Už i mladí čeští milionáři nakupují dluhopisy a nemovitosti. Z loňska se poučili, říká Koděra

Přinášíme další díl našeho seriálu o chování a názorech českých a slovenských dolarových milionářů, tentokrát pohledem Romana Koděry, zástupce ředitele privátního bankovnictví. V příštích dílech mj. zjistíte, zda movití očekávají příchod recese, jak nahlížejí na současnou situaci v energetice, co bude mít největší vliv na tvorbu a udržení bohatství či jak se přístup k investicím liší mezi generacemi.

„Starší investoři začínají poprvé vydělávat ve větší míře i na akciích. Přemýšlí nad tím, jak předat majetek svým dětem, a jsou proto ochotni více jeho řízení přizpůsobovat jejich potřebám,“ říká Roman Koděra, zástupce ředitele privátního bankovnictví J&T Banky.

Během covidové doby online konferencí si starší milionáři také uvědomili, že modernímu světu a technologiím už tolik nerozumí a berou mladé shovívavěji. Na svém názoru, že kryptoměny byly a jsou nafouknutou bublinou, ale nic nemění.

Unikátní výzkum mezi nejbohatšími Čechy a Slováky provádí J&T Banka a vydává jej již od roku 2011. Koděra mluvil o tom, na čem bohatí Češi vydělávali loni, do čeho investují nyní nebo kde vidí největší příležitosti pro letošní rok.

Loňský podzim, kdy probíhal i sběr dat pro Wealth Report, byli dolaroví milionáři ve vleku pesimismu a hromadili hotovost, jaká panuje nálada nyní?

Vidím zásadní proměnu, kterou způsobilo především otevření čínské ekonomiky. Ještě v polovině prosince nebylo jisté, co se v zemi bude dít, hrozily desítky milionů nakažených a vláda neřekla, jaký bude další postup. A pak se po Vánocích najednou Čína otevřela.

Proč je právě otevřená Čína tolik důležitá a opadly i jiné obavy?

Když se vrátíme do minulosti, tak v letech 2011 a 2012, kdy se Evropa potácela v dluhové krizi, to byla právě Čína a její poptávka, která pomohla postavit ekonomiku na nohy. A nyní se čeká podobný efekt. Pokud Čína začne znovu fungovat, bude se cestovat, zlepší se dodavatelské řetězce, pomůže to světovým ekonomikám vyhnout se recesi. Zároveň se zmírnila energetická hrozba a také inflační. Samozřejmě pořád zůstává neznámou, jaký přesně vliv na inflaci bude znovuotevření Číny mít.

O čem se s vámi bohatí lidé nejčastěji baví dnes?

Hlavně s námi řeší dlouhodobé cíle, tedy jak investiční portfolio funguje jako celek a jak ho nastavit. Tudíž se dívají na situaci optikou několika let a v tomto horizontu přemýšlí také nad tím, jak inflaci porazit. Jeden špatný rok pro ně není zásadní.

Když jsem si procházel plánované změny v investičních strategiích, kteří bohatí deklarovali, tak nejčastější odpovědí byla v podstatě neaktivita.

O neaktivitu šlo především v kontextu toho, že nedělali žádná ukvapená rozhodnutí. Je to konečně známka, že se naučili investiční gramotnosti, protože vědí, že zbytečné prodeje je nakonec stály hodně peněz. Takže dnes už jen občas zavolají, co se bude dít. Navíc se také nedostali do situace, kdy museli reagovat na tržní vývoj vynucenými prodeji a zásadně strategii měnit, protože už měli portfolia postavená. Byli v módu vyčkávání na dobré investiční příležitosti, proto byla také vidět navýšená hotovostní složka v portfoliích.

Předpokládám, že k nějakým rotacím v rámci portfolií docházet přece jen muselo. Jak reagovali bohatí lidé na změny úrokových sazeb v ekonomice?

Je pravda, že v době, kdy začala americká centrální banka mluvit o zvyšování sazeb, k výběru zisků z tamních akcií docházelo. Zároveň ale v tomto období už výrazně zvyšovala sazby Česká národní banka, což se odrazilo vyššími úroky jak na termínovaných vkladech, tak u výnosů státních nebo korporátních dluhopisů. Tudíž docházelo k přesunům v případě, kdy třeba klient viděl, že se někde otevřela lepší investiční příležitost. Asi největší potenciál v rámci nedávné historie daného aktiva se otevřel u dluhopisů.

Dluhopisy nebo termínované vklady jsou nástroji poměrně konzervativních investičních strategií. Bohatí proti inflaci bojovali tedy spíše konzervativně?

Může to tak ze změn vypadat, ale musíte brát portfolio jako celek. Nadále bohatí lidé drží ve svých investicích velké zastoupení akcií, nemovitostí, soukromého kapitálu a dalších aktiv. Dluhopisy zařadili více právě pro jejich nynější potenciál výnosů.

Klíčovou otázkou investorů do dluhopisů nyní je, jaké dluhopisy, co se týče typu nebo splatnosti, nakupovat?

Krátkodobé státní dluhopisy jsou pořád zajímavé, nesou vysoký výnos díky vysokým úrokovým sazbám, takže pořád zde vidíme potenciál. Mně přijdou zajímavé české korporátní dluhopisy, kde jsou nyní u střednědobých splatností – tři až pět let – úroky od osmi do devíti procent. Delší dluhopisy moc nikdo vydávat nechce, protože panuje představa, že v horizontu jednoho až dvou let sazby klesnou a situace se znormalizuje. Nicméně asi všichni chápeme, že návrat k nulovým sazbám v ekonomice, které jsme ještě nedávno zažívali, nehrozí.

Odkud brali bohatí lidé peníze na nové investice, z čeho navyšovali hotovostní složku v portfoliích?

Využili peníze z některých projektů, z nichž v minulém roce vystoupili, nebo šlo o složku, kterou mají dlouhodobě připravenou v rámci portfolia na vhodné příležitosti. Zároveň bych chtěl pro kontext říci, že většina dolarových milionářů jsou podnikatelé, kteří mají své firmy, a proto uvažují o přesunech peněz šířeji. Někteří si třeba také naopak řekli, že největší příležitost je nyní v jejich vlastním byznysu, a tak je nechají pracovat v něm.

Zní mi to, jako by se dolaroví milionáři chovali proticyklicky a míjelo je stádovité chování, které se často vyčítá drobným investorům. Když se ale podíváme na jejich odpovědi, kdy měli v reportu hodnotit, jak dobrá je doba na investování, tak nálada byla nejhorší od roku 2013. Jak to jde dohromady s tím, co říkáte?

Zde si myslím, že klíčová je doba, kdy na otázky odpovídali. Podzim roku 2022 byl velmi dynamický. Přetrvával strach z vysoké inflace, nebylo jisté, co bude s energiemi, Čína razila politiku nulové tolerance covidu, úrokové sazby v USA šly prudce nahoru. Dokonce v létě i Evropská centrální banka uznala, že musí sazby zvyšovat. Šlo v tu chvíli o skutečně souhrn negativních informací, kdy se odpovědi sbíraly přímo v jeho nejhlubší fázi, tedy v říjnu, a klienti tak zřejmě viděli riziko, že se situace může ještě zhoršit.

Jako nejlepší investiční příležitost pro rok 2023 vyhodnotili bohatí lidé zahraniční akcie, co přesně se mezi nimi skrývá? Je to výhradně americký trh?

Vždy se na portfolio díváme z dlouhodobého pohledu, dosud nejlépe vycházely investice ve Spojených státech. Evropa za americkými trhy zaostává třeba kvůli nízkému zastoupení technologických firem, které sice nabízí vyšší riziko, ale dlouhodobě výměnou za vyšší výnos. Už na podzim loňského roku vznikla ale zajímavá příležitost daná zastavením růstu amerického dolaru jako bezpečného přístavu, čímž se otevírají příležitosti na dalších trzích. Tudíž dává smysl v rámci strategické alokace převést část kapitálu na trhy s možností vyššího zhodnocení. Vzhledem k prudkým loňským výprodejům sem patří třeba Čína.

Nejvíce mě překvapila statistika, že akcie měly vedle podnikání jeden z největších vlivů na změnu bohatství vašich klientů. Přitom změna u akcií byla převážně buď neutrální, nebo pozitivní, to všichni vaši klienti investují do ČEZ?

Všichni opravdu ne, ale jistý vliv ČEZ mít mohl. Vidím souvislost s tím, že se akcie ČEZ v době, kdy výzkum probíhal, držely ještě hodně vysoko ve srovnání s rokem 2021. Někteří naši klienti drží akcie napřímo, jiní třeba skrze naše podílové fondy. Dalším důvodem spíše neutrálního nebo pozitivního vlivu akcií na majetek může být měnové zajišťování, které tlumilo ztráty. Část klientů má též investici ve fondu J&T ARCH INVESTMENTS, který na hodnotě neztrácel a plnil svůj cíl uchovatele hodnoty. Nakonec mohl mít i vliv fakt, že naši klienti drží akcie vlastních firem, které se neobchodují, a tudíž oni sami neprovedli jejich devalvaci v souladu s vývojem na trhu.

Jak se dívají nejbohatší Češi na dění na pražské burze, ať už se to týká bank, nebo právě ČEZ?

Z jejich pohledu se dostala do slepé uličky, neboť za posledních šest měsíců došlo k tolika turbulencím rozdmýchaných vládou, že i když investoři vědí, že české banky jsou kapitálově silné a připravené na recesi, tak vyčkávají. Pokud se budeme bavit o ČEZ, tak u něj čekali, že může dojít k zestátnění a že už se nelze řídit pouze fundamentální hodnotou firmy, ale právě i politickým rizikem. S nějakou transformací ČEZ počítají.

Zmiňoval jste už měnové operace, jak zásadní pro české dolarové milionáře byly turbulence na měnových trzích?

Využívali je a pomocí měnových derivátů prodávali eura na rok za 28 korun, jinak řečeno dalo se vydělávat na rozdílu úrokových sazeb mezi českou a ekonomikou eurozóny. Nyní se sazby přibližují a potenciální výnos klesá, ale v části loňského roku, kdy v Česku byla sedmiprocentní sazba a v eurozóně nulová, se dalo na podobných operacích vydělávat osm devět procent. Navíc jsou to podnikatelé a zpravidla mají část svých příjmů v eurech, o to více to pro ně dává smysl. Také si hojně brali úvěry v eurech za nízké úroky.

Zajímavý mi přijde kontrast v pohledu na technologické akcie a na kryptoměny. Zatímco u prvních vidí bohatí Češi příležitost, kryptoměny jako by zatratili. Přitom se obojí pohybuje v tandemu, co za tím je?

Hodně záleží, koho se ptáte, kolik mu je let. Skepse přichází především ze strany starší generace podnikatelů, kteří vidí vše velmi pragmaticky, chtějí vidět, co může věc přinést, jak to bude fungovat a co je výsledná forma. Kryptoměny jsou pro ně těžko uchopitelné a minulý rok v nich jen potvrdil skepsi, že jde o nafouknutou bublinu, která konečně splaskla. Mladí lidé jsou jim naopak otevření, protože s těmito technologiemi vyrůstají.

Když za vámi přijde někdo s investičním nápadem a moc se vám nepozdává, jak těžké je ho usadit do reality?

Neříkám klientovi, že jeho nápad není dobrý, spíše se bavíme, jak by s tímto nápadem mohlo portfolio fungovat a jestli a kolik procent lze na něj podle rizikovosti nápadu alokovat. Je pak samozřejmě rozdíl, jestli přijde někdo s tím, že chce akcie ČEZ nebo kryptoměny. U prvního se dokážeme bavit o fundamentu, máme scénáře, jak může dopadnout jeho restrukturalizace. Jsou to naše domněnky, ale pořád jsou o něco opřené. U kryptoměn je to těžší, pořád jde o víru v nějakou vizi a my nejsme schopni odpovědět na otázku, jestli jsou kryptoměny nový e-mail, internet, jestli se prosadí za pět, deset, patnáct let. V každém případě platí, že vždy jsou to peníze investora, a proto to musí být on, kdo nakonec rozhodne.

Už jste se několikrát dotkl kontrastu mezi mladší a starší generací dolarových milionářů. Loni mi váš kolega Vratislav Svoboda říkal, že mladí na starší generaci shlížejí poměrně spatra a že je to dané tím, že si mladí na trzích ještě nenabili. Loni k tomu ale už došlo. Pozorujete nějakou zásadní změnu?

Před loňskými propady mladí investoři nechápali, jak mohou lidé v generaci jejich rodičů investovat třeba do nemovitostí, když oni drží akcie a zhodnocují majetek v řádech desítek procent ročně. Jenže jak technologické akcie spadly, tak mladí lidé dostali svou první velkou školu. A my nyní sledujeme, že i mladí začínají vyhledávat nemovitosti, dívají se na dluhopisy a začali mnohem více chápat přístup starších investorů. Už pro ně nejsou dinosaury, kteří jim nemají co říct. Dokonce i lidé, kteří vydělali podnikáním ve světě blockchainu, si uvědomili, že část peněz mají mít v méně kolísavých aktivech.

A starší generaci poslední roky nijak nezměnily? Žijí pořád s tím, že měli pravdu?

Přiblížení mladých i starších investorů proběhlo z obou stran. Starší investoři začínají poprvé vydělávat ve větší míře i na akciích, opouštějí velmi konzervativní strategie. Dosud hrál jasný prim vlastní byznys. Starší milionáři si také během covidové doby online konferencí uvědomili, že modernímu světu a technologiím už opravdu moc nerozumí, a začali brát mladé shovívavěji. Také přemýšlí nad tím, jak předat majetek svým dětem, a jsou proto ochotni více jeho řízení přizpůsobovat jejich potřebám.

Mezi drobnými investory je populární pasivní investování, z výzkumu ale vyšlo, že mu dolaroví milionáři zrovna nedůvěřují. Čím to je?

Jsou to většinou podnikatelé, kteří potřebují mít věci pod kontrolou. Pasivní přístup je pro jejich životní styl z principu cizí. Nerad bych ale tvrdil, že pasivní investování nedává smysl nebo není důvěryhodné, nakonec ono už tu pár desítek let také je. Osobně jsem rád, když lidé začnou investovat jakkoliv a pasivní investování není vůbec špatný začátek. Naučíte se pracovat s finančním majetkem jako součástí celkového majetku. Důležité je investovat co nejdříve, protože čím starší jste, tím menší riziko si můžete dovolit podstoupit. Mladí lidé ať se vzdělávají, cestují, ale také už něco investují.

Z výzkumu také vyšlo, že se bohatí Češi poměrně hodně věnují sběratelství, liší se přístup mladší a starší generace?

Starší investoři se dostávají k umění až poté, kdy už naakumulovali majetek. Mladí naopak žijí uměním už dnes, je součástí jejich životního stylu. Hodnotný obraz v obýváku je symbol statusu stejně jako produkty od Applu nebo Tesly. Obráží galerie, mluví o tom, co mají doma. Vychází nám, že nejvíce umění nakupují třicátníci, kteří je kupují od stejně starých umělců. Dáno to bude asi tím, že v minulosti na trhu ani tolik umění nebylo. Naopak starší investoři chtějí klasiku, vyhledávají třeba Josefa Čapka, který ale mladým už nic neříká.

Vy sám máte na Twitteru v profilu fotografii Tyrannosaura rexe, sbíráte kostry, nebo co vás na dinosaurech fascinuje?

Loni mi bylo 50 let a oslavil jsem 25 let na kapitálových trzích, tak už mě všude berou jako matadora, já říkám dinosaura. Kostry nesbírám, ale zmíněná fotografie je z kavárny v dánské Saxo Bank. Sedíte tam, vysoko nad vámi je ocas tyranosaura a říkáte si, jak se občas cítíme velcí, a přitom jsme tak malí. Zároveň tu tito titáni byli desítky milionů let a adaptovali se na těžší prostředí než my. My jsme přitom ve schopnosti adaptace jako lidstvo nesmírně dobří a myslím na to, když jsem já nebo klienti příliš pesimističtí. Dokážeme jako lidstvo nakonec na vše najít nějaké řešení.

Text Davida Busty vznikl pro Hospodářské noviny.