Tři desítky unikátních děl. Malby a sochy zachycující to nejlepší z 20. i 21. století. Opravdová crème de la crème z jedné z nejlepších soukromých sbírek u nás. To až do poloviny prosince nabízí galerie Magnus Art sídlící v budově J&T Banky na pražské Invalidovně.
Výstava nazvaná Hráč nabízí průřez rozsáhlou sbírkou podnikatele, pokerového hráče i vášnivého sběratele Leona Tsoukernika, v níž je celá řada sběratelských pokladů. Kurátorkou výstavy je Valérie Horváth s Art Servisu J&T Banky, která pro J&T Banka noviny nabízí trojici tipů z výstavy.
Damien Hirst: Furfuryl Mercaptan
Série takzvaných Spot paintings britského umělce Damiena Hirsta patří mezi vizuálně nejrozpoznatelnější díla současného umění. Různé barvy, velikosti i formáty děl spojuje koncept hravých pestrobarevných puntíků. Série vzniká prakticky celou Hirstovu kariéru. První puntík umělec namaloval v roce 1986, vznik formátu jako konceptu se ale datuje do roku 1988, kdy v rámci kultovní londýnské výstavy Freeze své puntíky namaloval přímo na zeď výstavního prostoru.
S uspokojivou estetickou jednoduchostí samotných maleb kontrastuje nepřehlednost a tajemno kolem počtu, ale i způsobu vzniku Hirstových Spot paintings. Desítky let nikdo přesně nevěděl, kolik maleb z této letité série vlastně vzniklo ani čí rukou byly které z nich namalovány. Na dotazy kolem počtu děl Hirst odpověděl v roce 2011 souborným katalogem téměř 1400 jednotlivých puntíkatých děl. Netají se ovšem tím, že ve svém studiu zaměstnává desítky umělců, jejichž práci koordinuje a nechává jimi některá svá díla fyzicky vytvořit. Navazuje tak na odkaz ikonického Andyho Warhola a jeho uměleckou „továrnu“. Ohledně autorství má ale umělec jasno. Byť má podstatná část jeho tvorby podobu fyzického díla – obrazu nebo sochy – Hirst se stále považuje za konceptuálního umělce a za jádro své tvorby pokládá původní myšlenku.
Vasilij Kandinskij: Milieu jaune
Vasilij Kandinskij, malíř ruského původu, který podstatnou část svého tvůrčího života strávil ve Francii, patří mezi zakladatele abstraktního umění. Dílo Milieu jaune vzniklo na počátku jeho plodného pařížského období, které následovalo po šestiměsíční přestávce v roce 1934 způsobené jeho přesídlením. Kandinskij ve svém novém studiu v Neuilly-sur-Seine vytvořil soubor prací, které explodovaly vizí a barvami a představily nový slovník forem založený na nekonečné složitosti přírodního světa.
Milieu jaune, v překladu Střední žlutá, předkládá divákovi nebeskou vizi, která je současně univerzální i hluboce osobní. Pozadí vyzařuje kosmickou sílu nějaké všemocné entity vyrobené ze zářícího žlutého světla hvězd, obklopené proudícími víry levandulové a růžové. Do spodního středu se jako znamení tyčí nad kupolí zimní zahrady purpurový srpek měsíce. Středové diagonální linie evokují po sobě jdoucí akordy v symfonii, zatímco střídající se barevné roviny v blízkém pětiúhelníku kouzlí cinkavou melodii, ukotvenou stálým bicím nástrojem krátkých staccatových linek do horního středu.
Toyen: Vlasy rána
Toyen je naprosto fascinující postavou nejen českých dějin umění. Její jméno, nebo spíše pseudonym, patří mezi těch pár českých jmen, která dodnes silně rezonují i v zahraničí. Se svým uměleckým i životním souputníkem Jindřichem Štýrským stáli za vznikem artificialismu – směru, kterým se poměrně radikálně vymezili vůči kubismu. Zatímco kubismus nahlížel ze všech možných úhlů na realitu, artificialisté do středu své pozornosti umístili imaginaci. V maximální možné míře tak využívali představivost a svůj nově vzniklý směr kladli vedle básnického poetismu. Po artificialismu se oba umělci stali významnými postavami dobové surrealistické scény ve Francii.
Obraz Vlasy rána nicméně pochází z pozdějšího, poválečného období, kdy se v tvorbě Toyen ještě prohlubuje význam imaginace. Dílo jako by zaznamenávalo nějaký sen, vizi nebo snad vidinu.