Již téměř třicet let dokumentuje dění Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Vytváří autorské portréty největších hvězd, které na festival přijedou. Tono Stano na letošním karlovarském festivalu poprvé představil kompletní sbírku karlovarských portrétů a výstava Stars se stala stálou expozicí v nově otevřeném paláci Sparkasse poblíž karlovarského vřídla. „Bylo to svým způsobem dobrodružství. U takto dlouhého projektu nikdy nevíte, jak spolu budou jednotlivé fotografie ladit,“ říká Tono Stano.
V karlovarském paláci Sparkasse máte velkou výstavu Stars. Jak vlastně začala vaše spolupráce s festivalem?
Zhruba rok před začátkem prvního festivalu pod taktovkou nového týmu mě oslovil Jiří Bartoška a přemýšleli jsme nad nějakou spoluprací. Cílem bylo získat velkou festivalovou licenci pro Karlovy Vary a přemýšleli jsme nad nějakou kampaní. Mě pak napadlo, že podobný dokumentární pohled na festival neexistuje, tak jsme začali fotit jednotlivé hvězdy. Už to jsou skoro tři dekády, protože tu můžete vidět portrét právě Jiřího Bartošky, který je z roku 1997 a patří mezi první.
Jaké další fotografie zde návštěvníci mohou vidět?
Jsou to portréty herců, režisérů a obecně filmových osobností, které patřily k nejvýznamnějším návštěvníkům festivalu. Záleželo ale také na tom, jestli jsem měl vizi, jak je zpracovat. Nešlo jen o to, vyfotit je, abychom je měli, šlo o autorský vklad, přesah, vystihnout něco, co je charakterizuje. Ambicí bylo vytvořit portréty, které mají šanci přetrvat.
Na které fotografování si vzpomenete i po letech?
V podstatě všechna focení byla svým způsobem velmi příjemným zážitkem. Zjistil jsem, že čím jsou ty osobnosti významnější, tím víc ti lidé chtějí skutečně něco dát. Samozřejmě, že kolem sebe mají ochranku, ale něco zásadního vyzařují a chtějí to sdílet. Na tom jsou ty fotografie postavené.
Na výstavě Stars je řada fotografií, které byly publikovány a staly se proslulými, ale některé jsou tu také zveřejněny vůbec poprvé. O které jde?
Až takový přehled nemám, protože některé fotografie visely ve festivalovém hotelu. Ale důležité je, že v této komplexnosti a pohromadě jsou fotografie vystaveny opravdu poprvé. Pro mě bylo zajímavé sledovat, jak fotografie hrají dohromady, protože u takto koncipovaného projektu nikdy nevíte, jaký impakt to vytvoří. Ať už jednotlivé fotografie mezi sebou, jednotlivé motivy na nich, ale také to vše v kontextu výstavního prostoru. Bylo to svým způsobem dobrodružství.
Proč vlastně trvalo tak dlouho, než jste tu sbírku dali dohromady?
Byl jsem rád, že kolem toho nebyl žádný humbuk, protože podobný projekt nemůžete zveřejnit po roce či dvou. To opravdu chce až těch pomalu třicet let.
Máte některý portrét nejoblíbenější?
To já z principu nedělám. Do každé fotografie, kterou v daný okamžik dělám, se snažím dát co možná nejvíc, co mi dovoluje situace. Věřím, že do těch věcí dávám dost, že mají nějakou životaschopnost. Ale pokaždé hlavně koukám kupředu, abych mohl dělat dál.
Jaké fotografické plány jste měl pro letošní festival?
Pokaždé se podívám na lidi, kteří přijedou, a když mě nějak osloví, když najdu to, co bych dokázal s nimi vytvořit, tak mám zájem je portrétovat. Vždy záleží na tom, jací jsou.
A jaký je váš vztah ke karlovarskému festivalu? Přece jen s ním spolupracujete už dlouho.
Když jsem studoval na FAMU, v Karlových Varech se konal studentský festival. To bylo úžasné, protože ačkoli to bylo v době socialismu, mohli jste tu potkat studenty z celého světa. Mně se na tom líbilo i to, že se festival odehrával v Karlových Varech, kde není žádná filmová škola, takže tu byli všichni hosty. I proto když se přemýšlelo, kde by měl být v Česku velký festival, já byl vždy pro Vary, protože právě sem lidé jezdí hlavně kvůli tomu festivalu a dají tomu maximum.
Vy nejste jen autorem portrétů velkých karlovarských hvězd, ale také stojíte za podobou hlavní ceny festivalu. Jaký je s tím spojený příběh?
Dříve se předávala taková těžká křišťálová oplatka, která byla uložena ve filmové krabici. A já jednou říkám Jiřímu Bartoškovi: Vždyť to těm lidem neustále vypadává. Nebylo by od věci zamyslet se nad nějakou změnou, aby se tomuto zabránilo. Nevytvoříme nějakou jinou cenu? Jemu se to líbilo, ale tehdy jsem si ještě nemyslel, že bych tu novou cenu navrhoval já. Letos se poprvé předává cena v menší velikosti, ale podle mě to je ta správná velikost, jak jsme ji původně zamýšleli.