Inflační tlaky, kterým čelí globální ekonomika, v těchto dnech nikoho nepřekvapí, stejně tak centrální banky, když v reakci na rostoucí cenovou hladinu zvyšují úrokové sazby. Rozdílná bývá jen rétorika, kterou centrální banky používají při komentáři ke svým krokům v rámci monetární politiky.
Zatímco Česká národní banka celkem dlouho dopředu připravovala trh na utažení měnové politiky a výborně komunikovala, její polská protistrana se urputně bránila připustit, že k nějaké změně dojde. Naopak guvernér polské národní banky ještě před překvapivým říjnovým zvýšením jakoukoliv monetární reakci ani nepřipouštěl a zvyšování sazeb jako reakci na vyšší inflaci by považoval za „školáckou chybu“.
Polská národní banka nakonec po zvýšení sazeb v říjnu nelenila a ve středu zvedla klíčovou referenční sazbu o 75 bodů na celkových 1,25%. Tím překonala očekávání trhu (50 b.) a v tempu zvyšování sazeb se téměř vyrovnala České národní bance.
Razantní a snad až panické zvýšení sazeb bylo nicméně nutné, polská inflace v říjnu dosáhla v roční bázi na 6,8%, čímž vyrovnala dvacetileté maximum. Polská centrální banka, stejně jako většina dalších v regionu, zmiňuje externí faktory, které jsou mimo jejich kontrolu, nezbývá jim pak než přes sazby tlačit na kurz zlotého a snížit tím inflaci.
Guvernér banky očekává, že inflace dosáhne svého maxima v lednu, a to kolem 7%,následně bude vyklesávat.Polsko se tím v boji proti inflaci přiblížilo české a maďarské centrální bance. Maďarské sazby jsou na úrovni 1,8%, české po čtvrtečním zasedání na 2,75 %,přičemž obě se netají dalším utahováním sazeb na dalších zasedáních.
Lze i nadále očekávat normalizaci úrokových sazeb nejen v našem regionu směrem k 3%, a to za předpokladu, že inflační odhady jsou správné. Prozatím to vypadá, že centrální banky budou i v následujících měsících čelit překvapením v podobě rychleji rostoucí cenové hladiny, než očekávali.