Další dvojici, která měla možnost strávit měsíc v Karlových Varech v rámci projektu Magnus Art Residency, tvořili Jakub Tytykalo a Néphéli Barbas. „Oba pracujeme s odlišnými vizuálními formami, takže i začátek naší práce měl u každého z nás jiný základ. Je ale patrné, že naše práce jsou jako dvě geologické vrstvy tvořící ve výsledku jeden celek,“ říká o společném působení Jakub Tytykalo.
Díla, která oba umělci vytvořili v rámci rezidenčního pobytu podporovaného J&T Bankou, můžete nyní vidět v karlovarské galerii Display.
Máte za sebou rezidenci v Karlových Varech. Jaké to bylo?
Pro mě velmi zajímavá zkušenost a možnost seznámit se s městem, které jsem neznal, i s jeho geniem loci a atmosférou. Myslím, že jsem takovou zkušenost potřeboval, už jsem devět let víceméně ustájen na jednom místě a přenos působiště byl více než žádoucí.
A jak se vám spolupracovalo s Néphéli? Jak jste se vzájemně ovlivnili?
Oba pracujeme s odlišnými vizuálními formami, takže i začátek naší práce měl u každého z nás jiný základ. Je ale patrné, že naše práce jsou jako dvě geologické vrstvy tvořící ve výsledku jeden celek. Jedna skrytá, vnitřní, hluboko pod zemí a druhá svrchní, tvořící strukturu povrchu, vycházející z architektonického vizuálního jazyka.
Jak se Karlovy Vary odrazily na vašich dílech, která jste zde vytvořil?
Karlovy Vary jsou krásné město, historické lázeňské jádro je specificky kryto hřebeny kopců s mnoha výhledy a stezkami, které vstupují do skalnatých svahů. Mě především ovlivnila představa zdroje horka v podzemí, která nabíjí a předává karlovarským pramenům svoji energii. Dochází tak přirozenou cestou ke spojení dvou živlů, což se dá chápat v mnoha smyslech i symbolicky. Bez nadsázky lze říct, že série obrazů, které jsem při svém rezidenčním pobytu vytvořil, v mé tvorbě nemá obdoby, většinou se po sobě následující obrazy od sebe liší jak barevností, tak rozměrem.
Viděl jsem na vašem instagramu několik fotek a videí z Varů, například páru nad řekou či mraky. Jaké další motivy vás zde zaujaly?
Tak jako Néphéli i mě velmi zajímá štuková výzdoba budov z přelomu století, ale také sochy Augusta Kisse, které objednal baron August von Lützow a jež se nacházejí na různých místech starší části města. Zejména socha kočky, která hledí přísně z okultně vyhlížejícího vrcholu věže, zdobeného dvanácti sloupy, kterým jako by velela šelma ze svého třináctého nejvyššího sloupu uprostřed. Dynamika rozvoje bouřkového mraku mě fascinuje dlouhodobě, bylo to také i téma mé, dnes již zmizelé, diplomové práce.
A zaujalo mě také, že ve své tvorbě využíváte iPad a Apple Pencil. Jak se tyto technologie ve vaší tvorbě prosazují?
Tyto nástroje jsou dobré, když potřebuji například nahodit barevnou kombinaci a vyzkoušet ji na obraze, zrychlí to mnohdy zdlouhavý proces míchání barev a zkoušek, protože akrylové barvy po zaschnutí mění sytost a tón. Jako asi mnoho malířů potřebuji barevné kombinace doladit tak, aby zcela odpovídaly mé představě. Víceméně používám iPad nejjednodušším způsobem, tj. základní štětce v ProCreate. Jako pomůcka ve chvíli, kdy potřebuji do obrazu vstoupit, ale nejsem si jist, jak to provést, je ale tento nástroj velmi užitečný. Jinak jsem použil digitální skicu pro návrh muralu na Vltavské, který nedávno zbourali, i při vstupech do digitálních koláží ve skleněných výplních na tramvajových zastávkách tamtéž.
Podařilo se vám vytvořit také nějaké společné dílo s Néphéli, které ukážete v galerii Display?
Jak jsem již řekl, spíše než prolnutí našich projevů v jednom díle se tyto promítají v jakémsi symbolickém půdoryse, kdy krystalizovaly ve vlastních rovinách.
Jak významné jsou pro umělecké zrání podobné rezidenční programy?
Protože to byla má první taková zkušenost, nevím, jak relevantní je můj názor, ale pro mě byla velmi zásadní, což se propsalo do obrazů zde vytvořených, a doufám, že přínos čerstvé energie přetrvá v mé tvorbě i nadále. Další přidanou hodnotou je změna prostředí, která je přínosem sama o sobě. Určitě budu teď usilovat o účast na další rezidenci, třeba někde v zahraničí.