Dušan Palcr: Spearhead byla výjimečná příležitost

"Naše zemědělské podnikání se touto akvizicí stává tak zajímavé, že se bavíme o majetkové angažovanosti s fondem J&T Arch Investments", říká ve velkém rozhovoru pro HN Dušan Palcr, který má investice do farmaření v J&T na starosti.

Jak se vyvíjela jednání o koupi Spearhead? Není obvyklé, že se zemědělská firma, navíc tak velká, prodá dvakrát za jeden rok.

Spearhead byla výjimečná příležitost, protože tak velká zemědělská společnost se v Česku prodává jednou za hodně let. Mrzelo nás, že jsme ji nezískali už při prvním prodeji (koupila ji rakouská Accession Capital Partners - pozn. red.). Tehdy to nevyšlo hlavně proto, že jsme chtěli získat jen českou a slovenskou část, ale britští vlastníci byli pod časovým tlakem a museli prodat celou skupinu, tedy i farmy v Polsku, Rumunsku a ve Velké Británii.

Za jak dlouho začalo jednání s rakouským fondem?

Po pár měsících jsme někde zaslechli, že by mohli být ochotni se bavit o prodeji farem v jednotlivých zemích. Spojili jsme se s nimi a začalo několikaměsíční jednání, které skončilo v lednu tím, že jsme získali farmy Spearhead v Česku a na Slovensku. Tím jsme se podle obhospodařované plochy stali dvojkou na českém trhu. Naše zemědělské podnikání se touto akvizicí stává tak zajímavé, že se bavíme o majetkové angažovanosti s fondem J&T ARCH INVESTMENTS. Ten se teď podílí na financování JTZE.

Takže zjednodušeně řečeno byste do zemědělství pustili i klienty J&T?

Ano, rádi bychom, ale je to samozřejmě nějaký proces. Vidíme velký zájem klientů J&T investovat část svých prostředků do zemědělství a do půdy. Takto by měli možnost spoluvlastnit významnou zemědělskou skupinu v zemi.

Zažívá české zemědělství novou éru, kdy do něj vstupují nejbohatší Češi a investiční fondy?

Rozhodně. Někteří investoři prodali své předchozí podnikání a teď hledají, kam zainvestovat, aby se peníze zhodnocovaly i dalším generacím jejich rodiny. A zemědělství je dlouhodobá investice, řekl bych i na desítky let. Zároveň tuzemské zemědělství bylo hlavně v 90. a nultých letech hodně podinvestované. Prostředky na modernizaci do tohoto oboru začaly přitékat až v posledních zhruba patnácti letech. A pořád je zde obrovský rozdíl mezi jednotlivými podniky. Občas můžete v médiích zaslechnout, že zemědělci jsou v zisku. Je to ale trochu vytržené z kontextu, protože tento zisk potřebují pro další investice. Není to tak, že by si vypláceli vysoké dividendy.

Přijde nám právě, že není moc oborů, kde je takový rozdíl v modernizaci. Že jeden podnik má moderní techniku, využívá sběr dat z dronů a družic a podobně a o tři kilometry vedle druhý podnik nepoužívá nic z toho, a přesto oba dokážou fungovat, i když ten druhý asi ne tak efektivně.

Zemědělství prošlo, co se týče technologií, ať už způsobu pěstování a chovu, nebo strojů, obrovskou změnou. Studoval jsem na střední a částečně i vysoké škole zemědělskou mechanizaci a současné hi-tech možnosti jsou úplně někde jinde. A ti noví investoři, kteří předtím vybudovali úspěšné firmy v jiných oborech, jsou zvyklí inovovat a nebojí se nových věcí, naopak je spíš vyžadují. A zároveň na ně mají peníze. Tohle je kombinace, která může hodně proměnit české a slovenské zemědělství.

Rozhodně tím ale nechci říci, že tradiční zemědělské společnosti nejsou ochotny inovovat, to by nebyla pravda. Spousta z nich má skvělé nápady, ví přesně, co chtějí, ale problém řady zemědělských podniků je, že jim prostě chybí peníze na tyto investice. Vesměs všichni museli investovat do nových strojů, přitom jeden traktor stojí jako superluxusní auto, nový kombajn vyjde přes 10 milionů, každý stroj na setí, kultivaci a podobně taky stojí v milionech. Pak už řadě z nich nezbydou prostředky na digitalizaci a nasazení těch nejnovějších technologií a tím zaspí dobu.

A ano, naše výhoda je, že jednak máme chuť inovovat, Spearhead v tomto ohledu je vpředu, a zároveň jsme finančně připraveni vhodné technologie nakoupit a správně nasadit. Zároveň zemědělec musí kombinovat technologii a techniku s lokální znalostí jednotlivců a týmu, který podnik vede. A v tom máme další výhodu. Český Spearhead vede Iain Dykes a Slovensko Jurij Petrovič a jejich týmy splňují, co jsem teď říkal. Kvalita managementu a odborníků hrála jednu z nejdůležitějších rolí při rozhodování, zda Spearhead koupit.

Také je třeba zdůraznit, že není možné investovat bez jistoty obhospodařované plochy na více let, a tedy bez stabilních pachtů.

Kde podle vás mají obecně zemědělské podniky rezervy?

Mohli bychom se hodiny bavit o tom, jak je nastavena dotační politika. Velmi zkráceně řečeno – rozumím tomu, že pokud chceme relativně levné a pro všechny obyvatele dostupné potraviny, tak se zemědělství po celém světě dotuje. A to říkám s vědomím toho, že kdyby se dotace zrušily kompletně všude, tak právě ti vybavení a připravení z toho budou těžit, právě díky důrazu na inovace a prostředky, kterými disponují.

Ale v některých oblastech jsou v agropodnicích velké rezervy, které mohou zlepšit jejich hospodaření a hospodárnost. Energetika je jedna z těch oblastí, pořád je tady spousta zemědělských budov, kde na střechách nejsou solární panely. A největší rezervy jsou v zavádění nových technologií.

Které technologie mají v následujících deseti letech šanci nejvíc změnit zemědělství?

Hlavně ty související s precizním zemědělstvím. A to je postavené na velkém množství dat, které si někdo a něco správně zanalyzuje. Příkladem jsou výnosové mapy. Ty vám umožňují zjistit, jak výnosný je každý jednotlivý hektar půdy, v jakém je stavu, co v tom chybí a podobně. Dalším příkladem jsou variabilní dávkovače hnojiv. Doteď na velkém množství polí jezdí traktor s hnojivem a stříká na pole stejné množství. Ale už se používají technologie, kde je hnojivo dávkováno podle toho, kolik je v tom konkrétním místě potřeba. Další podobný pokrok je postřik na plevel. Moderní postřikovače umožňují snížení spotřeby chemie kvůli variabilní aplikaci. V případě klasického zemědělství to jsou jednotky procent, v případě speciálních plodin, jako je zelenina, to může být i o desítky procent.

Takže zemědělci díky tomu všemu začínají vědět, co přesně do půdy dostat, na dosažení optimálního stavu půdy budou potřebovat výrazně méně hnojiv, postřiků apod. a tím sníží náklady a zároveň zlepší ekologii.

Největší změna je tedy zapojení datové analýzy do zemědělství. V Česku je řada firem, které se tomu věnují. Nezvažujete akvizici i některé z těchto firem?

Koukáme na to. Buď si službu koupíte, nebo se tomu budete věnovat i jako investor. Ale upřímně, to teď není nejdůležitější. Aktuálně konsolidujeme velkou zemědělskou skupinu, a to je teď priorita. Ale určitě se brzy budeme zaměřovat i na tento typ investic.

A nějakou další akvizici zemědělských společností máte rozjetou?

Určitě v akvizicích nekončíme, stále sledujeme možnosti na trhu. Vycházíme z toho, že z jednoho místa se dá obhospodařovat deset tisíc hektarů půdy. Musí nám to dávat logiku i z pohledu regionů. Nákup společnosti Spearhead byl tak velký, že s ním máme stále dost práce. 

Na jaký typ půdy se chcete zaměřovat? A preferujete rostlinnou výrobu, či živočišnou?

Pěstovat a chovat můžeme jen to, po čem je poptávka. Mám na mysli nejčastější plodiny – pšenice, ječmen, řepka, kukuřice. V tom jsme tradiční společnost. Živočišná výroba k tomu patří také. Když se naši ředitelé regionů potkávají, je to mix různých znalostí a pohledů. V tomhle mixu se s Honzou (Jan Šimek, předseda představenstva JTZE, pozn. red.) a ostatními řediteli regionů (Tomáš Marek na Klatovsku a Robert Hoffman v Polabí) bavíme o strategii. Ono se nedá v každém regionu pěstovat to samé, to je jasné. U některých ředitelů cítíte, že jsou více nakloněni živočišné výrobě, jiní zase rostlinné.

Jde dnes vůbec dělat jeden druh zemědělství, tedy jen rostlinnou, nebo živočišnou výrobu?

Hodně zemědělců v posledních letech zrušilo živočišnou výrobu kvůli její nerentabilitě a soustředí se pouze na rostlinnou. My ale takovou cestou nejdeme. Naopak například provozy mléčných chovů rekonstruujeme. Někde to ale není možné z praktických důvodů. Například v horských podmínkách klasická produkce na orné půdě rentabilní není a zbývá jen chov masného skotu.

V zahraničí je ale běžné, že jsou podniky zaměřeny jen na jeden segment. Například existují podniky zaměřené jen na výrobu mléka, které všechna krmiva nakupují od okolních zemědělců. Tam propojení rostlinné a živočišné výroby nenastává v jednom podniku, ale o patro výše té vertikály.

Co je největší výzva z pohledu integrace vašich zemědělských firem? A jaký má být výsledek? Všechno soustředěné do jedné skupiny?

JTZE je sice mateřská firma, ale jednotlivé regiony mají velkou míru samostatnosti a řízení je decentralizované. Všechny podniky, které jsme získali a postupně organizačně konsolidovali, byly poměrně dobře řízené. Měli jsme štěstí. Hodně posuzujeme kvalitu managementu, když uvažujeme o akvizici podniku. Integrace je pak snazší. Ale v zemědělství je těžké mluvit o jednotné strategii. Potřeby každého regionu jsou trochu jiné. Strategii bych shrnul větou, že se chceme zkrátka dobře starat o půdu.

Budete mít společný nákup třeba techniky?

To se samozřejmě nabízí. Synergie při nákupu hnojiv, osiv i technicky určitě nacházíme. Složitější je to u prodejů. Někde máme vlastní sila, jinde ne. Situace v regionech je různá. Kde to půjde, tam budeme spolupracovat a sjednocovat nákup i prodej. Zároveň je třeba říci, že všechny společnosti fungují samostatně. Nejsou na sobě závislé. Samozřejmě, že se překlápíme na jeden účetní systém. To je nutnost. Ale další synergie si vlastně určují sami šéfové jednotlivých podniků. 

Jak vás bere zemědělská komunita za rok a půl, co jste se do toho pustili?

Určitě v první moment panovala určitá nedůvěra. Nejsme ale další miliardáři, co si jdou jen tak koupit půdu. Myslím, že už jsme dokázali, že naše uvažování je velmi dlouhodobé a nezaměřujeme se jen na investice s rychlou návratností. Pro mě osobně je to velkou oklikou návrat k tomu, co jsem na střední a částečně vysoké škole vystudoval. Baví mě to. Myslím, že lidé na trhu už uvěřili naší dlouhodobé strategii, že nejsme spekulanti, kteří nakoupí pole a za pár let se ziskem prodají. Navíc investice do našich podniků chceme zpřístupnit široké veřejnosti, třeba jako nástroj, jak se zabezpečit na stáří. Já osobně bych byl moc rád, aby naše půda byla za deset, patnáct let v lepším stavu, než je teď. To je ultimátní cíl.

Ale i tak asi spekulujete na to, že cena půdy půjde nahoru, že ano? S jakými odhady růstu cen počítáte?

Cena půdy roste pořád. Přeceňuje se směrem vzhůru o dvě až pět procent ročně. Ale byly roky i s desetiprocentním růstem cen. My k tomu přistupujeme konzervativně, neočekáváme růst hodnoty o pět procent každý rok. Navíc na velké ploše hospodaříme na pronajaté půdě, takže růst hodnoty půdy pro nás není úplně zásadní.

Takže je to spíše sázka, že se vám bude dařit zvyšovat výtěžnost půdy?

Určitě, nemůžete sázet na to, že cena půdy poroste donekonečna. I když zatím nic nenasvědčuje obratu. Na Západě je půda stále výrazně dražší než u nás. Takže prostor pro cenový růst tam je velký. Ale určitě jde hlavně o to, zvyšovat efektivitu při jejím obdělávání.

V jakém stavu je česká zemědělská půda? Dříve někteří investoři naznačovali, že to může být velký problém.

Nemyslím si. Ale posuzuji to optikou půdy, do které jsme investovali my. Je v dobrém stavu. Všude jsme to prověřovali, dávali jsme si na to velký pozor. V používání chemie jsme za západní Evropou daleko. V průměru se v Česku aplikuje méně než 1,5 kg účinné látky na hektar. Pro srovnání v Nizozemsku je to téměř 11 kg a v Rakousku 4 kg. Podobné je to v případě průmyslových hnojiv.

Nezkoušíte skleníkové a vertikální farmy?

V Singapuru se s tím setkal kolega, tam je to ale opodstatněné prostředím, které podobné pokusy vyžaduje. U nás toho nejsem moc velkým příznivcem. Je to úplně jiný segment, než na který se zaměřujeme.

Jak moc ve svých úvahách spoléháte na poměrně štědrý evropský dotační systém? 

Nejde ani tak o štědrost. Měl by být v první řadě stabilní a jasný, tedy čitelný a předvídatelný. Neměly by tam být úlety, které jsme viděli třeba v energetice. Nechtěl bych se dostávat do stejné pojmové pasti, kdy se budou politici rozhodovat na základě nějakých nedostatečně podložených hesel a nezohledňovat přitom realitu. Třeba dopad na ceny potravin.

Z našich úst nikdy neuslyšíte, že by se dotace měly zvyšovat. Vždy se ale budeme zasazovat o jejich rovnoměrné rozložení v rámci EU nebo i v rámci jednotlivých států.

Co říkáte na současný systém a chystanou redistribuci dotací?

To asi úplně není ta pojmová past, o které jsem mluvil, ale i tak nás to netěší. Obecně nerozumím, proč má být dotačně zvýhodňován někdo, kdo má jednoho zaměstnance a 150 hektarů půdy před někým s pěti zaměstnanci a tisícem hektarů. Podpora malých na úkor ostatních nedává smysl. Zde je to více o politice než o realitě. Velký podnik přispívá méně k rozvoji našeho venkova? Nabízí méně pracovních příležitostí? Samozřejmě, že ne, je to přece právě naopak. 

Co je tedy ona pojmová past v zemědělství podle vás?

Řekněme takový trend, kdy by se pod tlakem ekologizace a regulace snižovala zemědělská produkce v Evropě. Pak se klidně může stát, že se značná část produkce z Evropy přesune třeba do Jižní Ameriky, kde se kvůli ní budou kácet deštné pralesy. To by světovému klimatu asi moc nepomohlo. Evropa je dominantní vývozce potravin a vždycky byla, i z toho plynulo její bohatství. Ohrozit její postavení by bylo velmi nezodpovědné.

Ze statistik vyplývá, že přibývá množství drobných zemědělců. Je to reálný ukazatel?

Není, je to uměle vytvořená statistika. Je to česká cesta, jak podpory pro malé zemědělce využít. Zde je vidět, že tato opatření jdou proti jejich podstatě. I tato vláda tlačí heslo, že malý je lepší než velký. Chápu, že ten největší je teď pro ně nepřítelem číslo jedna, ale je to opět spíše politika než strategie a racionalita. Vždyť to všechno, o čem jsme se bavili – tedy technologie, inovace – v tom jsou velcí hráči intenzivnější a efektivnější. Rozhodně nejdu proti malým zemědělcům, kteří něco produkují. Ať je podporujeme, ale ne na úkor středních nebo větších. To nedává smysl. Zkrátka to chápu jako voličský segment.

Co vy a zemědělské asociace a Agrární komora?

Přichází asi doba, kdy se k tomu budeme muset postavit. Je jasné, že dlouhodobě nemůžeme stát mimo. Analyzujeme to. 

Vás osobně dnes vytěžuje zemědělských holding více než práce v mateřské skupině J&T Finance Group?

Určitě svou velikostí je to dnes pro mě projekt. Ale nebrzdí mě to v jiných činnostech ve skupině. Navíc JTZE je řízen výbornými manažery. Má role je spíše strategická. 

Kdybyste měl udělat podílový koláč vašich aktivit? Ragby by mělo kolik procent?

V ragbyovém svazu jsem stále aktivní. Navíc teď jsme obměnili výkonný výbor. Ale to není na úkor práce. Podílový koláč asi nechci dělat. Mění se každý týden. Jinak to vypadá, když chystáme akvizici, jinak, když řešíme interní agendu firem. 

V bankovní části už tedy aktivní vůbec nejste?

Skupina i banka mají svůj dlouze budovaný profesionální management. Já se nadále účastním jednání odborných komisí, výborů, představenstev a dozorčí rady, ale není to o denním managementu. Na real estate už je to trochu jiné. Tam je také management, ale moje přítomnost a role je tam určitě výraznější.

Máte řidičský průkaz na traktor?

Ano, od 16 let. Na střední zemědělské škole jsme v rámci výuky absolvovali snad všechny řidičské skupiny, ale sednout za volant v provozu jsme mohli samozřejmě až v sedmnácti. Na praxi jsme se něco namlátili i na kombajnu.

Jaká je vaše nejoblíbenější značka?

Jasně, že Zetor. Ale to proto, že v době, kdy jsem si papíry dělal, jsem jinou značku neznal a v jiném traktoru jsem vlastně snad ani nikdy neseděl. 

Neplánujete si do něj zase sednout v rámci duševní terapie? Někteří lidé to tak mají.

Nezapomenu, když jsem na východoněmeckých 512 sklízel ječmen, to jste pak nemohl přiložit ruce k tělu. Osiny jste měl všude. Dnes už to není jako dřív, je to jako osobní automobil s klimatizací, automatickým řízením, zkrátka maximální pohodlí. Ale nesednu. Stejně jako si nejdu pro vyčistění hlavy zasvářet, ačkoliv mám svářečský průkaz, nepolezu ani do traktoru nebo kombajnu.  

Rozhovor vznikl pro Hospodářské noviny.

Dušan Palcr Absolvoval Provozně-ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. V letech 1995-1998 působil v bankovním dohledu České národní banky. Ve skupině J&T působí od roku 1998, od roku 2003 je členem představenstva J&T FINANCE GROUP SE a od roku 2020 předsedou dozorčí rady společnosti JTZE, a. s. (J&T Zemědělství a Ekologie), jejíž strategií je v dlouhodobém horizontu investovat do českých a slovenských zemědělských společností a nadále je rozvíjet. V neobchodních aktivitách je Dušan Palcr činný i v oblasti sportu – je předsedou dozorčí rady fotbalového klubu AC Sparta Praha fotbal a prezidentem České rugbyové unie.