V posledních týdnech padají v zámoří víceleté rekordy v inflaci. V dubnu rostly v USA spotřebitelské ceny meziročním tempem 4,2 %, což je nejprudší růst od roku 2008. Nezdá se, že by vysoká dubnová inflace byla jen mimořádným výkyvem, jelikož ceny v amerických obchodech rostou i na meziměsíční bázi opakovaně a rychle již od začátku roku. Ceny výrobců, tedy ceny, které si mezi sebou účtují americké firmy, v dubnu přidaly dokonce 6,2 %.
Lze hledat mnoho jednotlivých příčin a inflaci různě „očišťovat“, tu o ceny energií, jindy zase o ceny potravin. Ale jisté je, že pro současnou inflaci a pro její další pokračování je jeden významný důvod. Objem peněz v americké ekonomice se od loňského jara zvýšil o 25 %, což je tempo nevídané od 2. světové války. Výrobci si mohou dovolit zvyšovat ceny proto, že spotřebitelé toto zvyšování akceptují, jelikož mají z čeho jej platit.
Z pohledu investorů by vyšší inflace mohla být na první pohled pozitivní zprávou. Tržby a zisky firem jsou totiž nominální veličinou. Tedy při růstu cen v ekonomice zisky firem porostou, čímž by se měla zvyšovat i hodnota jejich akcií. Avšak s vyšší inflací jsou investoři náročnější. Roční výnos, který požadují od své investice, musí být vyšší právě o vzrostlou inflaci. Může se proto stát, že jsou ochotni kupovat akcie jen na nižších cenách, aby očekávaný výnos pokryl i vyšší inflaci.
Tento souběh událostí nastal v USA v 70. letech. V době vysoké inflace 1973–1981 činila nominální výnosnost akcií (včetně dividend) v indexu S&P 500 ročně 6,9 %, což je pod dlouhodobým průměrem 10,9 %. A nejenom to. Jejich reálná výnosnost po odečtení inflace byla dokonce záporná, navíc trpěly i vyšší kolísavostí. Pravda, šlo o období mimořádné inflace v průměru 9 % ročně, které je nyní zřejmě stále vzdálené. Ale předpoklady pro vyšší inflaci v americké ekonomice již vznikly. Obavy o její růst mohou doposud skvělou výkonnost amerických akciových trhů oslabit.