První žirafa pojmenovaná Lenka v pražské zoo moc dlouho nepobyla. Po pouhých dvou letech v zajetí zemřela podle zpráv z dobového tisku na následky zápalu plic. Příběh Lenky teď do centra pozornosti vrací česká výtvarnice Eva Koťátková na 60. ročníku bienále výtvarného umění v Benátkách. V provizorně opraveném Československém pavilonu tu představuje svůj nejnovější projekt s názvem Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramu lehčí.
Lenka byla odchycena profesionálními lovci v Keni, odkud ji čekala dlouhá devítiměsíční cesta do pražské zoo. Návštěvnici se z ní mohli radovat ale pouhé dva roky. Přitom dostat ji Troji stálo hodně úsilí. „I když se jednalo o žirafí mládě, stihl jeho krk dorůst dostatečné výšky, aby potrápil partu železničářů. Vlak, který mládě převážel z karanténního pobytu v Hamburku, se musel vyhýbat všem tunelům, a v Praze se dokonce musely svěsit tramvajové troleje,“ popisuje cestu Valérie Horváth z J&T Banka Art Servisu.
Ostatky mladé žirafy věnovala pražská zoologická zahrada Národnímu muzeu, kde ho pracovníci ho vypreparovali, nepotřebné vnitřnosti rozpustili a vypustili do pražské kanalizace a vycpané tělo na dlouhé roky vystavili mezi ty nejatraktivnější exponáty.
V hlavním sále Národního muzea strávilo tělo žirafy Lenky téměř třicet let. Na přelomu tisíciletí pak bylo nahrazeno mnohem vyšším žirafím samcem a putovalo do muzejního depozitáře v Horních Počernicích, kde čeká na pokračování příběhu jako nehybný výstavní objekt či vzorek živočišného materiálu, který může posloužit dalšímu vědeckému zkoumání.
Náhoda k umění patří
Výtvarnice Eva Koťátková se o osudu žirafy dozvěděla poměrně překvapivým způsobem. „Měla jsem výstavu Moje tělo není ostrov v Národní galerii v Praze, jejíž součástí byla taková velká interaktivní textilní nástěnka, na které bylo návštěvnictvo vyzváno, aby zanechalo svoje příběhy, které nějakým způsobem reagovaly na otázky a témata, které ta výstava otevírala. Bylo jich tam nakonec docela hodně, každý příběh jsem četla, některé i několikrát. A byl tam i jeden, který jsem opravdu četla mockrát. Byla to jedna stránka psaná rukou a byl na ní příběh o žirafě Lence,“ vzpomíná umělkyně.
Eva Koťátková se spojila s kurátorkou Hanou Janečkovou a ve svém projektu se tvůrkyně soustředily na metaforické přeměny těla – z divokého zvířete, které bylo chyceno v Keni v době, kdy byla součástí britského impéria, přes Lenku v zoologické zahradě až po muzeologický objekt a předmět vědy.
„To se odráží i v samotné benátské instalaci. Pomocí 3D skenů skutečného těla žirafy vytvořila Lenky Koťátková jeho sochařskou reinterpretaci, která provází jednotlivými životními i posmrtnými etapami žirafy Lenky a pomyslně ji resuscituje a pohřbívá zároveň,“ popisuje koncept Valérie Horváth.
Současně tvůrkyně do realizace přizvaly umělecké duo Himali Singh Soin a David Soin Tappeser, kteří vytvořili velice působivou zvukovou kompozici pro instalaci na benátském bienále. Projekt zároveň vznikal ve spolupráci s různými skupinami dětí, pedagogů i seniorů, kteří si ještě první československou žirafu pamatovali.
Lenčin příběh tak v Benátkách znovu ožívá. Bezbřehou dětskou představivostí maluje obrázek vystrašeného žirafího mláděte nečekaně odtrženého od své rodiny. Na nejedné tváři rozehrává potutelné úsměvy zprávou o nutnosti uzavřít horní polovinu Václavského náměstí po tom, co pracovníci Národního muzea vypustili nepotřebné ostatky zemřelé žirafy do kanalizace a ulicemi se začal šířit podivný zápach.
„Především však podněcuje návštěvníky Československého pavilonu v Benátkách k zamyšlení nad vztahem člověka ke zvířatům, přírodě a vlastně všemu a všem, kdo s námi sdílí a spoluvytváří jednu planetu,“ dodává Valérie Horváth.