Tento týden jsem si díky dosažení nových historických maxim indexů Dow Jones na S&P 500 a Nasdaq uvědomil, jak dlouho jsem již na kapitálových trzích a pořád mě baví, že se každý den může stát něco nového.
Být na trhu, když se index Dow Jones propadne pod 10 000 bodů po dot.com bublině, zažít jeho pád z téměř 14 000 bodů opět pod 10 000 v roce 2009 a následně návrat na 10 000 a překročení hranice 20 000 bodů a růst až téměř k 30 000, následný pád k 20 000 v roce 2020. To je ať chcete, nebo ne pořádná jízda.
Přemýšlím na těmi roky strávenými na dealingu mezi obchodníky s akciemi, dluhopisy a měnovými páry a vzpomínám na diskuse s portfolio manažery a analytiky, kteří pokaždé rádi komentovali, když se trh nacházel v „býčím“ trendu.
Mé začátky se vrací zpět k roku 1997, kdy jsem poprvé otevřel dveře do světa burz a stal jsem se zaměstnancem pražské pobočky ING Barings, která měla hlavní sídlo na London Wall 60 pár desítek metrů od London Stock Exchange. Já tenkrát seděl v Karlíně stejně jako dnes, jen o kousek blíž centru.
Když na trhu panuje býčí nálada, znamená to, že se mezi účastníky objeví zdánlivě protichůdná tvrzení, co byste měli dělat. A v tu chvíli mluvíme o „nepsaných“ pravidlech:
„Nikdy neprodávej při novém maximu“ nebo hezky rýmující se v angličtině „Insted of yealling, you shoud be selling“, tedy „Místo křiku bys měl prodávat“.Po přečtení obou tvrzení se samozřejmě objeví otázka, co to tedy znamená? Ztraceno v překladu tyto velmi odlišné pocity poukazují na to, že profesionální úspěšní obchodníci, na rozdíl od populární představy, jsou ve své podstatě velmi opatrní a disciplinovaní lidé respektující tržní momentum (první pravidlo) a zároveň vědí, že je potřeba brát zisky, když cítí, že nastala ta chvíle, když ostatní „blázní“ (druhé pravidlo).
Pokud neprodávám na novém maximu, tak logikou celého konání je, že se někdo vědomě rozhodl, že přes dosažení dosud nevídané ceny chce nakoupit tuto akcii nebo jiný instrument. Na trhu tedy „někdo“ pravděpodobně ví o akcii více než já, který ji v té době vlastní. Proto dává smysl, abych já jako méně znalý všech informací vydržel a neprodával, nebo se dokonce nepokoušel o otevření krátké pozice, tedy spekulace na pokles dané akcie.
Na druhou stranu je velmi důležité připomenout, že na kapitálových trzích neexistují záruky, ale jako pravidlo se mi to za více než čtvrtstoletí na kapitálových trzích osvědčilo a považuji za rozumné se jím řídit.
U druhého pravidla „Místo křiku prodávej“ je dobré říct, že právě proto jsou kapitálové trhy tak zajímavé, protože statisticky víme, že i ti nejlepší obchodníci mají míru úspěšnosti 55–60 %. Tržní bohové totiž neumožňují lepší výsledky. Takže když máte ten neskutečný pocit, že držíte nejvyšší kartu a „křičíte“ a skáčete radostí, tak se může stát, že vaši kartu někdo přebije, a proto je lepší prodat dříve, než se přepočítáte.
Pokud na trhu panuje býčí trend, objeví se zvýšená aktivita na trhu IPO. Je to logická reakce na zvýšený zájem investorů a současně kalkulace, že vysoké ceny ostatních akcií by mohly přilákat investory do nových emisí. Aktuální porovnání roků 2021 (311 IPO) a roku 2023 (54 IPO) zatím nepoukazuje na to, že bychom se měli obávat.
V některých případech si musíte vybrat mezi tím, abyste zněli chytře, a tím, abyste vydělali peníze. Není důležité, jak vypadáte, ale jak se chováte. Nikdy není toto rozhodnutí důležitější než v době býčího trhu. V letošním roce, když je index S&P 500 o 11 % výše, než byl jeho závěr na konci roku 2023, a zejména když je o 48 % výše, než bylo jeho minimum v roce 2022, je nadmíru jednoduché vytvořit zdánlivě negativní argument pro akciové trhy. Tvrzení, že odhady analytiků jsou příliš vysoké. Riziko recese zůstává zvýšené a Fed ponechá úrokové sazby vysoko a tvrdohlavost inflace neberou konce a jsou na denním pořádku. Tyto výroky však byly pravdivé i na úrovni minim 2022, a přesto jsou akcie na historických maximech.
Na Wall Street se říká „Banka se neptá, kolik jste věděli o svých nejlepších obchodech, když si vybíráte svůj bonusový šek“. Též se často používá tvrzení, že „Ceny vždy předbíhají fundament“. Ano, pokud se podíváte na cenu podkladového aktiva, jak se obchoduje dnes, je zcela závislá na tom, jaká jsou očekávání trhu na stav světa za dva až tři kvartály. Někdy je optimismus do nebe volající, jindy pesimismus téměř mluví o konci světa. Během býčích trhů se samozřejmě více potkáváme s první variantou. O to více, když jsme právě vystoupali tam, kam nikdo před námi.
Poslední často používané tvrzení je, že si „Kupujete zítřek za dnešní ceny“, a já k tomu dodávám bondovské „Zítřek nikdy neumírá“. Slunné zítřky jsou opět zářivější, když jsou americké trhy na pevných základech a globální ekonomiky fungují. V takovém prostředí se korporátní zisky zlepšují a ceny akcí je následují.
Za těch pět pětiletek na trhu tedy mohu říct, že Wall Street má tři důležitá období, o kterých se mluví, a na nich se vysvětluje, proč mají akcie několikaleté růsty. Tou první jsou 80. léta, kdy S&P přinášel průměrně výnos 18 % p. a., a jeden pokles v roce 1981, kdy se do výsledků nejvíce propsaly nižší úrokové sazby, silnější firemní zisky, a to mělo přímo úměrný dopad na cenu akcií.
Následovala 90. léta, tak populární v našich končinách, ale Wall Street generovala průměrný roční výnos 19 % s výjimkou roku 1990. Zde se do ceny akcií propsala silná americká a globální ekonomika a nástup technologií na konci desetiletí. Přeskočíme dekádu 2000, kdy byla dot.com bublina a finanční krize, a vrátíme se k dekádě 2010, kdy byl průměrný roční výnos 14 % a byla to dekáda s jedním poklesem v roce 2018. Stejně jako u předchozích býčích trhů zde nebyla recese, ale růst pomalejší a úrokové sazby zůstaly nízké.
Co závěrem? Aktuální situace určitě neznamená, že nás nečekají poklesy na trzích. Cesta nebyla nikdy rovná, ale klikatá, nebyla ani hladká, nýbrž hrbolatá, ale z pohledu popsaného může nastat kombinace osmdesátek a dekády od roku 2010, kde se očekávání nižších úroků v budoucnu kombinuje se stále trvající schopností amerických korporací generovat zisky.