V polovině února vyhlásili ragbisté výsledky anket, ve kterých se hledali nejen nejlepší hráč a hráčka roku v ragby, ale také vítězové dalších doprovodných žebříčků. A jména vítězů dvou nejprestižnějších ocenění českého ragby za rok 2023 nebyla překvapením. Potřetí v řadě se nejlepší ragbistkou roku stala teprve dvacetiletá Julie Doležilová, která převzala rovněž plaketu jako jednička žebříčku hráček do 20 let. Dan Hošek, kapitán patnáctkového národního týmu a rovněž Pragy Praha, v anketě zabodoval rovněž potřetí.
Letošní udílení cen českého ragby proběhlo v historických prostorách Tyršova domu na pražské Malé Straně. Ve 20 kategoriích byli oceněni nejen ti nejlepší sportovci za rok 2023, ale rovněž trenéři, rozhodčí a pořadatelé akcí. Dvojice osobností byla zároveň uvedena do síně slávy České rugbyové unie.
Do síně slávy byli uvedeni předválečný reprezentant v ragby, pozdější trenér a metodik, autor mnoha publikací o ragby, ale také člen basketbalového olympijského týmu v Mnichově 1936 Zdeněk Sláma (in memoriam) a také bývalý reprezentant a hráč Zlína a Dukly, VTJ a Tesly Přelouč, pozdější kouč přeloučských týmů Václav Čermák.
Hlavně motivace do budoucna, říkají vítězové
Pro Dana Hoška je opětovné ocenění velkou motivací do budoucna. „Opravdu jsem tomu dal vše a každým dalším rokem mi někdo mladší, silnější či rychlejší dýchá na záda a může tuto cenu vyhrát. Proto se soustředím na přítomnost a dobře odvedený výkon krok za krokem,“ říká. České ragby má podle něj spoustu kvalitních hráčů a hráček. Proto nehodlá usnout na vavřínech a bude dřít o něco více než druzí.
Také Julie Doležilová nepřikládá trojnásobné vítězství slabé konkurenci. „Rozhodně bych neřekla, že je tady málo dobrých ragbistů a ragbistek. Dobře na to poukazují výsledky našich reprezentací v ženských i mužských kategoriích. Já to beru jako důkaz toho, že to, co dělám, dělám dobře,“ popisuje. Vítězství je pro ni ujištěním, že veškerá vynaložená práce dává smysl. „Zároveň je to ale i určitá povinnost. Napíší se o vás různé články, lidé o vás začínají vědět a vy se na to nemůžete vykašlat, chcete vyhrát znovu a znovu všem ukázat, že jste dobří,“ dodává.
6 otázek pro královnu a krále ragby
Co vás k tomuto sportu přivedlo?
Julie: Na ragby mě poprvé přivedli rodiče jako malou, když mi byly téměř tři roky. Chtěli, abych dělala nějaký sport, a protože v Říčanech je ragby nejznámější, vyzkoušela jsem si ho poprvé při dětském dni v červnu 2006.
Dan: Celé to začalo s mým příchodem na střední školu, kde jsem poznal nového spolužáka, který mi řekl, ať se jednu sobotu přijdu podívat na zápas. Zároveň jsem v tu dobu hledal nový sport, pro který bych se nadchnul. Po účasti na jednom zápasu to netrvalo dlouho a hned další týden jsem byl na tréninku.
V čem tkví podle vás krása tohoto sportu?
Julie: Jednoznačně ve férovosti a komplexnosti. Na ragby se mi líbí respekt hráčů k soupeři i rozhodčím. Že si třeba po turnaji zajdeme všechny na pivo bez ohledu na to, do jakého týmu patříme. Ragby také vyniká svojí všestranností, musíte být rychlí, silní, umět házet, kopat a být týmoví hráči.
Dan: V jedné věci, která se stále opakuje a spousta lidí tomu možná nevěří, že ragby může hrát opravdu každý. Každý nový hráč si v té skvělé hře může najít to, v čem je lepší než ten druhý. Důležitou součástí nejen ragby, ale každého kolektivního sportu jsou spoluhráči kolem vás. Já potkal nejen na hřišti, ale v celé té obrovské komunitě českého ragby skvělé lidi a kamarády, kteří mi zůstanou do konce života.
Ragby u nás zatím není profesionalizováno. Jak skloubíte práci se sportem?
Julie: Aktuálně studuji Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor kondiční trenér. Díky tomu, že jsem se dostala do programu UNIS Victoria VSC a dostávám nějaké stipendium, je skloubení školy a sportu jednodušší. Stále mám i podporu od rodičů.
Dan: Opravdu je to občas složité skloubit tréninky a zápasy s prací a především s rodinou. Mám ale v obou případech velkou podporu, a i přes některé překážky stále dokážu hrát sport, který mě po všech směrech nesmírně naplňuje.
Věříte, že se čeští ragbisté podívají nejpozději na olympiádu 2028?
Julie: Věřím, že je pro české ragby olympiáda nejpozději roku 2028 reálná. Je ale za tím ještě obrovský kus práce a je třeba nepřestávat věřit a stále na sobě a celém týmu pracovat.
Dan: V tomto ohledu musíme být naprostí realisté. Konkurence je velmi vysoká, obzvlášť v Evropě, a dostat se přes kvalifikaci je nesmírné náročné. Já ale vždycky věřím, i přestože se to z počátku může zdát jako naprostá fantazie. Důležité je, aby věřili nejen hráči, ale všichni, kdo se na takovém cíli podílejí.
Co by podle vás přispělo k větší popularizaci tohoto sportu a tím i zájmu sponzorů?
Julie: Nevím, jestli tato otázka je vhodná pro mě jako hráčku. Myslím si, že ještě nenastala situace většího zájmu sponzorů. Ragby je celosvětový fenomén a po každém velkém turnaji přijde spoustu nových fanoušků a hráčů či hráček. Bohužel v tomto má Česká republika rezervy a na ragby u nás to nemá takový dopad jako jinde ve světě.
Dan: Každé čtyři roky pomáhá celosvětově ragby to, že se koná mistrovství světa, které vždy přiláká velké množství diváků a budoucích hráčů, kteří začnou s ragby naostro. Obrovsky pomáhá, že se takovéto turnaje vysílají v televizi s řadou dalších soutěží, včetně té české. Samozřejmě svůj vliv na celkový obrázek mají úspěchy jednotlivých klubů, ale především reprezentací, jak mužských, tak i ženských, kterým se za poslední roky velmi daří.
Jak vlastně reagují lidé, když řeknete, že hrajete ragby?
Julie: To je docela složitá otázka, hodně záleží na tom, v jakém prostředí to říkám. Teď na fakultě všechny ragby zajímá a podporují mě. Dříve jsem se setkávala s negativnějšími názory. Třeba těláky na základní škole byly v tomhle hrozné, při jakémkoliv kontaktu jsem slýchala narážky typu „tady nejseš na ragby“.
Dan: Ve většině případů reagují vždy pozitivně, i když málo kdy vědí, o co přesně se jedná. To se ale změnilo v minulých letech právě díky medializaci celého sportu.