Žebříček J&T Banka Art Index je na scéně již deset let. V průběhu dekády prošel dvěma razantními změnami a i díky nim tak dál dokáže přicházet s novými talenty, zejména z konce osmdesátých a začátku devadesátých let, o jejichž díla mají zájem významní sběratelé. Jak se žebříček proměňuje a jak jej číst, abychom si z něj vzali podstatné informace? Odpovídají autoři původního konceptu i zástupkyně Art Servisu J&T Banky.
Jak se vyznat na rozmanité umělecké scéně, na níž působí kolem dvou tisíc aktivních tvůrců? Jeden z možných pohledů nabízí J&T Banka Art Index, který měl premiéru před deseti lety a od té doby každoročně představuje stovku umělců, kteří jsou nejaktivnější v takzvaném uměleckém provozu. Tedy mají nejvíc výstav, účastní se uměleckých veletrhů, vydávají katalogy…
„Na základě svých specifických kritérií, kdy hodnotí institucionální ‚viditelnost‘ umělkyň a umělců v daném období, poskytuje zájemci o žijící umělce ‚ne-definitivní‘ seznam, komu věnovat pozornost. A v tomto smyslu svoji funkci nadále splňuje,“ vysvětluje cíle Art Indexu jedna z autorek původního konceptu a galeristka Lucie Drdová. Zároveň ona i další tvůrci konceptu neustále připomínají, že v žádném případě nejde o poměřování kvalit jednotlivých umělců ani potenciálu budoucího zhodnocení jejich děl.
Sbohem, Jiří Kovando
Původní žebříček vyšel v roce 2014 a nabídl stovku jmen umělců narozených ve druhé polovině 20. století. Na prvním místě tehdy byl Jiří Kovanda, jedna z nejvýraznějších figur českého umění a také pedagog, který se podílel na formování celé řady dnes významných umělkyň a umělců. První místo si Kovanda vysloužil tím, že v předchozí dekádě měl nejvíc výstav, vydaných katalogů a sborníků a také měl zastoupení významnými galeriemi. To byla klíčová kritéria pro výpočet bodů a následného umístění v žebříčku. Jiří Kovanda měl takový bodový náskok, že na první příčce neochvějně zůstal prvních pět vydání žebříčku.
Pak se ale autoři J&T Banka Art Indexu rozhodli pro první radikální změnu. Posunuli nejzazší datum narození umělců, které žebříček sleduje až na rok 1960. Jiří Kovanda tak ze žebříčku vypadl a jeho místo převzala Eva Koťátková, jeho žákyně a největší tuzemská hvězda, o jejíž dílo je velký zájem také v zahraničí. Koťátková si i díky významným výstavám na prestižních zahraničních přehlídkách a v galeriích drží první příčku nadále.
Blíž realitě
S druhou velkou změnou přišli autoři žebříčku právě po deseti letech fungování. Rozhodli se více zohlednit realitu současného uměleckého provozu, který se neustále proměňuje.
„Jde zejména o to, co všechno se mělo škrtnout z toho jedenáctého roku, který z indexu vypadává. Původně jsme tam některé věci jako katalogy ponechávali napořád. Takže body za katalogy se neškrtaly. Nyní se však škrtá všechno a ta počítaná plovoucí dekáda je vždy nanovo. Změnili jsme také váhu zastoupení zejména zahraničními galeriemi. To však bylo matoucí a mnohdy těžko dohledatelné. Lepší je započíst prostě body za uskutečněnou výstavu, to je nejprůkaznější,“ říká Jan Skřivánek. Ten stál na počátku Art Indexu v pozici šéfredaktora portálu Artplus, který se zabývá trhem s uměním. V současnosti pak působí jako šéfkurátor Musea Kampa.
Podle kurátora a spolutvůrce žebříčku Ondřeje Horáka Art Index svou funkci dál plní velmi dobře. „Index jsme nastavili tak, aby se v něm trendy prosazovaly až s odstupem. Aby zachycoval dlouhodobou kvalitu, a nikoliv krátkodobé výkyvy. Myslím, že jména autorů v první desítce dobře ukazují, kudy se současné umění ubírá. Například to, že tam není desetkrát malba, ale naopak že je to velice různorodé a že se prosazují umělci a umělkyně s nejrůznějšími způsoby umělecké práce a uvažování. A to je myslím dobrá zpráva o našem výtvarném umění.“
Nástup mladých
A rozmanitost scény potvrzuje i aktuální top 10 J&T Banka Art Indexu. Ani jeden z tvůrců v první pětce se nevěnuje klasické malbě. Eva Koťátková mísí formy od soch přes loutky i kresby a využívá je v komplexních konceptuálních instalacích, jednu z nich právě představuje také v Českém pavilonu na Benátském bienále.
Druhá Kateřina Šedá také tvoří obří koncepty, často zahrnující celé vesnice či části měst. Třetí je Krištof Kintera proslulý svými nevšedními sochami. Na čtvrté příčce se letos umístil Zbyněk Baladrán, opět pracující s konceptem. A pátá Anna Hulačová je sochařka.
Právě nástup Anny Hulačové přitom patří k největším příběhům, které Art Index v poslední dekádě zachytil. Jde přitom o jednu z nejúspěšnějších českých umělkyň, jejíž tvorba fascinuje návštěvníky nejprestižnějších uměleckých přehlídek.
„Žebříček je tak jasným důkazem toho, že české umění rozhodně nezabředá do jedněch zrezivělých kolejí. Spíš než o trendech samotných, myslím, vypovídá o tom, čemu odborná veřejnost a muzejní a galerijní provoz věnuje pozornost, a tak se během posledních deseti let mezi média zastoupená v žebříčku dostal třeba i street art,“ myslí si Valérie Dvořáková z Art Servisu J&T Banky.
Podle ní je zvlášť pozoruhodné, když se do první stovky dostanou velmi mladí umělci. „Mladším ročníkům proto obvykle pár let trvá, než ‚nasbírají body‘. To ale nijak neubírá na jejich talentu a potenciálu. Naopak, všichni dobře víme, že kdesi pod první stovkou je ještě velká zásoba naprosto zásadních jmen. Ostatně ještě pár let zpátky v žebříčku nebyla třeba ani Klára Hosnedlová, umělkyně, kterou lze bez nadsázky označit za superstar českého výtvarného umění. Očekávám proto, že se brzy v žebříčku objeví jména jako Karíma Al-Mukhtarová, Eliška Konečná, Tereza Příhoda Štětinová, Natalie Perkof, Matyáš Maláč nebo Tadeáš Kotrba,“ dodává Dvořáková.