhu. Co se tam odehrálo?

Motor stavebního boomu se vyčerpal, ten přitom byl vždy spolehlivě při ruce, kdykoliv ekonomika zaváhala. Při klesající populaci je nesnadné udat stále rostoucí počet bytů, aniž by došlo k tlaku na cenu. Centrální vláda si to uvědomuje a usiluje o proměnu ve vyspělejší ekonomiku, jejíž růst je hnán domácí spotřebou. Tato transformace se však nedaří, protože domácnostem s prasknutím realitní bubliny razantně pokleslo bohatství. Snížená důvěra v budoucí prosperitu pak zbrzdí domácí výdaje. Kruh se uzavírá a je nesnadné z negativní spirály vystoupit.


Proč je nemovitostní sektor pro Čínu tak zásadní?

Čínská ekonomika je samozřejmě exportně zaměřená, nicméně významným přispěvatelem k reálnému výkonu bylo vždy stavebnictví, ať již rezidenční nebo infrastrukturální. Přímý podíl stavebnictví na HDP je kolem 7 procent, nicméně kumulovaný ekonomický vliv přes subdodavatele je výrazně vyšší.


Zmínil jste, že se domácnostem v důsledku propadu cen nemovitostí značně snížila hodnota majetku, což vede k další nedůvěře. V Číně je navíc momentálně deflace. K čemu to dál povede?

Na krizi v nemovitostním sektoru již navazuje krize důvěry, která se promítá mimo jiné do neslavného výkonu akciového trhu. Z Číny se jednoduše stahuje kapitál. Bankovní sektor je další v pořadí možného dominového efektu, neb byl centrální vládou mohutně motivován k úvěrování dnes krachujících developerů. Případná finanční krize by zasáhla všechny segmenty ekonomiky, jako to již u finančních krizí bývá.


A jak si stojí čínský tech sektor, který byl v uplynulé dekádě hlavním vývozním artiklem, ale i jakousi výkladní skříní čínského státního kapitalismu?

Také čelí značným výzvám, neboť se alespoň prozatím neobejde bez západních výrobních technologií. Nizozemský premiant v technologiích pro výrobu čipů například v návaznosti na americké sankce pozastavil vývoz systémů pro výrobu čipových litografických desek do Číny. Výrobci v Říši středu se notně předzásobili, když jejich objednávky u ASML činily 46 % prodejů ve třetím kvartálu 2023. Ano, prezident Si Ťin-pching vidí svou zemi jako technologického hegemona, nicméně bez západních znalostí bude čínský technologický zázrak ztrácet tlak v kotli.


Čína pak funguje také jako výrobna pro řadu firem z dalších zemí. Bude aktuální situace mít vliv i na tuto spolupráci?

Populární iPhony se samozřejmě v Číně přes noc vyrábět nepřestanou, budoucí výroba bude nicméně probíhat jinde. Jde o fenomén decouplingu v Asii, kdy mnohé ekonomiky oslabují své bezpečnostní a obchodní vazby s Čínou a posilují ekonomické vztahy s USA, případně mezi sebou navzájem. Nedávným případem je diplomatická roztržka s Jižní Koreou, v jejímž důsledku například technologický gigant Samsung stáhl z Číny téměř veškerou výrobu. A opět, dlouhodobou ranou bude zejména odchod lidí s inovativním myšlením.


Mají nějaký vliv sankce, které na Čínu uplatňuje Západ, zejména USA?

Sankce samozřejmě vytouženou čínskou transformaci v technologického lídra zbrzdí a dost možná znemožní. Čína se sice ještě předzásobila výrobními technologiemi západní provenience, nicméně rozevírání propasti bude znatelné. Svět se polarizuje a fragmentuje, přičemž i technologické světy ideologických bloků demokracie a autokracie budou do jisté míry oddělené. Čínská obchodní aktivita se sbližuje s Ruskem, Íránem, zeměmi Zálivu a dalšími spíše autoritářskými režimy. Technologickými lídry v designu a výrobě mikročipů přitom stále zůstávají USA, Japonsko a Nizozemí.


Jaká je tedy budoucnost čínského tech sektoru?

Prozatím mu nezbývá než jít svou cestou a vyvíjet vlastní výrobní mechanismy. Zda se produkci podaří udržet na hraně technologického vývoje, se uvidí. Může platit důležitá poučka od Spinozy: To, že jsme něčeho dosáhli, rozhodně neznamená, že to nemůžeme ztratit. USA zároveň zjišťují, že mít pokročilý a strategický průmysl pod vlastní střechou se celkem hodí, a to jak z hlediska strategické bezpečnosti, tak z hlediska ekonomického výkonu a struktury.


V druhé části rozhovoru se dočtete více o čínských elektromobilech a o tom, jak oslabené pozice využívají další státy k posílení vlastních rolí v globální ekonomice.


Upozornění

Uvedené informace představují názor J&T Banka, a.s., který vychází z aktuálně dostupných informací v čase jeho zhotovení k výše uvedenému dni. Uvedené informace nepředstavují nabídku, investiční poradenství, investiční doporučení k nákupu či prodeji jakýchkoliv investičních nástrojů ani analýzu investičních příležitostí. Uvedené prognózy nejsou spolehlivým ukazatelem budoucí výkonnosti. J&T Banka, a.s., nenese žádnou odpovědnost, která by mohla vzniknout v důsledku použití informací uvedených v tomto materiálu. O případné vhodnosti investičních nástrojů se poraďte se svým bankéřem, investičním zprostředkovatelem nebo jeho vázaným zástupcem.