Co se v článku dozvíte:
Sto let od svého vzniku se Český a Slovenský pavilon na Benátském bienále znovu otevírá světu. Po částečné rekonstrukci a s novým silným příběhem. Jeho návrat na prestižní scénu podpořila také J&T Banka.
Jubileum stého výročí otevření Československého pavilonu přineslo i myšlenku společné výstavní prezentaci obou zemí. Vítězný návrh vybrala mezinárodní porota v otevřené soutěži, autory uměleckého projektu jsou český umělec Jakub Jansa a slovenské umělecké duo Selmeci Kocka Jusko (Alex Selmeci a Tomáš Kocka Jusko). Kurátorství se ujal Peter Sit.
„Jakub Jansa je skokanem letošního J&T Banka Art Indexu, žebříčku nejvýraznějších českých výtvarných umělců, a je jisté, že ho účast na Benátském bienále posune ještě významně dopředu. Za pozornost stojí i to, že oba slovenští umělci z dua Selmeci Kocka Jusko studovali na pražské AVU — propojení obou scén tak má i hluboce osobní rozměr,” doplňuje art specialistka J&T Banky Štěpánka Veselská.
Příběh, který si vás najde
Projekt The Silence of the Mole (Krtkovo ticho) nevstupuje do prostoru okázale. Spíše vás nechá zpomalit. A možná i znejistit. V jeho středu stojí pan M., performer, který celý život ztvárňoval fiktivní postavu krtka – figuru, kterou si většina z nás spojuje s dětským světem. Právě tato zdánlivá nevinnost se ale v instalaci proměňuje v silnou metaforu.
„Krtkovo ticho je projekt, který zkoumá, co se děje s imaginací ve chvíli, kdy se promění v nástroj kulturní reprezentace. Postava pana M. je zosobněním péče, tvůrčí práce a neverbální empatie, které vyjadřují, jakým způsobem se vztahuje ke světu. Film společně s instalací analyzuje proces, v němž se poetický jazyk imaginace proměňuje v nástroj ‚měkké moci‘,” říkají tvůrci projektu.
Motiv krtčí nory a postavy ztvárňující krtka jsou zároveň metaforou toho, jak oba malé státy vnímají samy sebe. Pan M. funguje jako metafora pro představivost, jejíž význam je neustále vyjednáván a zpochybňován. V rámci současného společenského prostředí projekt nepovažuje ticho za abstraktní stav, ale zkoumá mechanismy, jejichž prostřednictvím jsou hlas a představivost utvářeny a omezovány.
Instalace propojující film, sochařské objekty a architekturu sleduje proces, ve kterém hlavní postava ztrácí kontrolu nad sebou samým, po letech neverbální empatie její tělo i hlas přestávají patřit jí samotné. Projekt pracuje s tichem i jako motivem toho, kdy se imaginace stane vyčerpanou veřejnou maskou a klade si otázky, jestli může být empatie sama o sobě jediným nástrojem proměny ostatních.
„Toto téma si vybralo nás. Reflektujeme naše pocity, kontext, podmínky a dobu, ve které projekt připravujeme. Pracujeme s tím, jak objekty komunikují s divákem a jak se lidé v instalaci pohybují. Zajímá nás, jaký čas v prostoru stráví a nad čím budou přemýšlet, i když je tento proces vždy do určité míry nepředvídatelný,“ říkají autoři Jakub Jansa a duo Selmeci Kocka Jusko.
Autoři projektu The Silence of the Mole - zleva umělec Jakub Jansa, umělecké duo Selmeci Kocka Jusko a kurátor expozice Peter Sit. Foto: Shotby.us
Pavilon se konečně dočkal rekonstrukce
Svůj vlastní příběh má i pavilon v parku Giardini, kde se bude expozice odehrávat. Otevřen byl v roce 1926 v sousedství pavilonů Francie, Německa a Velké Británie, jeho výstavba se stala významným reprezentativním počinem první Československé republiky a symbolizovala upevnění kulturního a politického významu nově vzniklého československého státu.
Pod projektem je podepsán architekt Otakar Novotný, jeden z klíčových představitelů moderní architektury. Novotný, zběhlý v architektuře výstav, tento moderní pavilon přizpůsobil benátským reáliím jeho klasicizujícím pojetím v podobě symetrické kompozice, portálu a bočních pilířů a korunoval jej ocelovým světlíkem propouštějícím vrchní světlo.
I přes rozpad Československa zůstal pavilon stále ve vlastnictví obou zemí, které se v účasti na přehlídce střídaly. V létě 2019 přímo během výstavy Stanislava Kolíbala střechu pavilonu a jeho stropní a střešní konstrukci poničil pád stromu.
Loni v zimě začala první etapa rekonstrukce pavilonu, při níž došlo k opravě střechy, zesílení základů, vybetonování nové podlahy a další úprav. Po ukončení přehlídky začne v prosinci 2026 druhá etapa rekonstrukce, v rámci které se opravy dočkají i zbývající části.
J&T Banka se stala partnerem benátského pavilonu v roce 2024. „Letošní rok je pro Český a Slovenský pavilon mimořádný hned z několika důvodů. Slaví sté výročí od svého otevření, umění se do něj vrací po dlouhé pauze, a navíc se tak děje symbolicky výstavním projektem, který vznikl spoluprací umělců obou zemí,“ vysvětluje Štěpánka Veselská. „Dlouhodobě podporujeme českou výtvarnou scénu a Benátské bienále je tou nejvýznamnější mezinárodní příležitostí, kde se může představit světu. Je nám ctí, že jsme mohli přispět k návratu českého umění do Benátek a podpořit jeho prezentaci mezinárodnímu publiku."
Kam ještě zavítat
Pokud se letos do Benátek vydáte, stojí za to navštívit i další pavilony, které doplňují hlavní příběh bienále. Art specialistka J&T Banky Štěpánka Veselská doporučuje nevynechat následující trojici expozic.
Německý pavilon s názvem Ruin patří k nejdiskutovanějším letošního ročníku. Umělkyně Sung Tieu, dcera vietnamských smluvních dělníků ve východním Německu, pokryla fasádu pavilonu více než třemi miliony mozaikových kamínků, věrnou kopií panelového sídliště v Berlíně-Lichtenbergu, kde vyrůstala a které je právě bouráno. Mozaika tak překrývá i nacistickou architekturu pavilonu z roku 1938 včetně nápisu „GERMANIA". Interiér patří instalaci Henrike Naumannová, jež pracovala s nábytkem a domácími objekty jako nástrojem zkoumání ideologie po sjednocení Německa.
Rakouský pavilon je možná tím fyzicky nejintenzivnějším zážitkem celého bienále s názvem SEAWORLD VENICE. Choreografka Florentina Holzingerová, známá svými extrémními performancemi, proměnila prostor v zatopenou scénu, kterou krouží vodní skútr a obří větrná korouhev se otáčí s performery zavěšenými v postrojích. Úvodní performance proběhla přímo na laguně — Holzingerová sama visela jako srdce zvonu vyzdviženého jeřábem z kanálu a narážela do jeho stěn nad vodní hladinou. Pavilon pracuje s tématy turismu, ekologické katastrofy a křehkosti Benátek.
Za návštěvu rozhodně stojí prezentace Tchaj-wanu v Palazzo delle Prigioni, která představuje sólovou výstavu Screen Melancholy umělce Li Yi-Fana, jednoho z nejvýraznějších hlasů své generace. Šedesátiminutová videoinstalace vytvořená pomocí herních enginů a 3D modelovacích nástrojů zkoumá, jak obrazové technologie, sociální sítě a generativní AI proměňují náš vztah k realitě. Znepokojivé loutkovité postavy v temném sklepení pronášejí v Liovo signifikantním „edukativním" stylu monology o úzkosti digitální doby. Kurátor Raphael Fonseca rámuje výstavu odkazem na Dürerovu rytinu Melancholie I z roku 1514 a propojuje renesanční úvahy o lidském údělu se současnou technologickou melancholií.