Rok 2025 přinesl ve světě umění spoustu okamžiků hodných pozornosti. Česká umělkyně Klára Hosnedlová se setkala s ohromným úspěchem své samostatné výstavy v Berlíně, na pražské Letné otevřela nová soukromá galerie Clauda, Frida Kahlo se stala nejdražší umělkyní na světovém trhu a pražská Akademie výtvarných umění si zvolila nového rektora. Z laviny zajímavých zpráv, informací, prodejů a výstav vybírám čtyři, které si za uplynulý rok určitě budu pamatovat já.
Aukce roku: Gustav Klimt
Na českém i světovém aukčním trhu i během letošního roku padaly rekordy, na ten nejspektakulárnější jsme si ale počkali až téměř na konec sezóny. Listopadová aukce Sotheby’s v New Yorku totiž nabídla díla ze sbírky nedávno zesnulého Leonarda Laudera.
Lauder patřil mezi nejvytříbenější sběratele a jedno z jeho děl, portrét Elisabeth Lederer od Gustava Klimta z let 1914–1916, se dle očekávání stal opravdovou senzací. S konečnou cenou přes 236 milionů dolarů (neboli 364 milionů dolarů i s aukční přirážkou) se stal historicky druhým nejdražším dílem draženým v aukci vůbec.
Uhrančivé dílo přitom málem zničili nacisti během druhé světové války. Po válce se ho ale podařilo získat bratrovi zobrazené dámy Erichu Ledererovi, v jehož vlastnictví byl až do jeho smrti v roce 1983. O dva roky později ho už do své sbírky zakoupil právě Leonard Lauder.
Téma roku: DPH na umění
Dost možná jste se o tom během uplynulého roku ani nedoslechli, vězte ale, že v kuloárech se již měsíce horlivě diskutuje o DPH. Prodej výtvarného umění je totiž v České republice zatížen základní sazbou DPH ve výši 21 %, čímž se český trh s uměním dostává do významné nevýhody oproti drtivé většině evropského trhu. Unijní průměr sazby DPH na umění se totiž pohybuje kolem 7 %. A to je problém.
Každé procento, které musí budoucí majitel zaplatit, zvyšuje bariéru toho, aby se umění dostávalo do českých domácností a stávalo se běžnou součástí našich životů. Podobně jsou na tom i žalostně podfinancované sbírkotvorné instituce, které si nemohou ve svých sbírkách dovolit mapovat vývoj současného umění tak, jak by se od nich mělo očekávat.
A vliv má sazba pochopitelně i v mezinárodním měřítku, kde je české umění obklopeno „konkurencí“, která ke svým cenám přidává 7 % (Německo a Polsko), 5,5 % (Francie), 4 % (Španělsko), nebo dokonce 0 % (Norsko a Dánsko). To pochopitelně komplikuje možnost českých umělců prosazovat se v zahraničí, stávat se součástí zahraničních sbírek a v konečném důsledku se rozvíjet na mezinárodní úrovni. Na jaře proto díky iniciativě umělců, galeristů a dalších odborníků proběhl v Poslanecké sněmovně kulatý stůl, který svolal poslanec Roman Bělor, a české současné umění se tak postavilo na pomyslnou startovní čáru dlouhého, ale zdravého běhu.
Skandál roku: loupež v Louvru
Krádeže uměleckých děl sice nejsou časté, o to větší pozornost k sobě ale mají tendenci přitáhnout. Obzvlášť stanou-li se v zřejmě nejvěhlasnějším a zcela jistě nejnavštěvovanějším muzeu světa, pařížském Louvru.
Skupina mužů v reflexních vestách přijela 19. října krátce po otevírací době přímo k budově Louvru. Pomocí výsuvného žebříku se dostali k oknu, rozbili ho a vnikli přímo do jedné z výstavních místností. Do bezpečnostních boxů kolem exponátů během chvilky vyřízli otvory a ukradli vzácné šperky v hodnotě celkem 88 milionů eur. Stejnou cestou zase muzeum opustili, přičemž ztratili jednu z ukradených korunek, a odjeli na skútrech.
Celý incident pochopitelně vyvolal ohromnou vlnu kritiky vzhledem k zabezpečení Louvru, které se v následujících týdnech ukázalo být až komicky podceněné. Podobně amatérsky nicméně podle všeho postupovali i samotní lupiči. Průběh vyšetřování postupně ukázal, že se zřejmě nejednalo o profesionály, kteří by kradli na objednávku, jak se nejprve spekulovalo. Na konci listopadu už byly zadrženy čtyři osoby, šperky ale zatím nalezeny nebyly.
Výstava roku: Marina Abramović
Za posledních dvanáct měsíců proběhla celá řada výstav, které stály za doporučení, a to jak u nás, tak v zahraničí: Mlčící Jaro v Národní galerii, Kateřina Vincourová v Rudolfinu, Ladislava Gážiová v Museu Kampa, Marius Kotrba v Domě umění města Brna a mohla bych ještě dlouze jmenovat.
Rozhodla jsem se ale upozornit na jednou mimořádnou výstavu, která běží až do 1. března 2026, a máte ji tak ještě možnost stihnout v novém roce. Jedná se o výstavu Mariny Abramovic, kterou pořádá vídeňská Albertina Modern ve spolupráci s Kunstforem Wien a která představuje první velkou retrospektivu této ikonické srbské umělkyně v zanedbatelné vzdálenosti z Čech. A pokud vás výstava zaujme tak jako mě, doporučuji si pak ještě přečíst jednu z nejčtivějších knih, kterou jsem kdy četla, autobiografii Mariny Abramovic s titulem Walk Through Walls.