Co se v článku dozvíte:
Galerie Magnus Art pokračuje ve svém dlouhodobém projektu představování uměleckých sbírek soukromých sběratelů. Tentokrát dostává prostor sbírka známého sochaře a designéra Ronyho Plesla. Jakým sběratelem Plesl je? A jaká díla ve své sbírce má?
Jméno Ronyho Plesla je synonymem současného českého skla. Svá díla s nezaměnitelným rukopisem představil jen v posledních letech v prestižních síních od Kampy přes Londýn až po Benátky.
Nyní se jeho díla objeví také v galerii J&T Banky. Nicméně v poněkud jiném kontextu. Expozice nazvaná To podstatné se děje mimochodem totiž nabízí primárně průřez jeho soukromou uměleckou sbírkou, kterou tvoří například práce Josefa Bolfa, Ivana Pinkavy, Milana Knížáka, Patrika Adamce nebo Danha Võ a která vznikala „mimochodem“ vedle Pleslovy tvůrčí linie.
„Málokomu je známa jeho sběratelská činnost. Přitom právě ta je s jeho autorským uvažováním úzce provázána. Ve své vlastní práci znovu a znovu ohledává sklo a pohybuje se v napětí, které s sebou přináší – mezi nepoddajností i nepředvídatelností, mezi silou i křehkostí, mezi schopností deformovat obraz světa i dokonalou průzračností. Podobné vlastnosti, snad mimoděk, pak vyhledává i jako sběratel,“ myslí si art specialistka J&T Banky a kurátorka galerie Magnus Art Valérie Horváth.
Umělec sběratelem
Jak se stane, že umělec je zároveň i sběratelem? Pro návštěvníky galerie Magnus Art to není úplná novinka. Vloni tu část své sbírky prezentovala designérka a šperkařka Janja Prokić a i tehdy byla díla jiných autorů dosazena do kontextu tvorby jí samotné. Podobně to je nyní v případě děl Ronyho Plesla.
„Díla z Ronyho sbírky se tu přirozeně prolínají s jeho vlastní tvorbou. Vedou spolu tichý dialog, doplňují se a rozehrávají prostor, v němž se téměř nevyhnutelně vynořuje myšlenka memento mori – pamatuj na smrt. Ne jako připomínka strachu či úzkosti, ale spíše jako vědomí řádu, který nás přesahuje; jako respekt k osudovosti, nevyhnutelnosti a velikosti věcí, jež nemáme zcela ve své moci,“ doplňuje kurátorka.
Vše podle Ronyho Plesla začalo v okamžiku, kdy se rozhodl prodat vlastní sochu a slíbil si, že při prodeji další dražší sochy si za peníze pořídí dílo jiného umělce. A tak i učinil.
„Věci, které jsou emotivní a drobné, se často stanou náhodou a takové je i umění. Nejsem typický sběratel, který by začal sbírat kvůli investicím, zdobení domu nebo estetice. Pro mě je to niterní záležitost. Zajímá mě memento mori a sbírám věci, které jsou o životě a smrti. Díla ze sbírky mě navíc inspirují v mé práci,“ naznačuje Rony Plesl uvažování nad sbírkou.
„Na výběru některých děl se podílela i moje žena Šárka a některé autory do společného života i přinesla. Naštěstí máme podobný vkus a baví nás podobná témata. Zároveň mám vytipované autory, které bych opravdu chtěl mít a v jejichž dílech hledám jejich osobnost,“ doplňuje sběratel.
Výstava To podstatné se děje mimochodem v galerii Magnus Art
Sázka na mladé
Část sbírky tvoří také díla mladých umělců nebo studentů, které Plesl vedl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM). „Kupuji mladé umělce, kteří mě zaujmou, protože je chci podpořit. Vím, jak je to důležité, a baví mě jejich nezávislost. Třeba od Patrika Adamce mám dílo, které vypadá jako z koženky, ale není. Tehdy řekl větu, která mě úplně odzbrojila: ‚Na kožence se člověk rodí a také na ní umírá.‘,“ popisuje.
V čele ateliéru skla na UMPRUM Plesl stojí od roku 2008 a pozoruje, jak se během let studenti samotní i témata, jimiž se ve své tvorbě zabývají, mění. Dnes se podle něj daleko více zabývají životem, sami sebou a umění je pro ně spíš součást komplexního uvažování. „Celkově se toho změnila spousta, ale u těch nejtalentovanějších umělců je to pořád stejné. Prosadí se ten, kdo pro umění dokáže trpět. To je základ,“ vypráví Plesl.
Co konkrétně hledá v umění, které do sbírky zařadí? Těší jej kvalita, ale také společenský rozměr nebo dopad. „Každá věc ve sbírce pro mě má význam. Ale kdybych měl jmenovat jednu z nejhlubších, je to dopis od Danha Võ, což je jeden z nejslavnějších umělců dneška, který pochází z Vietnamu, ale vyrůstal v Kodani. Dopis přepsal otec Danha Võ, kaligraf, podle historického dopisu francouzského evangelisty z roku 1861, v němž se sám před popravou loučí se svým otcem,“ popisuje Plesl.
„Pro mě je v tomto aktu něco dechberoucího, a to jak z pohledu otce a syna, tak i z pohledu Asiata a Evropana. Zároveň na tomto díle rád demonstruji sílu a smysl uměleckého díla, které nemusí být pouze závěsným obrazem či bronzovou sochou, a dokonce jej nemusí, v krajním případě, vytvářet ani umělec sám,“ doplňuje.