Program Magnus Art Residency, který do karlovarského paláce Sparkasse zve vždy na měsíc dvojici umělkyň a umělců, pokračoval před vánočními svátky. Setkaly se tu Natalie Perkof a Michaela Vrbková. „Věnovala jsem se tu tématu svlékání masek, které jsme společensky navlékli a které nám brání v prožívání,“ říká úspěšná umělkyně Natalie Perkof.
Strávila jste několik týdnů v Karlových Varech na rezidenčním pobytu v nově zrekonstruovaném paláci Sparkasse. Čím vás Vary oslovily?
Palác Sparkasse je nádherná budova uprostřed Karlových Varů se dvěma galeriemi a prostorem pro koncerty. Měly jsme s Michaelou (Vrbkovou – pozn. red.) štěstí, že jsme se ocitly ve Varech právě v období hudebního festivalu Variace a mohly jsme zažít úžasný koncert se skladbami Mozarta a Myslivečka v budově Sparkasse.
Co vás tam nejvíce zaujalo a inspirovalo pro vlastní tvorbu?
V Karlových Varech jsem byla naprosto fascinována historií porcelánu a sklářství. Takže to byl nějaký dojem v pozadí, který jsem se rozhodla nenápadně do obrazů vnést symbolicky bílou barevností, stejně jako si vždycky představíme bílý porcelán. A druhý zásadnějším bodem, který mě inspiroval, bylo právě setkání s Michaelou. Přemýšlení nad tím, co která tvoříme a jaká témata aktuálně hýbou našim životem.
Ve své tvorbě využíváte celé řady materiálů, technik i přístupů. Čemu jste se věnovala právě ve Varech?
Pro rezidenci jsem se rozhodla vytvořit menší obrazové formáty s použitím reliéfních sochařských objektů. Jemné textilní materiály, tělové úplety a karbon. Materiály a formáty jsem volila vzhledem k tématu, které se dotýká intimního svlékání do vlastní autenticity.
Vaše obrazy jsou velmi často figurální. Jaké zajímavé typy lidí nebo činností jste ve Varech viděla?
Pro mě bylo nejdůležitější úžasné setkání s Michaelou, na které jsem se opravdu těšila.
A jaká byla spolupráce s Michaelou Vrbkovou?
To bylo naprosto výjimečné. Intimní setkání dvou duší, které jsou na podobné cestě a mohou spolu sdílet lidské zážitky i profesní zkušenosti. Zároveň jsem se nechala inspirovat Michaelinou prací a zkusila ve svých obrazech doplnit téma o vlastní zkušenosti.
Podařilo se vám vytvořit i nějaké společné dílo? Když jsem se díval na díla, která obě tvoříte, tak mi v něčem to spojení přišlo velmi lákavé.
Myslím, že se nám podařilo skrze díla vytvořit společný dialog, komunikaci. Díla na sebe reagují a vytváří náš společný pohled, řekla bych, na velmi aktuální téma projevování vlastní autenticity, svlékání masek, vrstev, které jsme na sebe společensky navlékli a které nám brání v prožívání.
Jak důležité jsou tyto rezidenční programy pro umělce?
Z mého pohledu je to určitě vykročení z nějakého běžného prostoru a možnost se podívat s odstupem na vlastní práci. Možnost profesní komunikace, propojení se a sdílení s dalšími umělci, kurátory a vědci.
Natalie Perkof Vizuální umělkyně a designérka s africkými kořeny. Vystudovala malbu u Daniela Balabána na Fakultě umění v Ostravě a následně u Petra Kvíčaly a Petra Veselého na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. V její tvorbě se spojuje vnímání každodenních situací se zájmem o nové materiály včetně karbonu či a-crystalu. |