Investice do ETF kopírujících akciové indexy nebo jiné „koše“ cenných papírů se považují za jednoduchou alternativu pro začínající investory. Označení „pasivní“ je ale do jisté míry zavádějící. Každá investice je rozhodnutím mezi vícero alternativami. Rozhodnutí investovat někam je rozhodnutím neinvestovat jinde. Navíc každý akciový index má svá specifika a ta by měl investor znát.
Najít ty nejlepší příležitosti je tvrdá práce. Vyžaduje spolehlivé a relevantní informace, podrobnou analýzu a v neposledním řadě smysl pro trhy získaný zkušeností. Většina investorů nemá časovou kapacitu investičnímu rozhodování osobně věnovat tolik prostoru. Aktivně spravované fondy investorovi za o něco vyšší poplatek umožní delegovat investiční rozhodování na profesionálního portfolio manažera.
Investor, který je vůči aktivně spravovaným fondům skeptický nebo chce ušetřit na poplatcích, může svou investici směrovat do tzv. pasivních fondů složených především z ETF nebo přímo do dostupných ETF. Ani jedna z těchto alternativ ale není úplně pasivní investicí.
Investice do ETF
Každá investice do ETF sledující akciové indexy v sobě nese „aktivní“ rozhodnutí investovat dle pravidel složení a převažování daného indexu. Dalším aktivním rozhodnutím, které u těchto zdánlivě pasivních investic děláme, je regionální, sektorové nebo jiné zaměření indexu. Absolutní minimum, co by každý investor měl znát, je definice a současné složení indexu, do kterého chce investovat.
Kupříkladu je trochu mylné očekávání, že investicí do oblíbeného S&P500 investor získá široce diverzifikované portfolio spolehlivě reprezentující výkonnost amerického akciového trhu. Tento index je průměrem 500 největších akcií obchodovaných na amerických burzách, vážených jejich tržní kapitalizací. Tržní kapitalizace, a tedy rovněž váha akcie v indexu, se zvyšuje s růstem hodnoty akcií. Akcie, které v minulosti zažily silný vzestup, mohou být silně nadhodnocené. Správce ETF ale výnosový potenciál jednotlivých akcií vůbec neposuzuje. Jeho mandát je jednoduše zajistit, aby váhy akcií v ETF odpovídaly váhám v indexu. Nadhodnocené akcie tedy budou mít čím dál větší podíl. Intuice nám ale říká přesný opak. Největší váhu by měly mít akcie, které jsou podhodnocené.
Investor do ETF vázaného na S&P500 se tedy aktivně rozhodl investovat do největších a nejdražších firem na amerických trzích. Z deseti akcií s nejvyšším podílem jsou většinou technologické společnosti, s celkovou váhou kolem 24 %. Takové portfolio je tedy především sázka na potenciál technologického sektoru.
Další výzvou pasivního investora je, jak posoudit, kdy je správný čas investici navýšit, nebo zrealizovat část zisku. Oblíbenou pomůckou jsou poměrové ukazatele, jako třeba P/E ratio (poměr zisku na akcii k ceně akcie). Klasická úvaha, že se P/E ratio bude vracet ke svému dlouhodobému průměru v případě investice do ETF vázaného na index, naráží na problém měnícího se složení. Váha jednotlivých firem a sektorů v indexu je dnes odlišná než v minulosti. Srovnání poměrových ukazatelů z různých období je tedy srovnávání hrušek s jablky.
Fondy investující do ETF
V případě tzv. pasivních fondů investujících do různých ETF je označení „pasivní“ rovněž zavádějící. Každý takový fond má totiž portfolio manažera, který aktivně rozhoduje o tom, které ETF začlení do portfolia. V kterém sektoru, regionu, s jakou váhou. Ve srovnání s manažerem aktivně spravovaného portfolia ale nemá možnost do detailu analyzovat a selektovat jednotlivé příležitosti. Plošně kopíruje výkonnost vybraných segmentů trhu. Nižší poplatky za správu tedy nejsou „zadarmo“. Cenou, kterou za ušetřené poplatky zaplatíme, je mnohem menší flexibilita fondu a omezený rozsah nástrojů, do kterých může investovat.
V zásadě tedy platí, že ani tzv. pasivní investicí se do jisté míry potřeby aktivních rozhodnutí nezbavíme. Jestli nechceme sázet slepo, je nutné se k potřebným informacím propracovat nebo se spolehnout na služby profesionálů.