Ve druhé části rozsáhlého rozhovoru o ekonomické situaci v Číně se David Havrlant, ekonom z J&T Investiční společnosti, vyjadřuje k obchodní válce mezi Čínou a USA, deglobalizaci, ale také k tomu, jak si aktuálně stojí čínské automobilky se svými elektromobily.
Rok 2023 byl z hlediska globálního obchodu zajímavý mimo jiné tím, že Čína ztratila postavení hlavního exportéra do USA. Nahradilo ji Mexiko. Jak je to možné, že k takové změně došlo?
Celou věc významně urychlil covid-19, kdy uzávěra Číny nechala plně vystoupit křehkost dodavatelských řetězců, čímž exponovala zranitelnost výroby na Západě, zejména v Americe. Spustila tak vlnu nedůvěry v doposud spolehlivé obchodní partnerství v podmínkách ideologické a politické války. Tlak na geografickou diverzifikaci výroby na sebe nenechal dlouho čekat, včetně požadavku Američanů na stažení strategicky významného průmyslu. Bezpečnostní hledisko dostalo přednost před efektivitou výrobních nákladů. V USA nyní například budou nahrazovat jeřábní systémy čínské provenience těmi americkými, právě kvůli snížení bezpečnostního rizika v přístavech.
Jak na to reagují další státy? Vidí v oslabení Číny příležitost?
Všimly si toho například ostatní asijské ekonomiky, které se snaží emancipovat od churavějící Číny a naskočit na projíždějící express geografické a ideologické diverzifikace výrobních řetězců.
Konkrétně?
Budoucí výroba s velkou přidanou hodnotou se bude odehrávat ve státech jako Indie, Filipíny nebo Indonésie. Tok přímých zahraničních investic do Indie je v letech po pandemii rekordní, tok do Číny naopak skomírá. Je sice částečně vyvážen penězi Blízkého východu, s těmi však netečou technologie, inovace a znalosti. Utahování ideologických šroubů v Číně navíc vede jak k odtoku inovativního kapitálu, tak emigraci kreativních lidí.
Bavíme se hlavně o technologickém sektoru?
Toto ekonomické přešlapování Číny bude mít důsledky hned pro několik odvětví, a to v globálním měřítku. Zpomalení stavebnictví bude mít dopad na poptávku po kovech, energiích a cementu. Krize rozvah domácností pak na poptávku po automobilech a jiných předmětech dlouhodobé spotřeby. Rozvrácené rozvahy firem pak budou tlumit dovoz výrobních strojů a jiných kapitálových statků. Dopad bude citelný pro vývozce průmyslového a luxusního zboží v Evropě, těžaře kovů v Austrálii nebo pro producenty ropy a ropných derivátů na Blízkém východě.
Můžeme očekávat novou vlnu protekcionismu?
V současnosti se ve světě rozehrává pohyb sil, které nemá Čína ani kterýkoliv jiný z hráčů zcela pod kontrolou. Hnací mechanismy dekády trvající progresivní globalizace se vyčerpaly a pro čínskou ekonomiku příznivý status quo ukončila pandemie. Ostatní zúčastnění přitom zjišťují, že mají co získat: USA chce zpět strategicky významný průmysl a nechce být ekonomicky závislá na ideovém rivalovi.
A jak reaguje samotná Čína?
V Číně jsou si těchto změn zřejmě již vědomi, i když to nějakou dobu vypadalo, že bude centrální vedení ochotno vichr změn ignorovat. Čína každopádně již pod tlakem je, a ten se může ještě významně stupňovat. Vláda začala poměrně nedávno reagovat, avšak v nových globálních podmínkách, na které není zvyklá. Novost situace, mimo jiné absence motoru globalizace či pokles pracovní síly a populace, totiž mění účinnost osvědčených opatření. Zaváhání je přitom trestáno výrazněji než v uplynulých dekádách.
Může být součástí strategie také vytváření geopolitického napětí, zejména na Tchaj-wan, který je jednak významným producentem čipů a zároveň jde o tradiční prostor sváru mezi USA a Čínou?
Obrácení pozornosti od neřešených či obtížně řešitelných domácích problémů směrem ven bývá lákavé. Ilegální invaze Ruska na Ukrajinu nicméně ukázala, že válka je podnik s velmi nejistým průběhem, natož výsledkem, náklady a trváním. Navíc rozdíl ve vojenské technologii je značný, přičemž nyní bude díky sankcím a rostoucí rivalitě obou velmocí v modu druhé studené války spíše narůstat v neprospěch Číny.
Zpět ještě k ekonomice. Významným segmentem se stává elektromobilita, v níž Čína hraje čím dál významnější úlohu. Je skutečně takovou hrozbou pro evropský automotive průmysl?
Čína se chytila příležitosti. Pokud se v Evropě střelíte do obou kolen a podřežete si při tom pod sebou větev, není divu, že se někdo jiný chopí příležitosti. Enviromentální zátěž výroby elektromobilů je obecně vyšší než u klasických automobilů. V Číně je přitom ještě násobně vyšší než v Evropě. O zdanění této zátěže pro životní prostředí se blahosklonně jedná, leč automobilový trh je porcován již nyní. V podcastu Wall Street Journalu se nedávno objevilo téma, zda elektromobilita dosáhla své saturace v situaci, kdy se mnoho zákazníků ke změně technologie pohonné jednotky svého vozu nechystá. Nejlepší výsledky obvykle přináší skutečné soutěžení alternativ. Pokud takovou soutěž a priori znemožníte, například velmi ambiciózním regulačním rámcem jako v EU, nelze očekávat dobré výsledky ani pro domácí firmy ani pro domácnosti.
Přečtěte si také první část rozhovoru.