Sophia Dvořáková: Naše práce je to především vztah, důvěra a společná cesta

Vaše organizace pomáhá rodinám a dětem v nepříznivé životní situaci a spektrum vašich služeb je poměrně široké. Co vše můžete rodinám nabídnout?

Šance pro Tebe se v průběhu let vyvíjela. Od roku 1998 jsme se začali cíleně zaměřovat na rozvoj sociální práce s dětmi a mládeží, inspirovali jsme se zkušenostmi z Německa. Postupem času jsme si však uvědomili, že nestačí pomáhat pouze dětem a mladým lidem, klíčové je pracovat i s jejich rodinami a prostředím, ve kterém žijí. Dnes proto přistupujeme k pomoci komplexně. Podporu individuálně přizpůsobujeme každé rodině či jednotlivci přímo v jejich přirozeném prostředí. Naši sociální pracovníci dochází za lidmi domů nebo na místa, kde tráví svůj čas, aby jim přinesli pomoc co nejblíže. Cílem je nejen překlenout akutní krize, ale také dlouhodobě zlepšit životní podmínky rodin, posílit jejich schopnosti a pomoci jim najít cestu k lepší budoucnosti.

Rodinám poskytujeme poradenství, učíme praktické dovednosti pro zvládání každodenního života a pomáháme jim získat přístup k dalším zdrojům pomoci. Podporujeme rodiče v budování zdravých vztahů s dětmi a posilujeme jejich sebedůvěru, máme v nabídce Předškolky pro nejmenší děti, nízkoprahové kluby pro děti od 6 do 26 let, pracujeme v terénu v rámci sociálně aktivizačních služeb, provozujeme sociální podnik – šicí dílnu pro upevňování pracovních návyků.

Naše práce ale není jen o službách – je to především vztah, důvěra a společná cesta. Učíme se jeden od druhého, hledáme řešení a někdy také překonáváme obavy. Tato práce mě mnohému naučila, a to samé se snažím předávat svým kolegům. Věříme, že každý člověk je odborníkem na svůj vlastní život. My nabízíme paletu podpůrných a sociálních služeb, které mohou pomoci prolomit bludný kruh a zpřetrhat přenos mezi generacemi. Konečné rozhodnutí je vždy na každém jednotlivci – my ho můžeme provázet, ale první krok musí udělat on sám. Na této cestě ale není sám – může se o nás kdykoli opřít.

Kdo jsou vaši klienti, s čím se potýkají? Protože nepříznivá situace je hodně široký pojem a každý si pod tím může představit něco jiného.

Osobně slovo „klient“ nemám příliš ráda. Lidé a rodiny, se kterými pracujeme, jsou součástí naší společnosti a kdokoli z nás se může ocitnout v situaci, kdy si neví rady a nemá nikoho, kdo by mu pomohl. Naše podpora směřuje k jednotlivcům a rodinám, které žijí v obtížných životních podmínkách.

Ve společnosti jsou tito lidé často vnímáni jako ti, kdo si za svou situaci mohou sami. Není tomu ale vždy tak. Mnozí z nás si ani nedokážou představit, jak těžké je vymanit se ze stereotypů a vzorců chování, které se dědí z generace na generaci. Významnou roli přitom hraje i prostředí, ve kterém tito lidé žijí – často to jsou například ubytovny, kde se setkávají osoby, které by se za „normálních okolností“ pravděpodobně nepotkaly. V takových podmínkách vznikají nové sociální vazby, předávají se hodnoty a způsoby řešení životních situací, což může vést k opakování problémů a vzniku bludného kruhu, ze kterého je obtížné se dostat.

Služby poskytujeme nejen rodinám s dětmi, ale také těm, které očekávají narození dítěte, a jednotlivcům v obtížných situacích. Pro konkrétnější představu pracujeme například s rodinami, které žijí v chudobě, s nízkým příjmem, bez stabilního zaměstnání, které mají problémy v oblasti bydlení, s rodiči, kteří čelí výzvám při zvládání chování dětí, nefunkčním rodinným vztahům nebo stresovým situacím, které negativně ovlivňují dítě, s lidmi kteří kvůli zdravotním potížím nemohou pracovat nebo se starat o domácnost, což ovlivňuje jejich sociální a ekonomickou situaci (včetně osob s duševním onemocněním nebo závislostí nebo s lidmi, kteří prochází rozvodem, ztrátou zaměstnání, nemocí nebo jinou traumatickou událostí, která destabilizuje jejich život a rodinu.

Pozorujete nárůst klientů?

V posledních letech čelíme jako společnost řadě složitých období – pandemii covidu, válce na Ukrajině a přílivu uprchlíků. Tyto a další faktory ovlivnily život nás všech a obzvlášť silně dopadly na skupiny, které se již dříve potýkaly s obtížnými životními podmínkami. Šance pro Tebe působí v několika lokalitách, z nichž každá má svá specifika. V některých místech zaznamenáváme nárůst lidí, kteří potřebují podporu, jinde se situace vyvíjí stabilněji. Celkově lze říci, že kombinace ekonomické nejistoty, rostoucích životních nákladů a dalších vnějších vlivů zvyšuje počet rodin a jednotlivců, kteří se ocitají v náročných situacích a hledají pomoc.

Nejvíce mne děsí chudoba a život v nevyhovujících bytových podmínkách. Kromě toho je alarmující také závislost na sociálních dávkách, omezený přístup ke kvalitní zdravotní péči a další faktory, které zásadně ovlivňují životy lidí, se kterými pracujeme.

Zaměřujete se na pomoc dětem, provozujete tzv. nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM). Jak takové zařízení funguje?

Hovoříme o bezpečném prostoru, kde děti a mladí lidé nachází podporu, inspiraci a řešení svých problémů. Službu poskytujeme ambulantní formou v podobě klubu nebo přímo v terénu, tedy na ulici. NZDM se zaměřuje primárně na děti a mládež ve věku od 6 do 26 let. Pomáhají nám dobrovolníci a stážisté, kteří přináší nové kontakty a obohacují život cílové skupiny.

Kluboví pracovníci kontaktují cílovou skupinu, tj. děti, které jsou prostředím, rodinou nebo vlastním přičiněním značně limitovány ve způsobu trávení volného času a tráví většinu času venku na ulici, selhávají ve škole, experimentují s návykovými látkami nebo se chovají jiným rizikovým způsobem. Nabízí jim alternativy k jejich způsobu života, působí preventivně proti rozvoji sociálně patologických jevů u cílové skupiny. Pracovníci jsou s uživateli v kontaktu i prostřednictvím moderních komunikačních kanálů. Pomáháme s učením, hrajeme hry, poskytujeme poradenství, cílíme na rozvoj čtenářských dovedností a školní úspěšnost. Také se společně staráme o naše terária a pěstujeme květiny i ovoce na záhoncích.

Pracujete s lidmi, kteří sami často vyrůstali v nepodnětném prostředí a mnohdy nevědí, jak svou situaci řešit, protože je to nikdo nenaučil. Jak lze někoho takového motivovat ke změně, která pomáhá?

Začnu příběhem. Většina z nás má přání a sny. Pokud se ale zeptáte lidí, se kterými se setkávám při své práci, často si nedokážou nic přát. Některé děti ani nevědí, co by si mohly přát – nikdo je to nikdy neučil. A tak se to učíme spolu, krůček po krůčku.

To, co se může zdát samozřejmé, je pro mnohé lidi, se kterými pracujeme, úplně nové. Mnohdy vyrůstali v prostředí, kde se problémy neřešily, kde chyběla podpora a kde neexistovaly pozitivní vzory. Proto naše práce nezačíná tím, že bychom říkali, co by měli změnit. Začíná tím, že hledáme to, v čem jsou dobří, co se jim daří. Vytváříme prostor, kde mohou zažít úspěch, i kdyby byl malý. A postupně se dostáváme k těm složitějším věcem. Nejde hned o velké změny, ale o malé posuny. Pokud někdo nikdy nepracoval, nezačne rovnou s plným úvazkem, ale může si třeba vyzkoušet brigádu, popř. tréninkové místo v naší šicí dílně. Pokud dítě nikdy nezažilo pochvalu, hledáme první příležitosti, kde ji může získat.

Jako terénní pracovníci se ve své každodenní praxi setkáváme s různými životními situacemi. Pomáháme lidem hledat řešení, ale zároveň je vedeme k tomu, aby se sami stávali aktivními ve své změně. Naším cílem není vyřešit jejich problémy za ně, ale naučit je, jak si poradit sami. Cesta ke změně není snadná. Ale pokud se lidé cítí viděni, slyšeni a podporováni, mohou najít sílu ji podstoupit. A my jsme tady proto, abychom je na této cestě provázeli – ne udělali změnu za ně.

A co je nejdůležitější pro to, aby vám lidé, kteří mají často negativní zkušenosti se systémem, začali věřit?

Je to proces, nemusí to vždy vyjít hned napoprvé. Když přemýšlím o této otázce, napadá mě, že bych se vlastně měla zeptat těch, se kterými v terénu pracuji. Co bylo tím, co jim pomohlo mi uvěřit, co je přimělo pustit mě do jejich životů? Často říkám, že pro ně udělám nejvíce tehdy, když „neudělám nic“ – ta síla totiž je v nich samých. A já jim věřím. Možná právě to je moment, kdy začnou věřit i oni mně. Ve vztahu k těmto lidem přistupuji s pokorou. Každou situaci se snažím vnímat a chápat, nejsem tu, abych soudila. Důležitá je vzájemná otevřenost a respekt.

Jak vlastně hodnotíte úspěch své práce? Protože to není úplně jednoduché, každý případ je jiný, nelze ho jednoduše změřit.

Přemýšlím nad významem slova úspěch a jak jej měříme. Často hodnotíme splnění vytyčených cílů, potvrzujeme své hypotézy či vyhodnocujeme plnění indikátorů. Máte pravdu, hodnotit úspěch naší práce není jednoduché, protože každý případ je jedinečný a proces, kterým procházíme, je velmi individuální.

Úspěch nevidíme vždy v okamžiku, kdy je problém „vyřešen“. Úspěch v naší práci pro nás spočívá v malých, ale významných změnách. Když například rodina nebo jedinec začne znovu věřit ve svou schopnost změnit svou situaci nebo když se zlepší jejich každodenní životní podmínky, i když to může být jen o malý krok vpřed, pro nás je to známka úspěchu. Úspěch měříme i tím, že lidé, se kterými pracujeme, se stávají samostatnějšími, jejich vztahy se zlepšují a postupně se dostávají do stabilnější situace.

Někdy znamená, že klient zůstane v kontaktu, i když ještě není připraven na změnu. Stejně tak pro nás jako pracovníky je úspěch v tom, že neodejdeme, i když to není snadné. Pokud spolupráce pokračuje, i když není všechno ideální, znamená to, že jsme vybudovali důvěru, která je základem pro jakoukoliv změnu a stojí za to jít dál. Někdy i neúspěch může být úspěchem, protože nám dává příležitost pokračovat ve vztahu, hledat nové cesty a učit se z každé situace.

Jste schopni řešit mnoho problémů, co ale v pomoci rodinám v českém systému nejvíce postrádáte? Co by vám pomohlo?

Jsem přesvědčena, že k této otázce existuje spousta odborných názorů podložených analýzami a debatami specialistů. Jako pracovník v terénu vidím konkrétní situace lidí a rodin. Na druhé straně ale také vnímám, že mám jen malý náhled na celé spektrum problémů, které jsou často vzájemně propojené a složité.

Pokud jde o to, co nejvíce postrádám, zaměřím se na několik klíčových oblastí, které jsou
pro mne zásadní. První je dostupná zdravotní péče, která by měla být zajištěna pro každého bez ohledu na sociální status. Dále je to školství, které by mělo být bez předsudků a schopné efektivně pracovat s odlišnostmi dětí, a to nejen kulturními, ale i těmi sociálními. Zároveň postrádáme skutečně funkční a prostupnou bytovou politiku, která by umožnila rodinám i jednotlivcům, jež se ocitli ve složité situaci, nalézt stabilní zázemí, jež by bylo základem pro další rozvoj jejich života. Bez těchto základních pilířů nemůže být zajištěna dlouhodobá stabilita.

Zaměřila bych se také na stabilní a víceleté financování sociálních služeb, které by nám umožnilo dlouhodobě plánovat a poskytovat pomoc, která skutečně vede k jistotě
a pozitivní změně.

Vnímám také, že je potřeba si přiznat a otevřeně pojmenovat skutečnost, že bariéry existují na obou stranách – jak na straně znevýhodněných osob, tak na straně systémů. Často je potřeba mnohem více empatie a porozumění pro vzájemnou spolupráci, než si mnozí z nás připouštějí. I v tomto ohledu máme co zlepšovat – naší prací totiž není jen řešení problémů, ale také budování mostů mezi lidmi a systémy, které mohou pomoci.

Podle mnoha výzkumů je jedním ze zásadních problémů bytová nouze, nejde jen o úplnou ztrátu bydlení, ale i o bydlení v azylových domech, v přeplněných bytech a zejména na ubytovnách, tedy v prostředí, které je velmi náročné. Podle expertních odhadů se v bytové nouzi nachází 62 tisíc dětí. Máte vy obdobnou zkušenost? Jak moc se bytová nouze týká vašich klientů?

Odpověď na tuto otázku lze najít i v mých předešlých odpovědích. Terénní pracovníci při své každodenní práci řeší oblast bydlení. Ať už jde o riziko vystěhování, ztrátu bydlení, nebo o hledání dostupného a vhodného bydlení. Bytová nouze se týká značné části našich klientů.

Život na ubytovnách je specifický problém. Vznikající ubytovny a obchodování s chudobou jsou vážné problémy, se kterými se denně setkáváme. Tyto ubytovny nejsou často oficiálně schválené, a lidé zde tudíž nemohou čerpat dávky na bydlení. Musí tedy financovat náklady na bydlení z vlastních prostředků, což je v mnoha případech nemožné. Výsledkem je řetězec problémů, který zasahuje celou rodinu – od finančních problémů přes psychické a sociální dopady až po problémy s integrací do společnosti.

V takovém prostředí se těžko hledá stabilita a prostor pro zlepšení životních podmínek. Pro tyto rodiny je každodenní život plný obav a stresu, což v konečném důsledku negativně ovlivňuje všechny oblasti jejich života, včetně vzdělávání dětí, zdravotní péče a pracovních příležitostí. Tato situace přitom často zůstává neviditelná pro širší veřejnost, přestože má dlouhodobý dopad na celou společnost.