Galerie Display v Karlových Varech nabídne již třetí výstavu vycházející z projektu Magnus Art Residency. Jak na ni samotnou a její tvorbu zapůsobila krása Karlových Varů, popisuje malířka Petra Švecová: „Jsem člověk, který velice dlouho pozoruje, získává podněty z okolí a až pak začne pracovat.“
Rezidence je za vámi. Čím pro vás byla přínosná?
Rezidence jsou zajímavé v tom, že vás vytrhnou z běžného prostředí, přinášejí nové impulsy. Tato karlovarská Magnus Art pak byla podnětná také v tom, že pracujete s dalším umělcem.
To zmiňovala také Radka Bodzewicz. Myslel jsem, že se umělci potkávají poměrně běžně.
To je pravda, ale tady skutečně sdílíte pracovní prostor, takže ta spolupráce je opravdu intenzivní. Tím spíš, že máte vytvořit i společné dílo, což znamená nejprve hledat společné téma – každá se k tématu různě vztahujete, reagujete na práci toho druhého… Je tady velký důraz na spolupráci, což považuju za velký přínos. Protože v běžném životě pracujete na svých věcech a sice mluvíte s dalšími umělci, díváte se, co kdo dělá… tvořit dohromady je ale opravdu jiné.
Jak na vás Kalovy Vary působily?
Karlovy Vary znám, dříve jsem sem jezdila na festival, takže jsem je měla s festivalovou atmosférou dost spojeny. Když jsem do Varů přijela poprvé mimo festival, bylo to do jisté míry zklamání, město bylo zcela jiné, najednou mi chyběla ta kulturní atmosféra a život. Ale když někde máte pracovat v rámci rezidence, zase to město vnímáte jinak. S někým mluvíte o práci, při tom chodíte na procházky, my jsme procházely i okolí Varů. Musím říct, že to hodně změnilo můj náhled na Vary.
Pozitivně?
Ano, vybudovala jsem si k nim silnější citový vztah. Nevidíte jen to pozlátko. A taky jsme ochutnaly všechny prameny.
I ten legendární „třináctý“?
Ano, ten jsme uznaly za vhodné vyzkoušet po vypití vřídelní kávy. (směje se) Ale jinak se z pití pramenů stal opravdu takový každodenní rituál, ustálily jsme se na třech pramenech, které jsme na závěr procházky ochutnávaly pravidelně.
Ostatně pramen se stal také tématem vašeho společného díla.
Zprvu jsme diskutovaly více témat, ale po pár dnech se to ustálilo právě na tom pramenu, což je pro Vary zcela zásadní téma. Nejde ale jen o pramen jakožto tekoucí vodu, ten termín s sebou nese spoustu dalších významů, což pro nás bylo hodně podstatné. Radka hodně pracuje s tématy a motivy týkajícími se mytologie, archetypů, v mé tvorbě se zase opakuje téma krajiny, zahrady. Právě přírodní motiv pramene, který ale v sobě má řadu metaforických významů, se pro nás stal skvělým spojujícím motivem. Pramen teče odněkud někam, přináší a odnáší věci, voda teče a plyne jako náš společný čas. Začaly jsme proto vytvářet dlouhé společné plátno.
V galerii ale představíte i samostatná díla vytvořená během rezidence. Na co se můžeme těšit?
Dohodly jsme se na začátku, že i s ohledem na instalaci společného díla budeme pracovat na malých formátech. Původně jsem nezamýšlela, že bych téma pramene řešila i v těchto svých obrazech, ale nakonec to na nás – asi na obě dvě – zapůsobilo. Téma pramene se tak projevuje i v Radčiných dílech a abstraktnější formou jsem se k němu vztáhla i já. Jsou tam motivy přírody, motivy růstu, ale i péče o vodu. Tohle téma v mých myšlenkách dlouhodobě rezonuje, protože se v posledních letech věnuji motivu zahrad a péče o určité vymezené území, takže motiv vody je víc a víc důležitý, a tady se do jisté míry zhmotnilo.
Nevěděl jsem, ale právě Radka Bodzewicz mě upozornila na to, že jste spolu studovaly.
Ano, my jsme se potkaly v ateliéru Vladimíra Kokolii, kam jsme obě přišly nejprve na stáž – Radka z ateliéru Sochy a já z Intermédií. Musím přiznat, že pro mě byl ateliér Vladimíra Kokolii velmi určující. Inspirativní. A bylo tehdy a také nyní na rezidenci v Karlových Varech velmi inspirující sledovat Radku při práci.
V čem konkrétně?
Radka je nesmírně pracovitá, v tom nejlepším slova smyslu. Takže vedle sebe vidíte někoho, kdo soustředěně pracuje vlastně od počátku. Já jsem člověk, který vše dlouho pozoruje, získává podněty z okolí. Dlouho přemýšlím, snažím se věci nacítit a až s odstupem začínám pracovat. Věci mi berou hodně času, je pro mě občas těžké pracovat v nějakém vymezeném termínu. Takže je dobré být nablízko někomu, kdo to má jinak než vy, vede vás to zase k jinému přítupu k práci.