Rok 2024 pomalu končí, a tak je čas na rekapitulace. Co se odehrálo ve světě umění, aukčního trhu a v galerii Magnus Art? Na to odpovídá členka Art Servisu J&T Banky Valérie Horváth.
Máme za sebou většinu klíčových akcí letošního roku. Jaký to byl rok na českém aukčním trhu z vašeho pohledu?
Souhrnná čísla za letošní aukční rok ještě nejsou k dispozici, zatím se ale zdá, že bude pokračovat spíše lehké zpomalení, které už zahájily výsledky z roku 2023. A to i přesto, že v prvním pololetí došlo k pokoření historického rekordu na českých aukcích, který letošní obrat podstatně navyšuje. Navzdory tomuto prodeji zaznamenalo první pololetí v meziročním srovnání lehký pokles celkového obratu.
Byli jsme svědky řady autorských rekordů. Které považujete za nejdůležitější?
Zcela určitě ten vůbec nejvyšší – v jarní sezóně se podařilo pokořit historický aukční rekord, který dosud držel Staropražský motiv Bohumila Kubišty. Ten, byť jen o „drobné“, převýšila cena za malbu Početí/Danae Františka Kupky. A to i navzdory tomu, že si v tomto případě aukční síň významně snížila aukční poplatky na deset procent, přičemž obvyklá výše se u nás pohybuje kolem 20 procent. Nový majitel tedy nakonec zaplatil i s poplatky 126,5 milionu korun, tedy o necelé tři miliony více než Kubištův dosavadní rekord.
A další zajímavé prodeje?
Kromě Kupky zamíchal top 10 českých aukcí ještě Josef Šíma a jeho malba Země (Terre), který se s konečnou cenou lehce pod 60,5 miliony korun na konci letošní aukční sezóny stal desátým nejdražším dílem prodaným na českých aukcích. Šíma je naprosto zásadní jméno nejen českých dějin umění, ale i těch francouzských. Není proto divu, že poptávka po něm roste a že se v posledních letech částky za jeho tvorbu konečně dostaly k těm rekordním, kam kvalitou své práce jednoznačně patří. Pozornost v médiích vyvolávaly i aukční úspěchy maleb Josefa Bolfa, které se loni hned třikrát přehouply přes milionovou hranici. Současné umění se u nás na aukčním trhu objevuje jen v omezené míře. Pro mě osobně je na těchto případech zajímavé především to, jak otevírají diskuzi o tom, jaký podíl (ne)mají na sekundárních prodejích svých děl samotní umělci, kteří je mnohdy původně prodali za zlomek ceny.
Ještě se vraťme k celkovým údajům. Jak se celý trh vlastně vyvíjí?
Poslední roky se křivka objemu českých aukcí, a ostatně nejen českých, nezvykle pohupovala. Mohly za to především covidové roky, které přinesly nejdříve nečekaný propad a následně naopak výraznou akceleraci. Vloni jsme poprvé pocítili drobnou korekci trhu. Nutno ovšem věci nahlížet v kontextu – v roce 2023 se nezdařil monumentální prodej malby Oskara Kokoschky, která, pokud by se vydražila, by celoroční obrat pravděpodobně narovnala. Uvidíme, jaká přesná čísla přinesou celkové výsledky za rok 2024, předpokládám ale, že nás žádné zásadní překvapení nečeká.
Jednou z událostí roku se stala aukce, v níž Vladimír Železný prodával část své sbírky. Je takováto událost ojedinělá, nebo se to v Česku již děje? A co takový výprodej vlastně znamená?
Je to ojedinělá událost a svědčí o tom i enormní zájem, který dražba vyvolala. Pokud se do aukcí dostávají části existujících sbírek, jedná se spíš o pozůstalost než „tříbení sbírky“. Sběratelství je rozmanitá disciplína a někteří sběratelé čas od času dospívají do bodu, kdy se raději s některými díly rozloučí, obvykle proto, aby mohli do své sbírky přivítat zase jiná díla. Aukce skončila mimořádně úspěšně, stoprocentní prodejností. Vladimír Železný navíc patří mezi ty nejvýznamnější české sběratele a i načasování vzhledem k výstavě děl Železného sbírky v Museu Kampa jistě nebylo náhodné.
Které události v českém umění vás ještě zaujaly v roce 2024?
Pominu-li události českých aukcí, letošek byl pro české prostředí spojen především s návratem české reprezentace na Benátské bienále. Velmi důstojně se ho zhostila Eva Koťátková se svým projektem o žirafě Lence, který zaujal i prestižní zahraniční média. Celá řada skvělých výstavních projektů proběhla loni i v Praze. Kdybych měla jmenovat jeden, který ve mně ještě dlouho rezonoval, tak to byla první velká retrospektiva fotografky Libuše Jarcovjákové, která ve Veletržním paláci běží až do konce března 2025. Jarcovjáková je nositelkou fascinujícího příběhu o dlouho přehlíženém talentu. Život na obou stranách železné opony vnímaný čočkou jejího fotoaparátu zaujal už zahraniční publikum, teď má možnost ho pořádně poznat i český divák. Navíc na výstavě, která je naprosto fenomenálně koncipovaná i nainstalovaná.
A co se podařilo v aktivitách Magnus Art a obecně J&T Art Servisu?
Galerie Magnus Art letos hostila tři výstavy, největší pozornost si ovšem bez váhání získala soukromá sbírky Leona Tsoukernika, kterou jsme představili v rámci výstavy s názvem Hráč. Díla Vasilije Kandinského, Henriho Matisse, Augusta Renoira nebo Damiena Hirsta přilákala rekordní množství návštěvníků už v prvních dnech, termíny desítek komentovaných prohlídek se naplnily v řádu hodin a pozitivní zpětná vazba zahltila všechny naše komunikační kanály. Jsme nadšeni, že jsme mohli českému publiku představit opravdu prvotřídní umělecká díla, která mnohdy nemají šanci vidět ani ve velkých státních institucích, a že jsme mohli zase trochu poodhalit zákulisí českého sběratelského prostředí.